Recenze: Miluj mě, jestli to dokážeš

Oficiální synopse vypadá, jako že jasně definuje, o čem film je, ale neodpovídá úplně skutečnosti. Tři hrdinové filmu jsou velmi různorodí, s velmi různorodými motivacemi, a nepřipadalo mi, že by všichni tři toužili zrovna po profesionální sexuální asistenci. Minimálně ten mladík s downovým syndromem žije v domnění, že s tou starší paní z Mostu má citlivý milostný vztah, a ne jen nějaké laciné souložení. Jeho podzápletka je také nejzábavnější (pokud se takové slovo ve spojitosti s takovýmto tématem dá použít) a dal by se podle ní natočit slušný depresivní road movie o marné cestě za neexistujícím cílem. Pravděpodobně severský, protože za polární noci by to celé bylo ještě depresivnější.

Druhé dva příběhy (o mladících, kteří jsou mentálně zcela v pořádku, ale neposlouchá je tělo) jsou méně zajímavé, protože protagonisté si nepustí filmaře dostatečně "pod kůži" a protože v nich je nejméně co řešit. Oba mladíci ze svého předchozího života dobře vědí, co je sex, oba by ho (opět) chtěli, a jediným problémem se zdá být otázka "kdo se mnou bude ochoten mít sex tak lacino, abych si ho mohl se svým příjmem/důchodem dovolit?"

K vyřešení tohoto problému rozhodně mohou přispět profesionální sexuální asistentky, ale film se jejich profesí nijak hlouběji nezabývá (uvidíme rozhovor s jednou z nich a krátkou scénu z jejich instruktážního kurzu).

Pro jistotu, aby to bylo úlně jasné: Tento film rozhodně není pro nikoho, kdo se zajímá o sex s postiženými. Uvidíte v něm na zlomek sekundy penis a ňadro, ani jedno z toho v sexuálním kontextu.

To by ale ani tak nevadilo. Horší je, že není moc jasné, pro koho vlastně tento film je a o čem je. O tom, že průměrní postižení mají těžší život a méně sexu, než průměrní nepostižení? Většina snímku pozůstává z toho, že protagonisté mluví o svých životech, což neobsahuje mnoho nových informací ani humoru ani ničeho jiného zajímavého. Přestože má film jen asi 60 minut, dost se vleče.

Dokument Miluj mě, jestli to dokážeš je téměř přesná kopie pět let starého kapitalističtějšího filmu Šarlatová cesta (2011), ale je po všech stránkách slabší.

Hodnocení: 50%

P.S: Toto je oficiální plakát filmu. Jsem rád, že ho distributor vytvořil, protože jinak bych ho vytvořil já a zavřeli by mě za to: