16. týden-kinopremiéry: Nevědomí Toma Cruise, Pravidla mlčení Roberta Redforda a Šmejdi se zázračnými hrnci

V roce 2010 jste se mohli kochat při pohledu na audiovizuálně podmanivého TRONA: Legacy 3D. Letos je tu Tom Cruise, který ve snímku Nevědomí (2013)

kontroluje roboty na zničené planetě Zemi. Režisér Joseph Kosinski nezapře smysl pro vytříbené výtvarné pojetí, to nicméně k dech beroucímu zážitku nestačí. Nevědomí pokulhává hlavně co se scénáře týče, vizuál je ale vskutku jedinečný. Hlavně kvůli němu snímku dáváme 70%, recenze si přečtěte zde.

I Temné nebe (2013) pomrkává na fanoušky sci-fi žánru. Poklidný život jedné rodiny bere za své v okamžiku, kdy se spustí řetězec děsivých a smrtících událostí. Není to Paranormal Activity, ale spíše odkaz na Akta X (1993). Své fanoušky si snímek najde, neoriginalita je ovšem cítit při každé lekačce. Hlavně proto dáváme 60%. Recenze najdete zde.

Robert Redford herec, Robert Redford režisér zkoumá Pravidla mlčení (2012). A vydává se na útěk, aby nebyl prozrazen zvídavým reportérem, který by mu mohl zničit tak dlouho a pečlivě budovaný život. Přiznejme si, že Redford natočil řadu velmi slušných autorských filmů. Pravidla mlčení se mezi ně nezařadí. Proč? Autor si vybral dosti otřepanou látku, navíc režíruje dosti nudně a ani jeho herecký projev nepřináší důvod k nadšení. A nezachrání to ani hvězdné herecké obsazení. Dáváme průměrných 50%, recenze snímku si můžete přečíst zde.

Do kin dále míří Šmejdi (2013), dokument Silvie Dymákové, který přináší autentické záběry z obchodních předváděček pro důchodce. Což o to, téma je to zajímavé, hodné zaznamenání. Způsob, jímž se tvůrci s problematikou popasovali, nicméně tak zajímavý není. Výraznější odstup a hlubší analýza okrádání důchodců na předváděcích akcích by neškodila. Takhle snímek působí až příliš aktivisticky. Recenze Šmejdů najdete zde.

Vydat se též můžete na životopisné drama Marie Krøyer (2012). Severský snímek pojednává o životě slavné dánské malířky, která musela tvořit před zraky svého duševně nemocného manžela. Artovka jak vyšitá, širší dopad díla žádný. Ideální pro klubové diváky a milovníky festivalů. Snímek je ozvěnou Febiofestu.

A nakonec je tady Call Girl (2012), taktéž severský snímek. Odvážný film si bere na paškál kontroverzního švédského premiéra Olofa Palmeho, který v 70. letech 20. století uplácel mocné erotickými službami nezletilých dívek. U nás leckdo mávne rukou, ve Švédsku zcela jistě půjde o stále živé téma. Českého diváka by mohlo zaujmout velmi věrné retro provedení. Recenze snímku najdete zde.

Sledujte naše video s premiérami:

Přehled všech premiér najdete ZDE.