Němci plánují vyhodit do vzduchu hlavní pařížské památky (včetně Notre Dame a Eiffelovky), zničit mosty, zatopit předměstí a tak dále. Konzul se snaží správce přesvědčit, aby to nedělali. A o tom je naprostá většina tohoto filmu Volker Schlöndorffa (Plechový bubínek, Příběh služebnice).
Po necelé půlhodině filmu jsem začal mít intenzivní pocit, že jde o adaptaci divadelní hry, což se následně ukázalo býti pravdou. A je škoda, že jde o tak nenápaditou adaptaci.
90 procent filmu sledujeme dva muže v jedné místnosti. Můžeme obdivovat dialogy, které nejsou hloupé, stejně jako herecké výkony obou pánů, které nejsou špatné. Ani jedno z toho ale není úžasné nebo nějak jinak výjimečné.
Trailer k filmu Diplomacie
Dialogy jsou občas až zbytečně vysvětlující a postavy si občas navzájem říkají věci, které musejí vědět, ale je potřeba je sdělit divákovi. Podle očekávání diskuse každou chvíli odbočí k rodinným a jiným nostalgickým vzpomínkám, aby se za chvíli opět vrátila k drsnému vyjednávání o osudu Paříže. Všechno je velmi intenzivně ukotveno v dialozích a téměř stejně dobře by to celé fungovalo jako rozhlasová hra. Není potřeba přitom sledovat realisticky zařízené hotelové apartmá a dokonce ani většinu času není potřeba vidět hercům do obličeje.
A především se nedočkáme ničeho, co by bylo filmově zajímavé. Střih, kamera, hudba - to vše je rutinně hollywoodské a rozhodně to nijak neposiluje atmosféru komorního díla, spíše je to s ní v rozporu.
Pokud o těchto historických událostech nic nevíte, pak jde o poměrně zajímavé obohacení vašeho historického rozhledu. Ale pořád to nestačí na více než mírně nadprůměrný film, který by byl těžko stravitelných, kdyby měl více než svých skromných 80 minut.