"Přál jsem si, abychom měli nominaci v každé kategorii," přiznává producent estébáckého thrilleru Pouta Vratislav Šlajer. "A nakonec jsme získali ještě víc, než jsme doufali - třináct nominací ve dvanácti kategoriích," směje se. V kategorii mužský herecký výkon ve vedlejší roli mají totiž Pouta hned dvě želízka v ohni - Lukáše Latináka a Oldřicha Kaisera.
A jak odhaduje šance "svého" filmu ve finále? "Samozřejmě bych rád, kdybychom proměnili všechny nominace," říká Šlajer, "ale je mi jasné, že to se nepovede, takže to řeknu takhle: Moc rád bych byl za Jaromíra Kačera, kterého minula cena kritiky, protože Jaromír je podle mě jeden z vůbec nejlepších kameramanů, jaké u nás máme." Což je názor, se kterým se překvapivě ztotožňují i Kačerovi konkurenti v nominacích - kameramani Marek Jícha (Hlava-ruce-sdrdce) a Alexander Šurkala (Habermannův mlýn).
Rozšíření nominací ze tří na pět považuje Vratislav Šlajer za správné: "S letošními nominacemi nemám nejmenší problém, protože podle mě pokryly všechno, co pokryto být mělo."
A co chystá producent filmů Žralok v hlavě, Kdopak by se vlka bál a Pouta dál? "Už v březnu začneme natáčet thriller, jehož pracovní název zní Vendeta," říká Vratislav Šlajer s tím, že to bude hodně drsná záležitost, v níž se budou vraždit i mladiství. Hlavní role si zahrají Oldřich Kaiser a Ondřej Vetchý, jako policisté se představí Igor Chmela a Marek Taclík, za kamerou bude stát Martin Štrba, který letos získal nominaci za Občanský průkaz.
Občanský průkaz neprotlačil jen kluky
Režisér a producent Ondřej Trojan zářil bezprostředně po přímém přenosu nad sklenkou whisky spokojeností. "Udělal jsem jen jednu chybu," říká, "když jsem se do kategorie nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli snažil protlačit aspoň jednoho z kluků, kteří tvořili ústřední partičku našeho filmu. Chtěl jsem, aby v nominacích mezi expresivními herci zazářil jeden civilní neherec, ale to se bohužel nepovedlo."
Ohledně šancí Občanského průkazu na hlavním večeru je ale Trojan opatrný: "Z historie Lvů známe už řadu případů, kdy nominací bylo hodně a sošek nakonec málo, takže tipovat konečný výsledek opravdu nebudu. Navíc mám strach, žeObčanský průkazaPoutase jako retrofilmy o období normalizace tak trochu požerou navzájem, což může nahrát ostatním nominovaným filmům. Ale uvidíme, jak se s tím akademici poperou, nepředbíhejme."
S rozšířením nominací ze tří na pět Trojan souhlasí, ale výsledky ho poněkud zklamaly. "Čekal jsem pestřejší sestavu, většina filmů se v nominacích opakovala pořád dokola. Myslel jsem si, že šanci budou mít i dobré výkony v ne úplně povedených filmech, ale to se nenaplnilo, což je možná dobře, protože všechny loňské filmy jsem neviděl." S velkým uspokojením pak Trojan kvituje fakt, že Občanský průkaz se čtyři měsíce po premiéře stále drží v desítce nejnavštěvovanějších filmů. "Pajdá za námi už i Harry Potter, který za první víkend udělal sice sto osmdesát tisíc diváků, ale pár týdnů po premiéře už po něm neštěkne ani pes," říká. "Dnes už jsem přesvědčen o tom, že přes 400 tisíc diváků uděláme."
Jedenapadesátiletý tvůrce také naznačil, ve které profesi vidí svoji budoucnost. "Svoji práci producenta už jsem vytěžil," říká producent Hřebejkových hitů Pelíšky, Musíme si pomáhat či Pupendo. "Co jsem jako producent mohl udělat, to jsem už udělal. Na stará kolena chci být víc režisérem, nápady nějaké máme, pracujeme na několika věcech, takže další film natočím určitě dřív než za sedm let," naráží Trojan na fakt, že od předchozího filmu, Želar, s nimiž se dostal až do oscarových nominací, uplynulo už tolik let.
Habermann ví, že má úroveň
„Dal jsem si jeden Armagnac, abych se trošičku zbavil nervozity, která přece jen byla," přiznává bez obalu kameraman filmu Habermannův mlýn Alexander Šurkala stav, který mnohým tvůrcům brání na nominační večer přijít (taková Anna Geislerová dorazila až po skončení přímého přenosu, když se dozvěděla, že nominována byla). "Vím, že náš film nějakou úroveň má a že by nějaké nominace mít měl, na druhou stranu jsem ale taky věděl, že není dobré mít příliš velké oči,“ říká tvůrce podepsaný mj. pod filmy Šeptej či Karamazovi. S šesti nominacemi je spokojený: "Když aspoň jednu proměníme, nebudu zklamaný."
Momentálně ho víc mrzí nepokoje v Egyptě. Připravili ho totiž o zakázku, kterou měl točit v Káhiře. A nějaký český film v dohledu je? "Petr Zelenka napsal vynikající scénář, který je sice protifrancouzský ale bez francouzských peněz se neobejde," naznačuje tajemně s tím, že jedna z hlavních rolí patří papouškovi a že příběh filmu je vyprávěn mimořádně rafinovaným způsobem.
Český mír překvapil sám sebe
Pořádný šok zažili podle vlastních slov na nominačním večeru tvůrci komediálního dokumentu Český mír, režiséři Vít Klusák a Filip Remunda. Jejich film totiž v sobotu získal Cenu filmových kritiků a teoretiků za nejlepší dokument roku. "Nedávno proběhl první ročník Cen filmové kritiky, na kterém vyhrála Katka. Netušili jsme, že v naší pomenší zemi existují dvě natolik rozdílné armády kritiků, které by krátce po sobě rozhodly úplně jinak," diví se Vít Klusák. "I proto jsme byli při té děkovačce takoví tumpachoví, ani v nejbujnějším snu," říká Klusák, "v nejbujnějším českém snu nás totiž nenapadlo, že si půjdeme pro cenu."
Filip Remunda říká, že rozšíření nominací ze tří na pět bylo určitě správné, stejně jako fakt, že před třemi lety v rámci Českých lvů vznikla i kategorie Nejlepší dokument. Emancipaci dokumentu ale ani jeden z nich ještě nepovažuje za ukončenou. "Dokumentu je vyhrazena jen jedna izolovaná kategorie, do ostatních nemůže zasáhnout," kroutí hlavou Remunda.
"NaČeském mírudělali hudbu Midi lidi," říká Klusák. "Loni dostali Českého lva za Protektora, ale letos nemohou být zaČeský mírani nominováni a přitom práce, kterou na obou filmech odvedli, je srovnatelná." A jeho výčet pokračuje. "Zvukaři namixovali zvuk stejných parametrů jako mají hollywoodské trháky, to samé kamera, která je v dokumentu často náročnější než v hraném filmu, a nikdo z nich nemůže být nominován, což mi vůči všem těm zvukařům, skladatelům a kameramanům přijde nefér." Klusák pak zmiňuje slovenské filmové ceny Slnko v sieti, kde dokumentární filmy mohou soutěžit ve všech kategoriích. "Je to možná motivováno tím, že hraných filmů je na Slovensku méně, ale i tak mi to přijde, jakoby Slováci měli v tomto ohledu otevřenější mysl, než máme my," uzavírá Klusák.