Vrásky z lásky: Filmové setkání Radoslava Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové po téměř 40 letech!

"Když jsme 31. srpna roku 2010 dostali grant, měli jsme v ruce jen scénář, jednu vybranou lokaci a dva herce. Nic víc," vrací se k začátkům projektu režisér Jiří Strach. "Sedli jsme si s producentem Jardou Boučkem a položili si otázku: ,Dokážeme to za pět neděl celé připravit? Dokážeme to za další měsíc natočit?' A protože máme oba houževnaté bojovné povahy, prostě nejsme žádní přizdisráči, řekli jsme si, že to dáme. Bouček umí z dostihů riskovat, já zas mám v zádech Pánaboha a navrch štáb výjimečných profesionálů. V této sestavě jsme neporazitelní...," říká režisér s tím, že nemá pro strach uděláno.

"Pravda, nikdy bych se do takového dobrodružství nepustil, kdybych neměl zkušenost z filmů televizních," dodává k tomu ale jedním dechem Jiří Strach. "Za to patří velký dík České televizi, která mi umožnila dvanáct let trénovat filmařské řemeslo."

Ota (Radoslav Brzobohatý) je bývalý učitel, aprobace matematika - tělocvik, který má už řadu vrtochů, jimiž komplikuje život svému synovi (Ivan Trojan) i snaše (Lenka Vlasáková). Momentálně má před vážnou operací očí, což ho činí ještě nesnesitelnějším. Právě tehdy se Ota rozhodne vydat za někým, koho kdysi potkal a kdo s ním byl svým způsobem celý život, aniž by to ovšem věděl, či jen tušil. Jana (Jiřina Bohdalová) kdysi krátce zazářila na prknech, která znamenají svět, potom jí ale život spíš fackoval. Pro chlapy byla vždycky spíš ozdobou, než partnerkou, a příliš úspěšná nebyla ani s výchovou jediného syna. Momentálně žije v domě sociální péče kdesi v Jeseníkách, straší spolubydlící maniakem se sekyrou (Jiřina Jirásková) a bojuje s vrchní sestrou (Taťjana Medvecká) o aspoň minimální prostor k životu a vlastní seberealizaci. Sní o tom, že se lepší dny zase vrátí, aspoň na chvíli, a ona zažije úspěch, slávu a peníze. Ta příležitost se objeví stejně nečekaně jako Ota ve dveřích...

"Na natáčení jsem byl asi šestkrát, což není příliš, ale film se točil hodně mimo Prahu," říká scenárista Marek Epstein, který příběh psal a piloval přes dva roky. "Přítomnost scenáristy není naštěstí při realizaci nikterak zásadní. Kromě několika změn v ateliérových scénách, se látka celkem drží předlohy. Mám velkou radost, že film po tolika letech vůbec vzniknul, že se ho podařilo ve zdraví dotočit a dokonce si dovolím osobní pocit, že všechny bavil až do konce. Snad to bude platit i pro publikum."

"Nejtěžší byl asi moment, kdy Jiřina Bohdalová spadla z traktoru," vrací se Jiří Strach ke scénám, které vznikaly na Šumavě. "Měli jsme kameru na dlouhý sklo asi dvě stě metrů daleko a já jen viděl, jak leží a nezvedá se. To jsou okamžiky, kdy režisérovi stojí srdce a představuje si ty zlomené nohy, krčky, přerušené natáčení a kdoví kdy dotočené. Těch dvě stě metrů jsem uběhl nejspíš ve světovém rekordu. Ale nebyla by to Bohdalka, aby se nezvedla, nepustila pár sprostých slov a neřekla, že na rentgen kašle a do špitálu pojede, až dotočíme," říká režisér.

Za vůbec nejdojemnější okamžik celého natáčení naopak považuje poslední klapku Jiřiny Jiráskové. "Před ní jsme seděli u ní v karavanu, dali si cigáro a ona mi říkala: ,Víš, Jiříčku, já vím, že točím už svůj poslední film...' To jsou okamžiky, kdy jdou člověku slzy do očí," nebrání se dojetí ani v tuto chvíli Jiří Strach. "Takže vzkaz pro Jiřinu Jiráskovou: ,Jiřinko, nebyl tvůj poslední, o to se osobně postarám! Najdu ti totiž roli ve svém dalším filmu!'"

Roli přijal kvůli milence!

Jinak prý ale na place převažovala spíš veselá nálada. "Legendárním se stalo špičkování mezi Bohdalovou a Jiráskovou, podobně laskavé urážky lítaly vzduchem i mezi Trojanem a Brzhobohatým a já si nejvíce užíval, když přijel na plac producent Bouček," říká Jiří Strach. "Pokaždé jsem si na něj vymyslel nějaký fór: ,Jardo, už ti řekli, že chci točit ten záběr z vrtulníku? Neboj, není to drahý, stojí to jen půl milionu...' Bavilo mě, s jakou noblesou a grácií mě vždycky poslal do prdele," směje se Jiří Strach, pro něhož jsou Vrásky z lásky de facto celovečerním debutem, neboť Anděl Páně byl původně určen jen pro televizi a do kin zařazen jaksi nad plán.

Film zdobí účast těch největších hvězd i v těch nejmenších rolích - Josef Somr, Viktor Preiss, Jiří Dvořák, Tatiana Vilhelmová, Anna Geislerová, Radek Holub, Marek Taclík... "Jen tam napište, že jsem to původně dělat nechtěl, ale pak jsem si řekl, že se všechno má zdražovat, nájem, voda, plyn, taky milenky budou hodně drahé a když je třeba zaplatit milenku, není malých rolí," říká nestor Jan Skopeček.

Protože Jiřina Bohdalová ani Radoslav Brzobohatý o své práci moc mluvit nechtějí, nezbývá než dát prostor hercům ve vedlejších rolích. "Ona ji ta její práce trošku frustruje, takže když vyžaduje, aby pacienti odpočívali, tak by vlastně nejraději odpočívala ona sama. To by ovšem mezi pacienty nesměla mít takovou paní, jakou hraje Jiřina Bohdalová," říká "vrchní sestra" Taťjana Medvecká a chválí atmosféru na place i práci režiséra.

"Pracovat s Jirkou je skvělý," přidává se Anna Geislerová. "Je rychlej, chytrej a strašně vtipnej. Nikdy se nestalo, že by nevěděl, co chce, a to mám strašně ráda. A odpouštím mu i to, že moje role v tomhle filmu je opravdu z kategorie štěků, ale zase kdo by si nechtěl štěknout vedle těch největších hvězd?" směje se Anna Geislerová.

"Scénář mě při prvním čtení dojal i pobavil," pokračuje Geislerová, "a zasnila jsem se, že až budu jednou zralá na tenhle typ role, bude někde nějaký Epstein po ruce a takovou skvělou postavu napíše. Strašně se na výsledek těším, protože pro herečku je tam tolik scén ke hraní! Čímž se dostávám ke zlatému hřebu - Jiřině Bohdalové. Ta ženská je prostě raketa. Její energie je neuvěřitelná, její autorita neoddiskutovatelná a její humor vražedný. Byl to pro mě obrovskej zážitek a jeden ze splněných snů," říká Geislerová s tím, že poprvé se potkaly na seriálu Přítelkyně z domu smutku, ale tam se jen střídaly v cele. "Jeden z překvapujících momentů byl, když jsem šla k ní do karavanu se rozloučit, otevřu dveře a tam sedí Jiřinka s Ipadem, cigaretkou, vyřizuje maily a já žasnu, jak moderní a šikovná ta naše Bohdalka je," uzavírá se smíchem Geislerová.

"Kartářka mi onehdy řekla, že pár dobrých filmů ještě udělám," řekl na dotočné producent Jaroslav Bouček, "a jeden z nich prý dostane Oscara..."

Původně byl článek publikován v roce 2011. (pozn. redakce)