Recenze: Rudá mašina aneb Vojáci na bruslích

Především musím konstatovat, že hokej mi byl a stále je zcela volný a pouze si mlhavě pamatuji, jak otec před mnoha desetiletími u televize křičel "Fetisov, debile, je tam Fetisov!"

V tomto filmu je taky Fetisov.

Protože mi hokej vždy byl volný, dozvěděl jsem se z tohoto filmu nejednu zajímavou skutečnost. Například tu, že sovětští hokejisté byli oficiálně vojáci a museli POVINNĚ trénovat hokej od rána do večera ve speciálních centrech, přičemž své rodiny mohli vidět jen necelých 30 dní ročně. Pak není divu, že válcovali většinu ostatních reprezentací...

Také jsem se dozvěděl (i když jsem to samozřejmě tušil), že Sověti byli u vytržení z kapitalistického světa, ale byli pečlivě hlídáni, aby neopustili Matičku Rus.

A tak dále.

Dost z toho bylo docela zajímavé, ale obávám se, že to bylo do značné míry způsobeno mou ignorancí a někdo, kdo se v sovětském hokeji trochu vyzná, si z tohoto filmu odnese podstatně méně.

Hlavním lákadlem mají být rozhovory se slavnými trenéry a hráči, ale mnozí z nich nemohou nebo nechtějí otevřeně mluvit a reportéra buď okázale ignorují, nebo dokonce otevřeně posílají kamsi.

A co se týče dobových záběrů, mnohé z nich jsou "fejkované", tzn. mluví se o nějaké konkrétní události, ale vidíme obrazový doprovod z jiné události, případně z jiné země (v jednu chvíli je vidět v údajných "záběrech ze Sovětského svazu" hromada českých nápisů). Neříkám, že je to bůhvíjak hrozný prohřešek, ale je vidět, že tvůrci neměli dost dobového materiálu a vypomáhali si chytrým střihem.

Hodnocení: 70%

P.S: I když je oficiální český název "Rudá mašina", úvodní titulek je v českých titulcích přeložen jako "Rudá armáda". A v titulcích je velké množství pravopisných chyb...