Retro recenze: Ztraceni v Mnichově je nejlepší český film přinejmenším za posledních pět let

A pak několik následujících konstatování:

- Ztraceni v Mnichově (2015) je nejlepší český film přinejmenším za posledních pět let (od Pout).

- Ztraceni v Mnichově je obrovsky složitý, ambiciózní, mnohovrstevný a v neposlední řadě výpravný film, který je natočen s úžasnou lehkostí, plynulostí a snadnou pochopitelností.

- Ztraceni v Mnichově úspěšně kombinuje velkou škálu žánrů a emocí, od komedie po historický dokument, od "typicky česky praštěného humoru" až po skutečný smutek nad skutečnou smrtí. Ani Michel Gondry nebo Wes Anderson nedokázali lépe skákat od jednoho extrému k druhému a přitom působit tak přirozeně a soudržně.

Takže, rozhodně na to jděte, a i když vám bude připadat, že je vám od začátku naprosto jasné, na co se koukáte, dávejte přesto bedlivý pozor na každou drobnost. Budete odměněni.

Následující text bude obahovat jisté spoilery (protože jinak bych neměl co recenzovat). Já si film velice užil, protože jsem spoilery neznal (ani předem neviděl trailer), ale nemyslím si, že by jejich znalost nějak obrovsky rušila filmový zážitek. Jen budete asi pak film vnímat od prvních sekund jinak a "jízda" vašich emocí bude mít o něco jiných průběh. Na kvalitách filmu to ale nic nezmění.
Takže:

Film Ztraceni v Mnichově začíná několikaminutovým, poměrně podrobným vysvětlením toho, co se dělo v roce 1938 při Mnichovské zradě. Není v tom ani stopa humoru. Následně začne příběh toho, jak český novinář (Martin Myšička) ukradne (v současnosti) výjimečného papouška, který kdysi patřil Édouardu Daladierovi a občas pronáší francouzské věty, vrhající nové světlo na Mnichovskou dohodu!

Novinář píše o papouškovi články, poskytuje rozhovory v televizi a prchá před policií a francouzským vyslancem. A nachází k němu (k papouškovi) postupně více než přátelský vztah...

To všechno působí příjemným "polopartyzánským" dojmem, jako něco stlučeného na koleně, co je slušně vtipné. Přesto, že občas tvůrci na některé drobnosti zcela kašlou, například papoušek na bidýlku je v některých záběrech (ve studiu ČT) zcela zjevně maketa. Ale pořád jsem si říkal "Oukej, vyblbli se, proč se patlat s drobnostmi, pořád je to výrazně lepší, než většina ostatních českých komedií".

Ovšem pak, asi po 30 minutách, přijde zvrat s velkým Z a my se najednou začneme dívat na "dokument" (který ve skutečnosti není dokumentem) o tom, jak parta českých filmařů chce natočit hraný film o papouškovi, který pamatoval Daladiera.

Tedy, oni původně chtěli v hlavní roli mít starého francouzského pamětníka, ale nemohli sehnat francouzského herce, takže je napadne použít papouška. A tak dále. Většina filmu je tudíž o tom, jak se tvůrci a herci snaží natočit celovečerní film, nejde jim to, jsou nuceni k větším a větším kompromisům a nakonec se jim dílo rozpadne pod rukama. A těch 30 minut, které jsme viděli na začátku (bez upozornění, že jde o "film uvnitř filmu"), je vším, co se jim povedlo z jejich projektu realizovat.

Následně oněch úvodních 30 minut (říkejme jim "předfilm") dostane zcela jiný rozměr, protože vidíme všechny ty rány osudu a složité komplikace, vedoucí k tomu, že něco v předfilmu nakonec vypadalo tak debilně, jak to vypadalo. Nešlo tudíž ze strany Zelenky o "partyzánštinu", nýbrž naopak o precizně vysoustružené drobnosti, které se posléze mají stát pointami.

Pokud je myšlenka "papoušek, pamatující Daladiera a pronášející jeho citáty" poněkud absurdní, pak myšlenka "řadový papoušek, který musí být trenérem vycvičen tak, aby mohl ve filmu hrát papouška, pronášejícího Daladierovy citáty" je samozřejmě ještě mnohem absurdnější. Což platí pro většinu aspektů filmu.

Zelenka toho stoprocentně využívá k budování spousty komických situací i značně sofistikovaného meta-humoru se složitějšími pointami. Vsadil bych se, že k jeho oblíbeným filmům budou patřit pseudodokumenty jako This is Spinal Tap (1984) nebo Best in Show (některé pointy fungují hodně podobně), ale rozhodně by mě nenapadlo obviňovat ho z jakéhokoliv plagiarismu.

Ztraceni v Mnichově totiž zdaleka nejsou jen dobrou komedií! Některé věci, které se ve filmu dějí, jsou až tragické, ale v kontextu stavby celého filmu přesto úsměvné. Kdyby šlo opravdu o dokument, plakali bychom při nich, ale my přece víme, že je to hraný film s herci a režisér si z nás a z filmování jenom dělá srandu. Nebo ne?

A tahle zdánlivě náhodná, ale ve skutečnosti precizně vybudovaná melancholicko-humorná atmosféra je něco, čeho se v českých filmech dočkáme velice, velice vzácně (tedy, ony se o to české filmy pořád snaží, ale většinou se jim to nedaří).

A jako by to nestačilo, ke konci filmu dojde k dalšímu "skorozvratu" a ukáže se, že to všechno je ještě o něčem složitějším a zásadnějším: Totiž o tom, co jsou Češi jako národ zač, proč jsou takoví a jesli to nějak souvisí s tím, co se v roce 1938 stalo v Mnichově. Upozorňuji, že si nedělám legraci a že ke konci filmu se dočkáme několikaminutového dalšího vysvětlování méně známých historických mnichovských souvislostí (citovaných z této knihy) a jejich uvádění do historického kontextu. Když jsem na film koukal, samozřejmě jsem netušil, jestli ta kniha doopravdy existuje, nebo je to další bizarní mystifikace. Ale tato nejistota mi nijak nebránila všechno si to užít, a dokonce - skoro se stydím to napsat - zamyslet se nad tím, jak tato obecná tvrzení zapadají do toho, co se do té chvíli na plátně odehrálo. Jako kdyby Zelenkův film v několika fázích odkrýval své další a další vrstvy a odhaloval stále větší a větší komplexnost.

Občas popisuji podrobně děj filmu, abych poukázal na jeho naprostou demenci. Kdybych podobným věcným způsobem popsal děj Ztraceni v Mnichově, znělo by to naprosto psychiatricky a složitěji než Inception (2010). Přesněji řečeno, kdybych četl scénář tohoto filmu, byl bych pravděpodobně naprosto, stoprocentně přesvědčen, že se podle něj nedá natočit fungující film a že z toho musí vzniknout strašná katastrofa.

Katastrofa z toho ale není. Naopak. Je z toho suverénně nejlepší český film letošního roku a několika předchozích let.

Jen by mě zajímalo, kolik dalších lidí si všimne toho, o jaké míle napřed je Zelenka před ostatními českými filmaři, a jestli z toho třeba nějaká veřejnoprávní instituce něco vyvodí...

A chápu, že to asi má být taky nějaký meta-humor, ale ten plakát je opravdu strašný...

Hodnocení: 100%