Kanibalismus je nevyhnutelný. Pokračování šokující Díry v nechutnosti předčí jedničku
V mnohém nedotažený koncept vězeňské Díry, která spoléhá na blíže nespecifikované sci-fi úskoky, si o další příděl říká i neříká. Jednička, již kritici i diváci převážně doporučují, funguje jako zrcadlo kapitalismu a sociálním rozdílům opřené o zvlášť nechutný a bezútěšný námět. Lidé v horních patrech se pochopitelně nesnaží vyjít vstříc parťákům, kteří čekají na zbytky honosných pokrmů kdesi v hlubinách, kde se i mystické peklo bojí projevit. Sestupující jídelní plát, z něhož každá úroveň zobe po velmi krátký čas a nikdo si nesmí cokoli schovat na později, je tudíž záhy škodolibě rozšlapaný a plný dárečků v podobě lidských výkalů. A co pak zbyde chudákům vespod jiného, než vynucený kanibalismus?
Druhé části se opět chopil režisér Galder Gaztelu-Urrutia, pro něhož byla jednička celovečerním debutem. Slavně s ní objížděl filmové festivaly, kde kraloval půlnočním sekcím, a Netflix zase jednou prokázal čich na okázalý hit. Film se s 83 miliony přehrání řadí k jeho nejúspěšnějším evropským titulům, což pokračování může pokořit. Urrutia už sice nemá po ruce původní scenáristy, ale dle krátké upoutávky mu zbylo odhodlání k výrobě nefalšovaného hororu, který rychle opráší vzpomínky na nejhorší záběry z Horizontu události. Nejen červený filtr evokuje vstup do pekla, kde ztracené duše hodují na zbytcích svržených lidských těl.
Přirozeně se dočkáme nových hrdinů v podání jiných španělských herců, kteří se vzepřou kontroverzní nápravné metodě. „Čas,“ odvětí ženská protagonistka na otázku, co v Díře vlastně hledá. Někteří rezidenti se ostatně mohou přihlásit dobrovolně, neboť podstoupení této zkušenosti jim zvýhodní pozici v určitých aspektech běžného života mimo vězení, který ale zůstává zahalený tajemstvím. Jak může vypadat společnost, která ze zákona udržuje podobné státní zařízení?
To se možná opět nedozvíme, minimálně první trailer zaostřuje výhradně na hnusné sterilní prostory, kam nikdy nedopadne sluneční světlo. Naopak se zdá, že ještě víc času strávíme v nejnižších sekcích a že brutalita si v ničem nezadá s italskými škváry z osmdesátek. Existuje samozřejmě reálná možnost, že druhý díl ještě nalomí už tak vrtkavou soudržnost pekelné platformy, která spoléhá na šokující efekt. Urrutia musí přitlačit, i když s takhle drsnou propagací a pověstí jedničky v zádech to na Netflixu nebude mít dvakrát složité. Ve vyšších společenských patrech tenhle produkt všichni rádi zkonzumujeme.