Robert Sedláček? Největší z Čechů!

Původně chtěli se "svým" producentem Radimem Procházkou natočit docela jiný film - dokudrama o kauze vicepremiéra Jiřího Čunka. Grantová komise se k nim ovšem postavila zády, takže se pustili do ultralevného projektu o lidech, kteří se svými bizarními výkony zapsali do tuzemské Guinnessovy knihy rekordů.

A úplně stejně začíná i Největší z Čechů. Producentka (Simona Babčáková) vysvětluje, oroduje, slibuje, zatímco Režisér (Jaroslav Plesl) se při všech těch naondulovaných slovech nenápadně, ale přece jen ošívá. O pár hodin později už vědí, že nic nedostanou, pohádají se mezi sebou a nakonec vezmou za vděk nabídkou pelhřimovské agentury Dobrý den. Mohou točit, jak chtějí, jen musí všude cpát sponzorský pivovar...

"Největší z Čechů je úplně stejně autobiografický jako moje předchozí filmy, promítám do něj vlastní existenciální zkušenost, ale rozhodně nelze říct, že je to film o Robertu Sedláčkovi," vysvětluje režisér. "Je to o filmaři, který se staví na roveň pelhřimovských rekordmanů - všichni se snaží, aby si splnili nějaký sen, ovšem narážejí na souvislosti s tím spojené, dopouštějí se kompromisů, takže na konci se dost často sami sebe ptají: Chtěl jsem opravdu tohle?"

Podobnost mezi hlavní postavou a režisérem je ovšem víc než nápadná i díky hereckému projevu Jaroslava Plesla. "Přiznám se, že občas jsem se za kameru na Roberta podíval a pomohlo mi to," směje se Plesl. Sedláček k tomu pak dodává výrok společné známé, která po skončení filmu údajně pronesla: "Ten Plesl je skutečnější než Sedláček."

"Jarda Plesl je velmi chytrá a schopná opice, pozoruje, nic neříká a pak mě zahraje líp, než bych se zahrál já, má mě nastudovaného líp než já sám sebe," rozčiluje se naoko Robert, vzápětí ale Pleslovi vzdává velkou poklonui. "Dokáže zahrát stejně skvěle maniaka i beránka, je to herec stavěný na velké těžké role, na divadle už je dávno hraje, je na čase, aby je začal dostávat i ve filmu."

Producent filmu Radim Procházka říká, že nejtěžší bylo film dovést až k premiéře, protože neměli za zády ani grantovou podporu, ani žádnou televizi. "Film mohl vzniknout jen díky pochopení herců a členů štábu, kteří kývli na odložené honoráře prostě proto, že chtěli dělat s Robertem," říká Procházka s tím, že doufá, že návštěvnost filmu mu umožní aspoň nějaké honoráře jim dodatečně vyplatit.

"Natáčení bylo absolutně svobodné, nejlepší, jaké jsem kdy zažil, byly to tak trochu prázdniny a tak trochu terapie," říká Sedláček. "O to horší to bylo ve střižně, když jsem musel vyhodit scény s herci, kterých si hluboce vážím a kteří mi zadarmo obětovali kus prázdnin."

Scén s Jaromírem Hanzlíkem či Stanislavem Zindulkou se prý ale nedočkáme ani v bonusech na DVD. "Vyznění filmu by posouvaly trochu jinam a to nechci," vysvětluje scenárista a režisér v jedné osobě.

A film o Čunkovi  je definitivně mrtev? Zatímco Procházka soudí, že ne, Sedláček si myslí opak. "Asi to bude film mého života, pořád o něm budu mluvit, ale nikdy na něj asi neseženu peníze. Zatímco Hollywood je schopen na aktuální dění reagovat aktuálními filmy o manažerech vyhazujících lidi z práce či o krizi na Wall Streetu, u nás se nic takového nechce, od nás se očekávají pořád ty samé zakonzervované filmy, co nikoho nedráždí a nepopuzují."

V českém stereotypu se prý režisérům jako on velmi těžce dýchá. "To není stížnost, to je fakt," uzavírá.