"Kajínek je film s názorem," tvrdí Jakubisková

Ačkoliv totiž snímek nese jméno nejznámějšího českého vězně, hlavním hrdinou není on ale jeho právnička v podání Tatiany Vilhelmové. To ona se rozhodne rozplést deset let starou kauzu a narazí na předivo podivných propletenců, falešných důkazů a vynucených výpovědí. "Nevyprávíme o Kajínkovi, ukazujeme pozadí celé kauzy," opakuje znovu Jákl a dává k dobru nejnovější čísla z výzkumu veřejného mínění: "93 % lidí u nás si myslí, že policie je nějak propojena s podsvětím, dvě třetiny jsou přesvědčeny, že Kajínek je nevinný, a 74 % občanů této země si přeje znovu otevřít jeho případ." Jak se praví v závěrečných titulcích filmu, ačkoliv si znovuprošetření jeho kauzy přáli už tři ministři spravedlnosti, stále se tak nestalo.

"Setkání s Jiřím Kajínkem určitě patří k těm, na která v životě nezapomenu," vzpomíná představitel titulní role Konstantin Lavroněnko na schůzku s předobrazem své postavy. "Ačkoliv jsem se o to snažil mnohokrát, dost dobře nejde popsat, co jsem tehdy cítil a co cítím vlastně dodnes. Z metru jsem se na něj díval a cítil tu obrovskou bolest, kterou v sobě má, ale taky naději a neuvěřitelnou spoustu energie." Lavroněnko podle svých slov zpravidla končí s filmem ve chvíli, kdy má premiéru, v tomto případě prý ale bude čekat ještě na jeden konec - kdy Kajínka pustí a on mu bude moct osobně stisknout ruku.

Srovnávat kauzu Kajínek s obdobnými případy v Rusku držitel Zlaté palmy z Cannes odmítá. "Jedno vím ale jistě, tady jsme mohli točit ve dvou skutečných věznicích a to by v Rusku určitě možné nebylo," řekl Lavroněnko.

Jeden z producentů filmu, Igor Konyukov ze společnosti HCE, k tomu pak dodal, že zájem o film projevilo hned několik velkých distribučních společností v Rusku, takže je velká naděje, že Kajínek poběží i v tamějších kinech.

Deana Jakubisková, původní profesí herečka, dnes producentka filmů svého manžela Juraje Jakubiska a nejen jeho, se kdysi zařekla, že hrát jinde než v manželových snímcích už nebude. Petr Jákl a hlavně scénář ji ale přiměli změnit názor. "Jedním z témat filmu je míra viny a to mě oslovilo," říká Jakubisková. "Jiří Kajínek určitě není nevinný člověk a má se z čeho zodpovídat, ovšem ani člověk z okraje společnosti nesmí být odsouzen za to, co neudělal, protože v takovém případě je ta společnost horší než on."

Producentka filmů Nejasná zpráva o konci světa, Kytice či Bathory se pak pustila do širší úvahy o tom, že má ráda filmy, které nesázejí jen na formu, ale zajímá je také obsah. "V 70. a 80. letech bylo všechno jasné, na jedné straně jsme stáli my a na druhé oni. Po pádu komunismu jakobychom ale ztratili myšlenku a názor. Myslím, že je nejvyšší čas se vrátit k myšlenkám, názorům, postojům a výkřikům, protože jedině tak máme naději, že se vrátí i velcí filmaři, dramatici, výtvarníci, herci a spisovatelé." Podle ní Kajínek filmem s názorem je a proto si ho cení.