Lidé zvolili nejlepší remake všech dob. Dokazuje, že předělávky nemusí mít jen příšernou pověst

Volavka, která po ohromném kritickém i diváckém úspěchu expandovala do filmové trilogie či videoherního světa, podává napínavý příběh o dvojité infiltraci - Chan Wing-yan je policista, který operuje uvnitř mocné triády, zatímco Lau Kin-ming je členem té samé organizace, jenž dělá špeha u policie. Jejich identity se drží v přísném utajení a každý své situaci čelí z jiné osobní perspektivy – Wing-yan chce po deseti letech v utajení svou pravou identitu navrátit a žít jako normální policista, Kin-ming slouží svému bossovi z pohodlí domova a s úspěšnou policejní kariérou v zádech.

Režiséři Alan Mak a Andrew Lau, pro něž film i jeho dobře přijatá pokračování (druhý díl z roku 2003 je přitom prequelem) dosud značí předčasné vrcholy již samostatných kariér, pomocí paralelního střihu rozvíjí obě propletené linie s menší náchylností ke spektakulární akci, zato však na hodně hlubokém emocionálním podhoubí. Když se obě postavy střetnou, ve vzduchu je pokaždé cítit vzrušení hraničící až se spiritualitou.

Scorsese po skvělém a globálně atraktivním příběhu sáhl jakožto největší americký režisér, jenž do té doby neobdržel za svůj vlajkový kumšt Oscara. A to měl na kontě třeba Taxikáře, Zuřícího býka nebo Poslední pokušení Krista. V devadesátých letech se stal definitivně přeborníkem na komplexně vyprávěná gangsterská dramata předjímající „Ikarův pád“ svých protagonistů. Skrytou identitou navázal na dobové klenoty jako Mafiáni, Casino či Gangy New Yorku a přizval si k tomu prvotřídní hereckou sestavu.

Jeho už cementovaný De Nirův nástupce Leonardo DiCaprio byl policistou v infiltrovaných službách mafiánského bosse Costella v podání legendárního Jacka Nicholsona. Jejich společné scény, které mimoděk těží z chemie zásadních osobností dvou hereckých generací, jsou ale jen jedním význačným odlišením od asijského originálu. Scorseseho film je delší, vypravěčsky spletitý, předhazující návodné motivy, jež v neočekávaných chvílích překvapivě zužitkovává. A také velmi brutálně, neboť Costello, přímo inspirovaný proslulým gangsterem Jamesem Whiteym Bulgerem, si krade spoustu pozornosti a scén pro sebe.

Jeho odkojeného učedníka a věrného poskoka ve službách policie si zahrál Matt Damon, jenž s DiCapriem často snášel urážky Marka Wahlberga, dalšího překvapivého esa příběhu, jehož sprostá show o rekordní kadenci urážek mu vysloužila oscarovou nominaci. Těch Skrytá identita obdržela pět, přičemž ta pro Wahlberga zůstala jako jediná neproměněná – zlaté sošky se jinak sypaly za nejlepší střih, nejlepší film roku, nejlepší adaptovaný scénář i režii pro Scorseseho.

Publikum si tenhle technicky dokonalý remake s památnými výkony i výrazným hudebním doprovodem snadno oblíbilo, na IMDb mu na základě jednoho a půl milionu hlasů uděluje známku 8,5 z 10. To stačí na 37. místo v tamním žebříčku 250 nejlepších filmů všech dob, jemuž vévodí Vykoupení z věznice Shawshank. Žádný remake si v tomto směru nevede ani zdaleka lépe – druhá je na 149. místě Věc z roku 1982, která ale originál z padesátých let překopala skutečně od základů. Nadprůměrně si Skrytá identita vede také na databázi Kinoboxu, kde si od uživatelů vysloužila 85 %.

Napadají vás nějaké další filmové remaky, jejichž kvalita ospravedlňuje často zpochybňovaný vznik, potažmo jsou ještě povedenější než původní díla? Pro inspiraci si prohlédněte žebříček nejlepších remaků dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroj: SlashFilm