Zack Snyder by rád připravil režisérskou verzi svého obřího průšvihu. Chce ji vůbec někdo?

Zack Snyder se prakticky od počátku svojí kariéry potýkal s obviněními, že buď dostatečně nebrání krajně pravicovým extrémistům, aby unášeli jeho filmy, nebo jde dokonce o jeho cíl. O jeho komplikovaném vztahu s ikonografií „nadlidí“, nacionalismu, svaté války a podobně ošemetných motivů jsme nedávno psali ve výročním textu k jeho Watchmenům. Došli jsme k tomu, že Zack není nácek, jen si zkrátka nepřipouští/nechce připouštět některá svá rozhodnutí do jejich důsledku.

Sucker Punch byl svým způsobem obrannou reakcí. Jde o popfeministické dílo, jímž Snyder dává najevo, že mimo jiné není zastáncem sexismu, šovinismu a obecně násilí na ženách. Vypráví příběh mladé Baby Doll, kterou její násilný otčím uvěznil v blázinci, kde se jí chystají lobotomizovat. Jak se pomalu blíží k provedení procedury, propadá se protagonistka stále hloub do své fantazie a prožívá svá trápení v stupňující se stylizované podobě. Její poslední fází jsou opulentní souboje se stovkami nepřátel.

Jako každý Snyderův film, i tento má své zastánce. Někteří ho oceňují jako chvályhodnou snahu vyjít z komfortní zóny, která zkrátka úplně nevyšla. A jiní mají na férovku pocit, že jde o nedoceněnou pecku, která prostě nejde nikomu na ruku a hraje podle vlastních pravidel. Velká část jeho publika se ale shoduje, že Snyderovy neduhy jsou zažrané moc hluboko v jeho osobnosti a přes pravděpodobně upřímnou snahu se jim nedokáže vyvarovat. Což dopadá u filmu jako Sucker Punch tím katastrofálněji, protože tento projekt z podstaty svého námětu upozorňuje právě na nejslabší Snyderovy stránky.

Zack nemá ve zvyku litovat ani připouštět chyby. Svůj Rebel Moon nedávno přirovnával k druhé Duně, jako by šlo o rovnocenné projekty co do jejich pohybu v popkulturním prostoru. Proto trochu překvapí, že v rozhovoru pro Empire se dal slyšet, že: „Sucker Punch se nikdy nepodařilo dát správným způsobem dohromady.“ Nevídaná sebereflexe! Tady protestů moc neuslyší. Někteří již ale jistě tušíte, kam může touhle poznámkou směřovat. Ano, Snyder chce svůj až do letoška nejhůře přijatý flák přestříhat a uvést jeho režisérskou verzi. A to přesto, že už Sucker Punch jednu má. „Ani vydaná režisérská verze není ta správná, je jen o kus prodloužená. (…) Materiál je přitom natočený, stačí jen, když mě k němu pustí a dovolí mi ho zkompletovat. Jednou za čas se na to ptáme. A musíme ze zeptat znova.“

Jistě nejde říct, že „nikdo na světě nechce novou verzi Sucker Punche,“ protože na planetě Zemi žije osm miliard lidí a každý názor je někde zastoupen. Nicméně je celkem bezpečné říct, že fronta na nášup tohohle obřího propadáku je dost krátká. I kdyby Sucker Punch byl jedním z kultovních filmů, které sice propadly, nicméně v nějaké komunitě žijí bohatým životem (což není), stále by šlo o vyhozený čas a prostředky. Možná si ale Zack myslí, že se mu může podařit zopakovat zdaleka nejzářivější bod jeho kariéry poslední dekády, když uvedl vlastní sestřih Justice League. To je ale celkem naivní předpoklad vzhledem k tomu, o jak unikátní situaci se jednalo.

Přesto se ale nedá zbavit určité sympatie k Snyderově nekonečné sebedůvěře a odhodlání dělat si věci po svém. Je jasné, proč mu studia zas a znova dávají peníze přes tolik připsaných průšvihů. Když si věříte tak moc, jako si věří Zack Snyder, dřív nebo později vám uvěří i někdo další.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

zdroje: Empire, World of Reel