Retro recenze: Nevědomí - Tom Cruise v kulisách zničeného světa

Jack Harper (Tom Cruise) prochází trosky bývalé Země. Čas od času opraví nějakého pokaženého drona (úkolem strojů je na zpustošených pláních bývalého světa hlídat pořádek), chodí na své oblíbené tajné místo, které připomíná vlídnější minulost a čeká, až mu skončí služba a on se konečně připojí k ostatním lidem na nové nebeské adrese. Během jedné z dalších rutinních kontrolních obhlídek je svědkem havárie. Najde přeživší Julii (OlgaKurylenko), kterou se pokusí droni zabít. Háček je v tom, že by měli lidi chránit. Proč je Julie vnímána jako ohrožení? A je skutečně vše, jak se zdá?

Poctivých sci-fi není nikdy dost. Ať už mluvíme o boji jedince s vlastní existencí (Looper), osamělé duši poznávající krutou realitu (Moon) nebo trochu exhibicionističtější, ale stále myšlenkově hutné cestě za vykoupením (Počátek). Hollywood nicméně v žádné době ve velkém neinklinoval k cestě ke hvězdám. Pokud nešlo o boje Jediů a Sithů, případně posádku lodě Enterprise, byl žánr sci-fi spíše na okraji diváckého zájmu. To vedlo ke škrcení rozpočtů. A ruku v ruce s tím se vytvářela snaha na papíře. Když už nejde ohromit efekty, lze to vzít z druhé strany. Před pár lety vlna levnějších, ale o to kvalitnějších sci-fi zaplavila trh. A uspěla. Díky tomu se žánr obloukem vrací do světel ramp. A větší zájem znamená větší možnosti.

Nevědomí je vyvrcholením téhle úspěšné éry, která světu připomněla, že diváci ještě neztratili zájem o zasněné příběhy Philipa K. Dicka a Arthura C. Clarkea. A možná i proto novinka Toma Cruise v mnohém klasické povídky připomíná. V základě je tu řada styčných bodů s hitem Willa Smithe Já, legenda, kdy zarostlé město vystřídala zničená pustina plná ztracených duší. Cruise se podobně jako jeho slavný kolega toulá nemilou vizí budoucnosti, zasněně vzpomíná na lepší dny a k tomu se vyhýbá temnějším místům, kde číhá nebezpečí. Noc je nepřítel. Nikdy nevíte, co může přinést.

Snaha o vystřižení sci-fi klasického střihu, což do jisté míry vychází, se však bohužel negativně promítá do samotné struktury a postupného vývoje filmu. Jakoby se tvůrci báli vlastních myšlenek, či osobitějších variací. Pracují s tím, co jsme viděli jinde (v rámci fair-play ale neprozradím kde, abych zbytečně nespoileroval) a pro inspiraci nemusíme chodit příliš daleko. Vše, co je v Nevědomí, nám filmaři sci-fi naservírovali v poslední dekádě. Tu lépe, tu hůře. Nic navíc. Jen dobré nápady "odjinud" zabalené do nádherně vypadající post-apokalyptické atmosféry (není to oxymorón?).

Čímž se dostáváme k nejsilnějšímu aspektu Nevědomí. Režisér Joseph Kosinski byl vždy schopný vizuální vypravěč. O co slabší dokáže být v dialogu dvou lidí, o to lepší je v rozmáchlých záběrech s poletující kamerou. Ruka zkušeného klipaře je znát. Podobně jako v jeho předchozím počinu TRON: Legacy 3D jsou postavy víceméně ikonickým ztvárněním stereotypů. Spíše rekvizity, nežli skuteční lidé. Ale to okolí! Snímek má přímo famózní výpravu, každý záběr je vypiplaný do nejmenšího detailu a chvíle, kdy kamera nabere rychlost (ať už v rámci akce nebo přesunu mezi lokacemi), jsou hotovou jízdou na horské dráze. Po dlouhé době jsem litoval, že nějaký film není uveden ve 3D. A to nejsem žádný fanda formátu. Kamera Claudia Mirandy by si ale prostorový kabát zasloužila.

Podobně jistá je i hudba. Dokonale plní svůj účel, přestože postrádá osobitější motiv, který byste si po odchodu z kina broukali. A Tom Cruise? Ten stále platí za největšího dříče Hollywoodu, jemuž i ty slabší herecké momenty nakonec odpustíte pro míru maximálního nasazení. Možná jen ve scénách s jako vždy jistým Morganem Freemanem naplno vyvstává, kdo je tu skutečný PAN herec.

Největší problém Nevědomí je každopádně ten, že navzdory vysokému rozpočtu jde de facto o komorní drama. Což by nutně nemuselo vadit - sci-fi žánr skutečně nestojí na akci. V rámci myšlenek je ale film příliš naivní a nedůsledný (děr v logice je tu nezdravě mnoho). Díky tomu si na své nepřijdou milovníci bojujících robotů ani intelektuálové. Snímek stojí přesně uprostřed.

Nevědomí mohlo nabídnout opravdu velkolepý zážitek. To by ovšem nesmělo mít za základ scénář, který se propadl časem. Má sice hned několik snaživých dějových zvratů, žádný ale nedokáže ohromit (přičemž zkušenější diváci všechny kličky s přehledem odhalí o desítky minut dříve). Když se k tomu připočte chatrná logika celé zápletky a slabší konec, kdy již scenáristé vystříleli opravdu všechny ostřejší náboje a dobíhají do cíle s jazykem na vestě, musí si Nevědomí vystačit s hodnocením "pouhých" 70%. To samozřejmě není málo. Být tu ale silnější základ, klidně mohl snímek atakovat post klasiky. Takhle zůstane jen hezky natočenou poctou samotnému žánru.

Hodnocení: 70%

P.S. Pro netrpělivé zvědavce SPOILER NA KONEC: Nevědomí je něco jako dražší verze Moonu.