Perfect Days? Komedie stejně tak romantická jako ironická!

Všechno to začalo před nějakými osmi lety, kdy Alice Nellis v pražském Divadle Na zábradlí inscenovala stejnojmennou hru skotské autorky Liz Lochheadové. S obrovským úspěchem. Představení se hrálo plných sedm sezón, takže není divu, že Alice začala časem spolu s producentem Rudolfem Biermannem uvažovat i o filmové verzi příběhu. "Původně jsme dokonce uvažovali o anglicky mluveném filmu, protože je to hra anglicky píšící autorky," vrací se na samý začátek Biermann, "ale nakonec se nám zdála tahle cesta příliš složitou, takže jsme celý příběh přece jen umístili do Prahy a z Eriky Oskarové udělali českou celebritní kadeřnici."

Představuje ji Ivana Chýlková, která si naposledy hlavní roli ve filmu zahrála před neuvěřitelnými devíti lety, kdy se stala obětí znásilnění Jana Krause v komediálním dramatu Musím tě svést! "A to je pro nás právě výborné - máme vynikající a přitom neokoukanou herečku," směje se Alice Nellis, potom už ale s vážnou tváří dodává. "Ivana je výborná herečka, krásná ženská a zároveň má nadhled a humor, který je pro tu postavu potřeba, ten nejde zahrát, tu ironii je potřeba v sobě prostě mít," což ostatně držitelka Českého lva za Díky za každé nové ráno dokáže hned vzápětí.

Z čeho jste měla největší radost, když jste si přečetla scénář? "Že jsem tu roli dostala právě já." A co ve vás naopak vyvolávalo největší obavy? "Já se ničeho nebojím, já svojí práci dělám ráda." Producent Biermann novináře nabádal, aby o filmu psali jako o komedii, co vy na to? "V tom případě doufám, že si u téhle komedie diváci i pěkně popláčou." Vojta Kotek přiznal, že z vás měl ze začátku respekt. "To je dobře." Ale prý ho ztratil hned po prvním natáčecím dnu. "V tom případě jsem někde udělala chybu," směje se půvabná Ivana Chýlková, jejíž úkol pro tuto chvíli zní kráčet po Vinohradské třídě obtěžkaná nákupy a obrovskou kyticí lilií. A telefonovat. Nejdřív matce. A potom svému mladičkému milenci - Vojtovi Kotkovi! 

"Hraju kluka, který je ve skutečnosti mnohem starší, než já," říká Vojta Kotek o sedmadvacetiletém Adamovi a Alice přiznává, že obsazení právě této role jí dělalo největší problémy. "Hledali jsme k Ivance mladíka a pořád ho nemohli najít, nakonec nás zachránil Vojta, který, ač velmi mlád, je natolik výrazná osobnost, že člověk najednou jeho věk pomíjí," vysvětluje Alice a Vojta si její rozhodnutí pochvaluje. "Konečně něco jiného než puberťák," směje se. "Samozřejmě, že je to pro mě skok, ale myslím, že zvládnutelnej, na divadle jsem hrál i složitější postavy," říká Vojta Kotek a potom nenapodobitelným způsobem popíše ve zkratce Adamův osud. "Je to kluk, který ve filmu dlouho není a do té doby, než přijde, tak se tam toho moc neděje, ale jak se objeví, začnou se dít věci. Není to postava úplně vítaná, má za sebou nějakou minulost a jak se s tím snaží bojovat, tak ztropí pár veřejných skandálů."

Zato Ondřej Sokol je s charakteristikou svého Richarda hotov hned. "Homosexuál a dárce spermatu," culí se přední český divadelní režisér, kterého jsme naposledy viděli na plátně před devíti lety v hlavní roli výpravné rodinné ságy Útěk do Budína. "Divadelní představení jsem Na zábradlí viděl hned dvakrát, takže jsem velice přesně věděl, co mi Alice nabízí a neváhal ani vteřinu," vzpomíná Sokol. A jak se homosexuál vlastně hraje, aniž by herec sklouznul k nějaké nemístní karikatuře? "Pomáhá mi, že Richard má nadhled sám nad sebou. Znám spoustu homosexuálů, kteří si z homosexuálních vyjadřovacích prvků dělají legraci, tak se snažím o něco podobného, ale vlastně to ani není potřeba, protože to celé za mě vyřešila kostýmní výtvarnice Katarína Hollá kalhotama, do kterých mě oblékla. Mají velmi nízké sedlo, takže jen co si je obléknu, hned to v sobě mám a nic už předvádět nemusím," směje se Sokol, který sám sebe nazývá tím nejpokornějším a nejhodnějším hercem na světě. "Sám vím, jaká pruda je něco zorganizovat, proto vůbec nezlobím a ve všem se snažím vyjít vstříc."

Loni, doslova pár měsíců před první klapkou, musela Alice Nellis ze zdravotních důvodů předat téměř kompletně připravené natáčení historického velkofilmu Lidice kolegovi Petru Nikolaevovi. Na snadě jsou tedy dvě otázky - jak je na tom se zdravím nyní a jestli náhodou po svém adoptovaném dítěti pořád tak trochu nešilhá? Ad 1) "Cítím se dobře, byla jsem odhodlaná jít do práce, až bude všechno v pořádku, dřív opravdu ne." Ad 2) "Žádný režisér by nebyl rád, kdyby mu za zády poskakoval jiný režisér, proto jsem Lidice Petrovi předávala s tím, že mu do toho nebudu ani trochu mluvit. S Lidicemi jsem se dostala až k obhlídkám a obsazení, takže jsem o tom filmu nějakou představu měla, zároveň je mi ale jasné, že Petrova představa bude logicky jiná, protože jiná by byla představa každého režiséra. Chci být v klidu, chci, aby se jim film povedl, ráda bych, aby se moje práce zúročila, proto jsem si řekla, že Lidice nechci vidět dřív než na premiéře."

V tuto chvíli se zdá, že všechno stihne přímo ideálně. Koncem května dotočí Perfect Days, pak zajde do kina na Lidice a potom se po pár dotáčkách zavře na celé léto se svým filmem ve střižně, aby na podzim mohla ohlásit hotovo. Těšit se prý můžeme na komedii, která bude stejně tak romantická jako ironická, tak se nechme překvapit!