Těžká léta československého filmu
- Dokumentární
Dokumentární cyklus Rozmarná léta českého filmu se v časech nedávných setkal s pozitivním přijetím nejen na straně nejdůležitější, tedy té divácké, ale i mezi příslušnými lidmi v České televizi, kteří tedy byli myšlence na volné pokračování vstřícní. Pročež slovo dalo slovo, smlouva smlouvu a výsledek je tu – první díl Těžkých let československého filmu prozáří obrazovky v sobotu 12. ledna při deváté hodině večerní prostřednictvím kanálu ČT2.
Jak název napovídá, ba až trká, série se věnuje období normalizace - začíná srpnem 1968 a jeho důsledky pro československý film, ovšem těžiště spočívá v dusivém pásmu sedmdesátých a osmdesátých let. Jejích dvanáct dílů (po dvaapadesáti minutách) přitom na rozdíl od Rozmarných let není pojato chronologicky, nýbrž tematicky. O zaměření epizod ostatně vypovídají už jejich názvy. Pro představu, první polovinu tvoří: Od naděje k beznaději, Jiná dramata – jiní hrdinové, Nová vlna v klatbě a kompromisu, Principy cenzury, Prominenti a rebelanti a Netrapte se, bavte se!
Vypravěčský princip každého dílu tentokrát staví na moderátorském středobodu v podobě herce Tomáše Hanáka, zpovídajícího ve studiu filmové historiky, publicisty či pedagogy (v každém díle jednoho - namátkou Tomáše Bartoška, Jaromíra Blažejovského, Jana Rejžka, Terezu Brdečkovou nebo Michala Breganta). Jejich dialog je pak prokládán archivními materiály a především výpověďmi a reflexemi konkrétních osobností, vzpomínajících i na zcela konkrétní události. A to nejen samotných filmařů, ale i lidí, kteří tahali za nitky v zákulisí, včetně bývalého ředitele Československého filmu Jiřího Purše. „Celkem jsme natáčeli s asi sedmdesáti lidmi,“vzpomíná režisér Jan Stehlík, „a zaujalo mě, jak je to normalizační téma stále živé. Někteří lidé dokonce řekli, že o tom vůbec nechtějí mluvit.“ K zaměření cyklu pak dodává: „Už na základě toho, že byl připravovaný pro ČT2, je jeho dramaturgie zaměřená více kriticky a analyticky. Spíše než by přežvýkával mnohokrát omleté historky z natáčení se snaží nabídnout divákovi souvislosti, které by ho pravděpodobně nenapadly.“
Kontexty, které téma skýtá, fascinovaly i producenta Petra Vachlera: „Těžká léta jdou rozhodně do hloubky. Normalizace přinášela tisíce paradoxů – byla ostatně jedním z největších období naší nesvobody. Natáčeli tvůrci, kteří by za normálních podmínek na základě svého talentů nejspíš netočili. Je zajímavé sledovat všechno v příslušných souvislostech.“
A možná není všem dokumentárně-hloubavým dnům konec: „Mě by samozřejmě nejvíc zajímala léta 1949 až 1969,“ přiznává Vachler. „Bylo to období, kdy většina adorovala slepě komunismus a socialismus. Lidé tomu propadli. A každá diktátorská doba přinesla neuvěřitelné výkvěty v oblasti umění, neboť diktátoři jej chtějí mít na své straně a kontrolované tak, aby mohli ovládat masy. Sedmdesátá léta se toho dotkla, ale ta padesátá byla průzračným důkazem. To by bylo téma skutečně objevitelské.“
Tuto část minulosti ovšem zatím přenechme budoucnosti, a pro tucet aktuálních večerů se zaměřme na dvě přetěžké dekády, které jsou možná pro současné návštěvníky kin z kategorie „pro pamětníky,“ ovšem dalším milionům lidí budou trčet v duši navěky.
Na cyklu se dále výrazně podílel Jaroslav Sedláček v roli konzultanta a spoluscénáristy. Za ČT vedla projekt Jana Škopková, dramaturgem byla Jaromíra Hüttlová.
