Recenze: Tajný život mazlíčků

Tajný život mazlíčků (2016) má něco jako zápletku. Spočívá v tom, že pes žárlí na nového psa v domácnosti, nejdřív ho nenávidí, ale pak se ho vydává zachránit, když se ztratí. Zápletka ale není nijak originální, ničím zajímavá a už vůbec ne dojemná nebo nějak jinak emocionální.

Ve filmu vlastně není nic, co by se dalo označit za "zajímavé", ale naštěstí je aspoň slušně zábavný / roztomilý. Ovšem vždy jen díky hezké animaci, roztomilému vzhledu postaviček a jednoduchým vtípkům. Nikdy ne díky samotné zápletce.

Například ten pudl v traileru ve 2:10: Je to vtipné? Docela ano. Ale ten pudl v celém filmu nemá žádný jiný účel, než udělat tento vtip.

A to je taková červená nit tohoto filmu, vinoucí se jako červená nit celým tímto filmem...

Na rozdíl od nedávné Doby ledové má Tajný život mazlíčků opravdu hezkou a nápaditou animaci, kdy mnohé vtipy fungují jen díky "řeči těla". Vizuální stylizace je opravdu příjemná a je zajímavé, že lidské postavy vypadají hodně podobně, jako v Mimoních (2015). Že by se v Illumination snažili vytvořit vlastní "cinematic universe" jako všichni ostatní?

Takže, přežijete to (třeba kvůli dětem), ale pokud vznikne pokračování, těžko na něj půjdu.

Hodnocení: 50%

P.S: Film je dabovaný, takže přijdete o spoustu slavných amerických hlasů (v čele s Louisem C.K.) a budete se divit, proč má pes jménem "Baron" na krku písmeno "D". LULZ.