Krotitelé duchů jsou tu s námi 40 let. Komedii nikdo nevěřil, tvůrce nezlomila ani tragická smrt

Hlavní otec a hybatel projektu byl zároveň jednou z ústředních hereckých hvězd. Námět a celkový nápad snad ani nemohl vymyslet nikdo jiný než Dan Aykroyd. V 80. letech velmi vyhledávaný a populární komik z pořadu Saturday Night Live totiž pocházel z rodiny, která nejen že na duchy věřila, ale navíc se jejich existencí velmi vášnivě zabývala. Jeho pradědeček byl známým spiritistou, děda se pokoušel promlouvat s nadpřirozenými bytostmi pomocí rádia, maminka prý ducha sama viděla a jeho otec napsal o historii duchů knihu.

Není proto divu, že Aykroyd víru v nadpřirozeno a neviditelné človíčky podědil a chtěl rodinnou zálibu posunout o něco dál. V roce 1981 si herec přečetl článek o kvantové fyzice a parapsychologii a přišel s nápadem na lapení duchů. Zároveň chtěl ovšem spiritistní námět obohatit o komediální prvek a navázat na klasická díla komiků Boba Hopea či Abbotta a Costella. Ponořil se tedy trochu do základů fyziky a první nástřel Krotitelů duchů byl na světě.

Už tehdy měl s filmem velké plány a koncipoval ho jako rozmáchlé fantasy dobrodružství. Jedním z krotitelů měl být samozřejmě on, dále pak psal role přímo pro Eddieho Murphyho a zejména svého blízkého kamaráda, komika Johna Belushiho. Jenže Murphy dal přednost prvnímu Policajtovi v Beverly Hills a v případě Belushiho se musel Aykroyd vypořádat s mnohem tragičtější zprávou. Vycházející herecká hvězda, s níž Aykroyd natočil úspěšnou komedii Bratři Bluesovi, totiž v roce 1982 podlehla závislosti na drogách poté, co si Belushi namíchal doslova smrtící mix několika látek.

Aykroyda ztráta samozřejmě tvrdě zasáhla, zpomalovat ovšem nechtěl. Naopak, byl odhodlanější snímek natočit víc než kdykoliv dřív. Ukecal proto dalšího svého parťáka ze Saturday Night Live Billa Murrayho, který už měl za sebou navíc kino úspěchy v podobě Caddyshacka a komedie Lampasy. Aykroyd pak začal svůj námět, v němž už figurovala honba za duchy i obří Marshmallow Man, ukazovat producentům, jimž se idea duchařských deratizátorů, co místo krys loví trochu větší potvory, zalíbila. Už tehdy bylo ale jasné, že bude velmi těžké odvážnou tvůrčí vizi realizovat a i přes vlídná slova se možná nikdy nedostane na plátno.

Film se měl totiž původně odehrávat v budoucnosti a hlavními hrdiny měli být intergalaktičtí krotitelé, kteří při svých dobrodružstvích rozhodně nezůstávají pouze na Zemi. Jednalo se zkrátka o velkofilm, jehož rozpočet by v té době trhal astronomické rekordy a v rámci žánru by něco takového bylo takřka nemyslitelné. Autorův nápad navíc zněl až příliš vážně a hororově. V té době si naštěstí Aykroyd vyhlédl jako ideálního režiséra Ivana Reitmana, jenž natočil s Murraym zmíněné Lampasy. Ten herce velmi brzy přesvědčil, že bude potřeba scénář předělat, protože rozpočet okolo 200 milionů dolarů by jim v té době nedal ani ten největší blázen.

Reitman podotkl, že film musí být zakotven pouze na Zemi, že je nutné přidat vtipnější elementy a zároveň snímek musí být o něco realističtější, aby všechna strašidla v čele s Marshmallow Manem působila uvěřitelněji a také vtipněji. Zároveň chtěl ukázat začátek krotitelského byznysu a origin postav, což původní scénář postrádal. Reitman kvůli tomu přizval na palubu Harolda Ramise, dalšího prověřeného komika. Trojice si samozřejmě brzy sedla a finální film byl v podstatě na světě.

Bylo jasné, že snímek se bude točit okolo tria vytvořeného podle klasických archetypů, které Aykroyd připodobnil k Lvovi, Strašákovi a Plecháčovi z Čaroděje ze Země Oz. Postava Spenglera, které se ujal sám Ramis, byla mozkem týmu, Aykroydův Stantz jeho srdcem a Murrayho Venkman velmi ukecanou pusou. Postava Winstona Zeddmora neměla v jedničce ještě tolik zásadního prostoru a byla postupem času ve scénáři redukována, z čehož neměl jeho představitel Ernie Hudson (i vzhledem k tomu, že přijal roli za menší výplatu než obvykle) zrovna radost.

To už ale trochu předbíháme. Ještě předtím, než se hlavní tvůrčí trojice pustila do scénáře, obcházel Reitman producenty s tím, že místo nesmyslných 200 milionů bude nakonec potřeba „pouze“ 25 až 30 milionů. Dnes jde o rozpočet takřka malého nenápadného díla, tenkrát šlo o budget velkofilmu a hodně lidí nevěřilo, že by se tato trikově náročná komedie mohla zaplatit. Jeden z hlavounů Columbia Pictures Frank Price ovšem prokázal nemalou víru a projekt odklepl, ovšem pouze za podmínky, že bude mít počin premiéru následující letní sezónu v roce 1984, tedy za 13 měsíců. Což byl vzhledem k tomu, že tvůrci neměli pořádně hotový scénář, kompletní obsazení či hotové triky, opravdu šibeniční termín.

Závod s časem se ovšem podařil, i když museli Reitman a spol. řešit mnoho nečekaných překážek. Ukázalo se, že triky budou opravdu náročné na realizaci a všechna tehdejší studia byla zaneprázdněna jinými tituly. Část rozpočtu byla proto využita na založení Boss Film Studios, v němž trikaři kombinovali moderní efekty s miniaturami a loutkami. I přes obrovský spěch, v němž museli pracovat, ale vytvořili monstra a duchy, které si diváci pamatují dodnes. Hrozilo také, že se bude muset film přejmenovat, jelikož práva na název Ghostbusters náležela dětské show z dílny studia Universal. Jenže právě do tohoto studia zmiňovaný producent Frank Price následně přešel a odkup práv rád zařídil.

Hodně otazníků viselo také nad obsazením Billa Murrayho a Sigourney Weaver. Murray byl znám svou svéhlavostí a nepředvídatelností, roli ve filmu Aykroydovi potvrdil v podstatě „na dobré slovo“ a do posledního okamžiku nebylo jisté, zda se objeví. Nakonec ale přišel a do role Petera Venkmana zapadl hned po první klapce tak suverénně, že bylo jasné, že se tu rodí jedna z jeho ikonických postav. U Weaver pak producenti nevěřili, zda dokáže představitelka Ellen Ripley z Vetřelců zvládnout komediálnější roli, po zhlédnutí její chemie s Murraym je ale obavy přešly.

Snímek se i přes řadu problémů podařilo dotočit a směřovat k plánované premiéře, i přesto mu však jen málokdo důvěřoval. Zatímco testovací projekce u diváků dopadly pozitivně, promítání pro producenty a hollywoodské hlavouny skončilo nevalně, nešetřilo se kritikou a málokdo věřil, že se film může zaplatit Jeho rozpočet kvůli marketingu navíc nabobtnal o dalších 10 milionů, a tak bylo jasné, že musí v kinech vydělat minimálně 80 milionů dolarů, což se zdálo jako nesplnitelná mise. Málokdo věřil, že kombinace komedie s fantasy, sci-fi a hororovým žánrem může na diváky fungovat. Opak byl ale pravdou.

První Krotitelé duchů se stali naprostým fenoménem a ve své době se jednalo o nejúspěšnější komedii všech dob. V kinech snímek utržil téměř 300 milionů dolarů a byl tak jedním z nejnavštěvovanějších filmů celých 80. let. Kombinace neskutečně sehraného obsazení, nestárnoucích gagů a trikových i režijních nápadů, které dokázaly přelomově pracovat s duchařskými i žánrovými archetypy, okouzlila naprosto všechny, stejně jako na výrobu náročný Marshmallow Man.

Jedná se o případ filmu, který musel projít řadou produkčních těžkostí, ale právě ty jako by tvůrce zocelily a výsledek byl díky tomu ještě sebevědomější a zábavnější. Jednalo se o úspěch, který sice založil franšízu, již se asi nikdy nezbavíme, její památný úspěch se však nepodařilo naplno zopakovat jak ve dvojce, tak v aktuálnějších nostalgických dílech. Neobyčejnou atmosféru, svěžest i energii originálu už zkrátka asi nic nepřekoná. A to je vlastně dobře.

Podívejte se také na žebříček nejlepších komedií podle Kinoboxu.

Zdroj: Collider, Wikipedia, The Movies That Made Us