Retro recenze: Dokonalý šéf - sympaťák Bradley Cooper se pere s prvotřídní kuchyní i vlastním životem

Nebude ale snadné dosáhnout úspěchu, protože i když už není Cooper pokrk ve svinstvu, je stále pokrk v dluzích (za kupování toho svinstva) a pořád se chová ke všem okolo jako zmrd.

A to je na filmu Dokonalý šéf (kdy "šéfem" je myšlen "šéfkuchař") asi to nejzajímavější: Jeho hrdina je obrovsky namyšlený, sobecký zmrd. Sice génius ve svém oboru, ale rozhodně zmrd. Je to zjevně záměr, tvůrci to tak natočit chtěli a Cooper to velmi dobře zahrál.

Rozhodně nejde jen o prchlivost a nechopnost jednat s lidmi. Cooperovo zmrdství je soustavné, velmi sofistikované a pečlivě promyšlené. Například ho jeho starý "přítel" (Daniel Bruhl) nechce ve své restauraci zaměstnat, takže Cooper ukecá svou starou přítelkyni, přísnou food-kritičku (cameo Umy Thurmanové), aby onu restauraci navštívila, a když je z toho Bruhl pochopitelně vyděšený (nevěda, že to zařídil Cooper), nabídne mu Cooper své šéfkuchařské služby a tím "záchranu" před špatnou recenzí.

Z Cooperova superzmrdství plyne zvláštní pachuť celého snímku. Všichni kolem hlavního hrdiny jsou buť jeho bezmocnými oběťmi nebo jeho protivníky, kteří budou rozprášeni napadrť. Přitom jde povětšinou o lidi, kteří jsou sympatičtí a schopní - jejich jediné provinění spočívá v tom, že neberou kuchařství tak smrtelně vážně jako Cooper, a proto musí být zničeni nebo podrobeni.

Opravdu jsem Coopera (tedy jeho postavu) v tomto filmu nenáviděl více, než J.K. Simmonse ve Whiplashi. Přitom Whiplash končí poměrně geniální scénou, ve které Simmonsovu postavu jistým způsobem akceptujeme a pochopíme. Dokonalý šéf bohužel nemá zdaleka tak kvalitní scénář, takže hlavní zmrd zůstává zmrdem až do konce, a dosáhne svého cíle díky tomu, že většina těch, kterým celý film ubližoval, pro něj něco nezištně obětuje a pomůže mu. Trochu mi unikl důvod tohoto rozhodnutí. Snad tím nechtěli tvůrci říct, že kvalitním šéfkuchařem může být jenom ten, kdo je na všechny kolem zmrd?

S výjimkou zmrdství hlavního hrdiny je scénář Dokonalého šéfa strašlivě předvídatelný a většina postav má hned v první své scéně doslova napsáno na čele, jakou funkci budou plnit:

- "Já jsem schopná sebevědomá kuchařka, která hlavnímu hrdinovi zkusí dát lekci a možná i lásku"
- "Já jsem vtipný neschopný gay, který hrdinu miluje, ale přitom nenávidí a časem ho pochopí a pomůže mu"
- "Já jsem bývalá hrdinova osudová láska, která k němu zahořkla, ale časem ho pochopí a pomůže mu"
- "Já jsem moudrá starší žena, jejíž dobré rady bude hrdina dlouho ignorovat, ale nakonec mu pomohou"
- "Já jsem hrdinův největší sok, který ho časem pochopí a pomůže mu..."

Scénář obsahuje přesně jeden nečekaný a mírně šokující zvrat (kdy očekávaná nezbytná "dramatická komplikace, vedoucí ke krizi" přijde trochu z jiného směru, než jsme očekávali). Ani náznakem se film neotře o to, jak absurdní je celý ten "hon za hvězdičkami". Zlatý Ratatouille...

Je to dost škoda, protože film je natočen řemeslně zručně, kuchařské montáže jsou fascinující téměř dokumentárním způsobem. Pokud ve "foodu" nějak intenzivněji jedete, jistě si přijdete na své. A herci se opravdu snaží svým černobílým předvídatelným postavám dát něco jako hloubku.

Výsledkem je ale jen ucházející fast-food ve stylu Lásky na kari.

Hodnocení: 60%