Chová se Hollywood záměrně sexisticky?

Ačkoli by se mohlo zdát, že otázka nerovnosti pohlaví je už překonaná, řeč Emmy Watson a reakce na ni dokazují, že tomu tak není. Například existuje řada profesí, kde se ženy těžce prosazují. Nebo rovnou celé průmyslové odvětví, a to dokonce humanitního ražení. Jde o průmysl filmový.

Snad to tak na první pohled nevypadá, ale žen ve filmech bývá podstatně méně, než mužských protagonistů, a co se počtu žen ve filmových štábech týče, jsou čísla ještě žalostnější. Podle studie Celluloid Ceiling (prováděné každoročně v Center for the Study of Women in Television and Film na Univerzitě v San Diegu) z loňského roku, na 250 nejvýdělečnějších hollywoodských filmech pracovalo pouhých 16 % žen! Není se co divit, že ve filmech to pak vypadá jako na grilovací party, kde jsou zvané jen sexy ženské, sloužící pouze pro ukojení tužeb mužských účastníků. Nejde vůbec o extrém. Pár čísel pro ilustraci z jiné studie: pouhých 30, 8 % postav s replikami byly ženy. Také bylo o 16,8 % pravděpodobnější, že budou ve filmu zobrazeny alespoň částečně nahé, v porovnání s mužskými protějšky. Náhoda? Když 84 % štábu tvoří muži? To sotva.

Paradoxem se pak stává fakt, že polovinu návštěvníků kin tvoří ženy. Filmoví tvůrci se tomu ale velmi špatně přizpůsobují. Přitom ženy sehrály zásadní roli ve vývoji filmu! A to nejen jako divačky, ale i tvůrkyně. Ženy se na filmové tvorbě podílely od počátku. Ať už aktivně nebo pasivně. Díky industrializaci ke konci 19. a začátkem 20. století začalo mnoho mladých žen pracovat v továrnách. Měly tedy vlastní příjem, s nímž mohly libovolně nakládat. Bavit se byl samozřejmě skvělý důvod k utrácení, navíc návštěva kin a nickleodeonů představovala skvělou příležitost seznámit se. Ženy z nižších a středních tříd se tedy staly středem zájmu majitelů kin. Aby se ženy v jejich zařízeních cítily bezpečně a kultivovaně, měnil se i vzhled kinosálů. Mnohé byly přestavěny ve stylu operních sálů a tím získaly punc luxusní a vznešené zábavy. Pro některé ženy návštěva kina znamenala i možnost předvést svůj módní vzhled.

Co se týče žen tvůrkyň, nebyla o ně nouze. Filmový průmysl nabízel pracovní pozice nehledě na pohlaví a mnoho žen práci u filmu považovalo za zaměstnání jako každé jiné. A zastávaly všechny možné pozice – režisérky, scenáristky, střihačky, i kameramanky, které bez problémů obsluhovaly tehdejší těžké kamery. Film natočený ženou měl vyšší morální hodnotu, mohl si proto dovolit obsahovat i tabuizovaná témata jako třeba potrat. Mnoho žen také stálo v čele nezávislých studií.

Historicky první režisérka a průkopnice fikčního filmu Alice Guy-Blaché (1873 – 1968) začala pracovat u studia Gaumont již v roce jeho založení, 1896, coby sekretářka. Postupně se propracovala k pozici režisérky a deset let pracovala jako vedoucí produkce. Během té doby natočila většinu filmů tohoto studia. V roce 1910 emigrovala s manželem do USA, kde založila vlastní společnost, Solax Company (1910 – 1913). Její filmová tvorba byla velmi inovativní, používala dvojexpozici, rané speciální efekty a experimentovala se zvukem.

Mezi nejdůležitější režisérky 10. a 20. let patřily například Lois Weber, Grace

Cunard nebo Dorothy Arzner. Arzner pracovala pro studio Paramount a byla jedna z mála režisérek, která se z průmyslu nedala vyhnat ani po centralizaci hollywoodských studií, jež ukončila kariéru většiny režisérek. Po ukončení své režisérské kariéry v roce 1943 vyučovala na několika univerzitách.

S třicátými léty ubylo režisérek, přeci jen však stále mohly ženy najít pozice u filmu. Například některé scenáristky si byly schopny svou práci udržet, protože se ženy považovaly za zručné spisovatelky.

Pravděpodobně nejúspěšnější scenáristkou své doby byla Frances Marion. Ve 20. a 30. letech byla nejlépe placenou osobou ve svém oboru. Jako první žena získala Oscara v jiné kategorii, než herecké, a to za The Big House v roce 1930. O dva roky později byla oceněna za scénář k filmu The Champ. Byla tak první, kdo získal dvakrát Cenu Akademie za scénář. Mezi úspěšné scenáristky patřila také Anita Loos nebo Elinor Glyn, která prakticky definovala moderní „it girl“ filmovou verzí tehdejších flappers a proslavila Claru Bow.

I v pozdější době měly ženy úspěch coby scenáristky. Za příklad poslouží

postava Leigh Brackett, jež se podílela na scénářích slavných filmů jako Hluboký spánek, Rio Bravo, Dlouhé loučení nebo Hvězdné války V: Impérium vrací úder. Paradoxem je, že žánry těchto snímků mají sklony k misogynii. Leigh Brackett také psala science-fiction romány a povídky.

Vyjmenovávat všechny důležité ženy v historii filmu by asi nemělo cenu, navíc by to vydalo na dlouhý článek, ač se to tak nemusí jevit. Přesto jen málokterá se dočkala nějakého ocenění.

Například Oscara za režii získala žena poprvé teprve v roce 2009 a to Kathryn Bigelow za film Smrt čeká všude. A nominovány v této kategorii byly doposud jen tři další ženy (Lina Wertmüller, Jane Campion, Sofia Coppola). Ačkoli Jane Campion získala za svůj skvělý film Piano Zlatou Palmu, to, že i zde byla první a zatím poslední, není moc utěšující. Sama na sexismus ve filmovém průmyslu poukázala, když stanula v čele poroty na festivalu v Cannes.

Co se týče televizní produkce, nejsou statistiky o nic lepší. Nicméně za mnohými skvělými seriály stojí ženy, nebo se minimálně podílejí na produkci, za což se jim dostává i ocenění. Třeba Michelle MacLaren, režisérka některých epizod seriálů Perníkový táta, Akta X, Hra o trůny a Živí mrtví. Což samo o sobě vyvrací stereotyp, že tyto seriály jsou pro ženy „moc drsné“. A pak je tu třeba Jenji Kohan, producentka a tvůrkyně úspěšných komediálních seriálů jako je Tráva nebo Orange Is The New Black.

Otázkou zůstává, proč ve filmovém průmyslu pracuje tak málo žen a proč je jejich reprezentace ve filmu a seriálech tak podřadná. Těžko lze říct, zda se Hollywood a celková americká produkce (i když málokde ve světě je situace lepší) záměrně chová sexisticky. Pravděpodobnější je, že užívá stereotypů, na něž je zvyklá a diváci také. Protože Hollywood sází na osvědčené triky a bojí se sejít ze zajetých kolejí. Minimálně v televizi se ale mnohé stereotypy mění a snad toto vlivné médium ovlivní i vnější svět a s ním i Hollywood.