Český lev 2011: Ctihodní členové akademie, prosím neopomeňte...

Kandidátů na cenu za celoživotní dílo, kterou tvůrci neradi dostávají, protože ji vnímají jako tečku za kariérou, je celé řada, z herců například Jiřina Bohdalová, Josef Somr, Jiřina Jirásková, Lubomír Lipský, Josef Abrhám či Radoslav Brzobohatý. Už dávno měla Českého lva mít legendární režisérka filmů pro děti a mládež Věra Plívová-Šimková, skleněná trofej by jistě slušela i blízkému spolupracovníkovi Františka Vláčila a jednomu z nejlepších českých scenáristů všech dob Vladimíru Körnerovi. Zatím naprázdno vycházejí v pomyslné síni slávy legendy animovaného filmu, autora Krtečka Zdeňka Milera už akademici nestihnout ocenit, u tvůrce medvědů od Kolína a řady dalších snímků Břetislava Pojara tu šanci pořád mají. Z kameramanů je asi nežhavjěším kandidátem Jaromír Šofr, který točil převážně s Jiřím Menzelem, mezi střihači Josef Valušiak. Mezi dokumentaristkami by nemělo být přehlíženo jméno Drahomíry Vihanové, která má na svém kontě i několik celovečerních filmů.

Vzhledem k přejmenování ceny (už se nezdůražnuje dlouhodobý umělecký přínos) je za černého koně letos považován Václav Havel. Osobně bych ale asi dal svůj hlas předjezdci Nové vlny, tvůrci výtečných sebezpytných filmů, jakými jsou Škola otců, Velká samota a Stud, jednomu z vůdců odporu proti srpnové okupaci a dnes zcela přehlíženému režisérovi Ladislavu Helgemu.

Jasným favoritem v kategorii dokumentů je nekompromisní pohled Víta Klusáka na proměnu kraje okolo severomoravských Nošovic v souvislosti s výstavbou automobilky Hyundai. Konkurovat by filmu Vše pro dobro světa a Nošovic měl zejména komediálně laděný dokument o dvou českých elektrikářích na humanitární misi v Africe Pod sluncem tma, bezpočtem vavřínů ze světových festivalů obtěžkaný (kolikátý už?) snímek Mateje Mináče o Nicholasu Wintonovi Nickyho rodina a snímek o předním českém scénografovi Divadlo Svoboda. Do nominací by se mohly protlačit i snímky Závod ke dnu či Generace Singles.

Tady dochází oproti předchozím letům k největší změně - akademici už nehlasují pro jednotlivce, ale pro výtvarné řešení CELÉHO filmu, což v praxi znamená, že jeden hlas může dostat až pět tvůrců najednou. Logicky tak mají šanci především výtvarně velmi stylizované snímky, kde se snoubí výrázná práce architekta, kostýmního výtvarníka, mistrů triku, animátorů a dalších spřízněných profesí. O nominace by se tudíž měly ucházet především snímky Alois Nebel, Fimfárum do třetice všeho dobrého, Autopohádky (tady bych se hodně přimlouval), Odcházení, Lidice, Poupata, Micimutr, Čertova nevěsta a V peřině. Jasným favoritem na vítězství je bezpochyby Alois Nebel.

Škoda, že v této kategorii nemohou soutěžit i dokumenty, minimálně nominace by slušela uskupením Dva za hudbu k filmu Vše pro dobro světa a Nošovic a Midi Lidi za Závod ke dnu. Takhle by se o vavříny nejvyšší měli prát především Vladivojna La Chia (Nevinnost), Michal Pavlíček (Odcházení), Petr Kružík s Ondřejem Ježkem (Alois Nebel), Martin Přikryl (Poupata) a Lenka Dusilová s Beatou Hlavenkovou a Michalem Ratajem (Rodina je základ státu).

Ryze technická disciplína, v níž těžko radit. Akademici většinou nehodnotí, kdo svou práci odvedl NEJLÉPE, ale kdo jí měl NEJVÍCE. Touto optikou by měli uspět Marek Hart (Lidice) a Viktor Ekrt s Ondřejem Ježkem (Alois Nebel). V druhé vlně pak dochází na filmy, které jsou celkově udělány velmi dobře řemeslně, touto optikou mají šanci Michal Holubec (Nevinnost), Jan Čeněk (Odcházení) či Daniel Němec (Poupata).

Obdobná filozofie jako u zvuku panuje i u výběru nejlepších střihačů. Adam Dvořák (Lidice) se musel popasovat se spoustou materiálu, Jiří Brožek (Odcházení) musel ze statického filmu vykouzlit snímek dynamický, Marek Opatrný (Vendeta) zase nesměl dovolit, aby "jeho" thrilleru ani na chvíli spadnul řemen, Petr Turyna (Poupata) musel umně kombinovat akci i "vyhnívky", přímo skvostnými momenty se pyšní Autopohádky...  

Střih navíc občas bývá kategorií, v níž bývají brány na milost i vyložené komerční hity, jinak přehlížené, což by mohlo přát Ondřeji Hokrovi (Muži v naději) či Filipu Issovi (Perfect Days - I ženy mají své dny).

Favoritem číslo jedna je křehký hromotluk Hynek Čermák, který v Nevinnosti víc než jasně ukázal, že v dobrých hercích je možné vidět a najít prakticky cokoliv, že typy je dobré dělat jen z méně disponovanějších herců. Všeobecný respekt u diváků i kritiky sklidil drsnou dobou vláčený četník Romana Luknára v Lidicích, sympaticky prostořeký homosexuál Ondřeje Sokola v Perfect Days i jeden z nejzkorumpovanějších policistů v dějinách českého filmu v podání Igora Chmely ve Vendetě. Na čase by bylo ocenit i odzbrojující obyčejnost postav Jiřího Vyorálka, takto ve filmu Rodina je základ státu. Jiří Najvert s filmem Nic proti ničemu asi tentokrát přijde zkrátka, určitě je to ale jméno, které by si akademici měli do budoucna pamatovat.

Tak tady se letos spekuluje a politikaří ve velkém! Ze strany producentů. Právě oni totiž rozhodují, kdo bude jejich film v té které kategorii reprezentovat. Někdo nechce hlasy pro svůj film tříštit a nominuje jen jednu kandidátku. Například za Lidice se o hlasy uchází překvapivě Veronika Kubařová, ačkoliv víc šancí by u akademiků asi měla Zuzana Bydžovská, která v posledních letech bere doslova jednoho Českého lva za druhým. U Nevinnosti dal producent naopak přednost Lolitce Anně Linhartové, jejíž role i výkon jsou přece jen výraznější a divácky vděčnější než postava podváděné manželky, se kterou se víc než se ctí poprala Zita Morávková. Do okruhu favoritek určitě patří i obyčejná a přitom strhující striptérka Anety Krejčíkové (Poupata), utrápeně submisivní matka Taťjany Medvecké (Dům) a šťastně nespokojená těhotná mamka z malého města Simony Babčákové (Rodina je základ státu).

Jeden z neuznávanějších českých herců současnosti, který má na svém kontě bezpočet nominací na Českého lva, zřejmě utře nos i letos. Bude totiž brát hlasy především sám sobě - někdo si Ondřeje Vetchého vybere za výkon v roli z pohlavního zneužívání obviněného lékaře v Nevinnosti, někdo za strhující ztvárnění otce mstitele ve Vendetě. Podobně okrádat sám sebe bude i Miroslav Krobot díky výkonům ve filmech Dům a Alois Nebel. Tím víc se zvyšují šance jejich "soupeřů": Vladimíra Javorského (Poupata), Karla Rodena (Lidice) a Josefa Abrháma (Odcházení).

K překvapivému tahu se rozhodl producent filmu Poupata, v hlavní ženské kategorii totiž nominoval hned dva herecké výkony - Malgorzaty Pikus a Mariky Šoposké. Risk ale může být - aspoň v prvním kole - ziskem, neboť letos v této kategorii přece jenom tak silná konkurence není. Favoritkou číslo jedna je Anna Geislerová, jejíž výkon je v Nevinnosti prostě dechberoucí. Své první nominace by se (konečně!) měla dočkat i Johana Švarcová za roli manželky domnělého pedofila v Nic proti ničemu a Dagmar Havlová, jejíž "dlouholetá přítelkyně" Irena je v Odcházení stejně samozřejmým způsobem noblesní i pavlačově utrhovačná.

Zřejmě před branami pětimístné nominace zůstanou Ivana Chýlková (Perfect Days - I ženy mají své dny), Judita Bárdos (Dům) a Eva Vrbková (Rodina je základ státu).

Jasným favoritem je Vladimír Smutný, který je v Poupatech milimetrově přesný, ani na vteřinu nesklouzává ke kýči, ani na setinu vteřiny k obrazovým exhibicím, s pokorou mistra slouží především příběhu. Jan Baset Střítežský asi hodně vytěží z krásy černobílého obrazu Aloise Nebela, své první nominace by se měl (konečně!) dočkat velmi šikovný praktik s příjemně poetickým bonusem Martin Šácha (Nevinnost) a David Ployhar za kouzla s mlhovinami v Čertově nevěstě. Naopak další nominace do sbírky by měla zaparkovat u Martina Štrby, jehož Vendeta je zase hodně jiná než cokoliv předtím.

Tak tady to bude bitva! Komu přát vítezství víc? Robertovi Sedláčkovi (Rodina je základ státu) za sžíravou inventuru velkých příležitostí 90. let? Jiřímu Najvertovi a Petru Markovi (Nic proti ničemu) za tu drzost a vtip, s nimiž nastavují pověstné zrcadlo všem reality show a zdaleka ne jen jim? Zdeňku Mahlerovi (Lidice) za tu rozmluvu s bohem, kterou po 70 letech zúčtoval s největší tragédií moderních českých dějin? Jiřímu Soukupovi s Václavem Kadrnkou (Osmdesát dopisů) za pronikavou introspekci jednoho docela obyčejného socialistického dne? Zdeňku Jiráskému (Poupata) za odzbrojující lehkost, s jakou nás vede od špatného k ještě horšímu? A jak na Lvech dopadne Zuzana Liová, která se svým Domem uspěla v prestižních scenáristických soutěžích, byť na samotném filmu to až tolik poznat není?

Dobrý režisér se prý pozná podle toho, jak dobré látky si volí a jak dobří jsou pod jeho vedením herci. Úhlem tohoto pohledu je jasným favoritem Jan Hřebejk (Nevinnost), jen nevelká prsa "jeho" Lolitky ho ale dělí od Václava Kadrnky (Osmdesát dopisů), Roberta Sedláčka (Rodina je základ státu), Zdeňka Jiráského (Poupata) či Tomáše Luňáka (Alois Nebel).

Kategorie nejlepší režie bývá (aspoň ohledně nominací) obsazena jedna k jedné s kategorií nejlepší film. Výjimka bývá zpravidla jen jedna. Koho z pětice Poupata, Rodina je základ státu, Alois Nebel, Nevinnost, Osmdesát dopisů vyšoupnou velké, poctivé a záslužné Lidice?