Recenze: Doba ledová - Mamutí drcnutí moc zábavy nenabízí

Z celého filmu strašlivě čiší skutečnost, že tvůrci jsou si vědomi, jak je celý film naprosto o hovnu, a proto strašlivě rychle prostříhávají na různé postavičky (kterých je přes tucet), předvádějící hlasité hýkání, zakopávání, a přehnaně rychlý a přehnaně dramatický přednes triviálních, málokdy vtipných hlášek. Jde vlastně o jakýsi způsob podprahové hypnózy, kdy má být váš mozek natolik zaměstnán vnímáním primárních podnětů, že nebudete schopni přemýšlet o ničem, co se na plátně děje.

Jsou filmy, které se vydaly velmi podobnou cestou a docela mě bavily (například Tučňáci z Madagaskaru). Ve srovnání s nimi ale vynikne, jak strašně je vyčerpaná studnice nápadů tvůrců páté Doby ledové. A svou roli jistě hraje i to, že se mi výtvarná podoba tohoto filmu moc nelíbí a rozhodně není nijak zajímavá (bez ohledu na profesionálně modelované chlupy).

Ve filmu, zaměřeném výhradně na nejmenší děti, mě překvapily také náhodně roztroušené popkulturní odkazy na starou Planetu opic, starou Frankensteinovu nevěstu a Neil deGrasse Tyson, který mluví černošskou lasičku, existující uvnitř hlavy reálné lasičky. Tedy, "reálné" lasičky, která mluví a bojuje s dinosaury nebo co to bylo a proč je jednooká proboha už ne!

Výsledkem byl v mém případě podivný polo-katatonický stav, ve kterém jsem si kladl otázky jako "Jak může někdo v době ledové vědět, co je to Mexiko?", nebo "Jak může v době ledové v mimozemské kosmické lodi být anglický nápis?", aniž bych se pozastavoval nad tím, že lenochod zpívá a že šavlozubá veverka (která je ve filmu opět tím nejlepším) vytvoří skvrnu na Jupiteru... Vskutku zvláštní stav...

Ale úplně nejvíc jsem přemýšlel o tom, co bych dělal, kdybych měl dítě, a tomu by se tohle líbilo.

Asi bych to z něj vytloukl.

Hodnocení: 30%