15. týden-kinopremiéry: Pád Bílého domu, dinosauři a pes zabiják

Začneme katastrofickým filmem Pád Bílého domu (2013), ve kterém usilují o život prezidenta Spojených států teroristé z Koreje. Taktickou bitvu režíruje Antoine Fuqua, autor špionážní klasiky Training Day (2001). V Pádu Bílého domu zachraňuje prezidenta Gerard Butler. Nic proti charismatickému herci, ale

na tuhle roli měli autoři pasovat někoho akčnějšího, komu ty hlášky uvěříte. Nebylo by bývalo vůbec přitažené za vlasy angažovat Chucka Norrise. Ten by Korejcům zavařil... Takhle je to místy nudná, často nelogická podívaná s očekávaným koncem. Pádu Bílého domu dáváme 70%, recenze snímku si přečtěte zde.

Dwayne Johnson je Práskač (2013). Skála svalstva, která si ze sebe dokáže udělat i legraci, to nebude mít v novince vůbec lehké. Filmovému synovi bylo vyměřeno deset let za mřížemi, s čímž se Dwayne nehodlá smířit. Nechá se coby závozák najmout obávaným drogovým gangem, od čehož si slibuje synovo očištění. A světe div se, tah s Johnsonem v hlavní roli se vyplatil. Herec odvádí zřejmě nejlepší výkon své kariéry. A to nemluvíme o akci, nýbrž o charakterním hraní. Všechna čest. Od nás 80%, recenze zde.

Po dvaceti letech se do kin vrací Jurský park (1993) nově opatřený 3D formátem. U Titanicu (1997) 3Déčko renesanci zájmu o film nevyvolalo. Je ovšem dobré si přiznat, že dinosauři z Jurského parku jsou nadčasoví, dosud nepřekonaní digitálním formátem. A konečně i ten vliv Karla Zemana a Cesty do pravěku (1955) je v některých scénách víc než lehce patrný. Recenze si přečtěte zde.

A teď konečně zahrajeme na veselejší notu. Dávám tomu rok (2013) je typickou britskou komedií s nádechem černého humoru. A někoho možná odradí od kroku vstoupit do svazku manželského. V prvé řadě ale snímek pobaví. Recenze najdete zde.

Do kin vstupuje i švédské drama Avalon (2011) pojednávající o šedesátníkovi, který organizuje večírek pro tenisový klub. A protože jsme na severu, kde vládne prohibice a tím pádem i anonymní alkoholismus, půjde o snímek s velmi dusnou atmosférou.

Drama s válečnou tématikou Lore (2012) nahlíží do duše dívky, která byla vychována svými nacistickými rodiči. Válka skončila, rodiče byly zatčeni a Lore se se svými sourozenci vydává za babičkou. A na cestě potká židovského mladíka, který opustil koncentrační tábor. Konfrontace a postupné milostné sbližování jsou neodvratné... Lore je v opozici k tématu krásně natočený snímek s ambicemi zaujmout festivalového diváka a vyznavače artové kinematografie.

Dramat není nikdy dost. Své o tom ví i Penélope Cruz, hrdinka filmu Příběh mého syna (2012). V milostném dramatu se Cruz vrací spolu se svým synem do Sarajeva, kde před jeho narozením prožila hluboký vztah s Diegem (Emile Hirsch). Nostalgie, slzy, bezmoc i síla lásky, to je Příběh mého syna. Recenze snímku si přečtěte zde.

Filmové premiéry uzavírá nový snímek Miry Fornay, Můj pes Killer (2013). Marek žije se svým alkoholickým otcem. Jeho nejvěrnějším přítelem je pittbul Killer. Zoufale pátrá po své biologické matce a do toho se zaplete se skupinkou neonacistů. Silné kafe na závěr. Recenze si přečtěte zde.

Sledujte naše video s premiérami:

Přehled všech premiér najdete ZDE.