Rebel Moon vypadá, jako by Zack Snyder začal točit parodii a najednou na to zapomněl

První záběry filmu okamžitě uchvátí. Sledujeme kosmickou nádheru plynného giganta obklopeného prstenci a měsíci, jak za doprovodu tklivých smyčců pluje vesmírem. Další z mnoha Snyderových kompozic, které by se daly okamžitě vytisknout a pověsit na zeď. No a pak pomalu zaostříme na naši hrdinku Koru (Sofia Boutella), jež na jednom z měsíců oře starobylým pluhem. Otevře pusu, promluví na švarného jinocha Gunnara (Michiel Huisman), jenž se za ní zjevuje na obzoru… A vše je okamžitě v pytli!

Zack Snyder mívá běžně problém napsat a zrežírovat přirozený dialog, má ostatně problém se vším, co slouží ještě něčemu jinému než wow efektu. Takže když nyní záměrně evokuje strnulost a aranžovanost brakových space oper, prorážíme už hlavou strop a z té hromady suti, co na nás padá, se nám nevyhnutelně motá hlava.

Důležité je vědět, že Kora byla elitní vojačka impéria, jež zběhla a skrývá se ve světě skromných farmářů, kteří žijí v pospolitosti s přírodou. Jednoho dne však přilétají vesmírní nacisti a požadují veškerou úrodu. Kora a několik jejích společníků se tedy musí vydat na pouť vesmírem, aby tomu asi nějak zabránili. Ve chvíli, kdy opustí domov, už však máme za sebou tolik proslovů o desítkách let vesmírné historie, že je pro nás velmi těžké chápat, které informace je třeba držet v mysli a tedy tušit, čeho se přesně hrdinové snaží docílit. Postupně rozšiřují svůj tým o různá individua s dalšími zdlouhavými příběhy na pozadí a naše zoufalství roste. S každým novým proslovem vstupují do děje další kvanta stále šílenějších detailů.

Zastánci Rebel Moon budou tvrdit, že výsledek vypadá, jak vypadá, záměrně. Že Snyder si hraje s pravidly a tradicemi žánru, jehož pevnou součástí jsou i určitá infantilnost, lacinost a umělost. Toporné proklamativní dialogy, překombinované zápletky a unavení herci. Jenže to není kýžené eso v rukávu. Záměrnost je irelevantní, když nevede k podnětnému výsledku. Všichni známe klasickou poučku, že aby umělec zvládl exces, musí být nejdřív mistrem rutiny. To samozřejmě nejde vymáhat jako železné pravidlo, při pohledu na tvorbu Zacka Snydera a obzvlášť na jeho nejnovější zářez přesto můžeme pochopit, odkud tato logika vzešla.

Rebel Moon působí jako adaptace milované patnáctidílné knižní série, jejíž stařičký autor tvrdohlavě odmítá posvětit sebemenší odklon od své předlohy. Nešťastní filmaři se tedy úpěnlivě perou s nutností vměstnat do celovečerní stopáže jediného filmu nepatřičné množství informací, zatímco producenti je honí s uzávěrkami a docházejícím rozpočtem. Až na to, že ničím takovým tento snímek není. Výsledek takto rozhodně nemusel (a neměl) vypadat a Snyder tuhle obludu stloukl dohromady sám a zcela dobrovolně.

Nejvíc ze všeho to připomíná kultovní klasiku Dobrodružství Buckaroo Banzai napříč osmou dimenzí s Jeffem Goldblumem z roku 1984, jejíž tvůrci parodicky imitovali, jak se cítí člověk, když vezme do ruky náhodné číslo nekonečné komiksové série a pokouší se vstřebat šílenosti, které jejím navyklým fanouškům připadají zcela normální. (Velmi prorocké dílo, jež si ve své době nemohlo ani představit, že takové filmy budou jednou hlavním hollywoodským zbožím.) Jenže zatímco ad absurdum kupená nepřehlednost hraničící se surreálností byla v případě Buckaroo Banzaie míněná jako vtip, Zack Snyder ji předkládá s kamennou tváří.

Ve výsledku jde o film, který musíte sledovat s notýskem a tužkou, abyste si udělali jasno v postavách, jejich vztazích a vůbec v ději. Nebo s něčím na posilnění, po čemž vám už bude všechno jedno a při upadnutí další postavy do nekonečného expozičního monologu vysvětlujícího osud dcery krále zavražděného šéfem našich záporáků vplujete do vlastního vesmíru. Jde o hrozný film pro Netflix, protože doma jsme obklopení přehršlem dalších podnětů a mozek nás bude velmi úpěnlivě prosit, abychom jim podlehli a odpočali si od namáhavého a přitom neuspokojivého sledování.

Ano, film krásně vypadá. Ale také monotónně. Když je každý záběr krásný stejným způsobem, brzo krásu celého filmu přestaneme vnímat. A rozhodně tu nemůže být řeč o nějak komplexněji nápadité režii. Věci jsou hezké velmi nekomplikovaným, načančaným způsobem. Je to zkrátka kýč. Snyder asi doufal, že ožije svým vztahem k historii žánru, Rebel Moon je v mnoha ohledech encyklopedií vesmírného braku, kde alespoň koutkem oka zahlédneme kus od všeho, co kdy obsahoval. Bohužel to však nepřináší mnoho potěchy, protože pevnou součástí žánru je také naše tendence přilnout k hrdinům a přát jim úspěch. Všechny ty šílené kulisy v nás vyvolávají touhu po vlastním dobrodružství. To se zde neděje.

Existuje snad určitá šance, že když si nyní Snyder položil základy, další díly by se mohly trochu srovnat a začít nabízet i koherentní a emocionálně uspokojivější vyprávění. Stejně tak se ale můžeme propadat do ještě hlubší propasti. Upřímně řečeno, to je vzhledem k tomu, co o něm víme, pravděpodobnější.

Není to ostatně tak, že by cokoli z toho, co sráží Rebel Moon k zemi, bylo nepřekonatelné. Mnozí v reflexích snímku zmiňují japonskou klasiku Sedm samurajů nebo její americkou reimaginaci Sedm statečných, což je také příběh o tom, jak protagonista dává dohromady skupinu nesourodých hrdinů a antihrdinů s jejich vlastními motivacemi a příběhy, aby společně ochránili potřebné. Taková struktura může fungovat. Snyder se nicméně k uspokojivému výsledku nepřibližuje ani na dohled, protože nemá sebemenší cit pro gradaci, dávkování informací a budování napětí. Vše musí být v každý okamžik největší, nejvíc cool, nejefektnější. A v důsledku takové není nic.

Rebel Moon je technicky příliš kompetentní na to, aby byl svou špatností zábavný. Moc dlouhý na to, aby ho šlo ocenit pro čisté režisérovo technické hračičkovství. Z praxe víme, že Snyder má své zastánce, kteří se umí napojit na jeho manýristické akční scény, načančené scenérie a silácké hlášky. Jestli budou spokojení i tentokrát, teprve uvidíme. Mnozí však možná právě zde udělají čáru, protože i když ne každý film Zacka Snydera je dobrý, vždy z něj sálá určitý typ energie a osobního zájmu –Rebel Moon postrádá i je.

Jak chce někdo na tomhle vybudovat celou multimediální sérii, zůstává záhadou. Když jsme recenzi otvírali tím, že k takovým projektům Snyder patří, důležitým dodatkem je, že by neměla být v plánu jejich přímá serializace, tím si studio koleduje o malér. Zack potřebuje mít šanci začít znovu. Už má prý každopádně v rukávu režisérskou verzi. Potěš pánbůh.

Pokud si nedáte říct, můžete Rebel Moon zhlédnout na Netflixu. Možná se však raději podívejte na žebříček jeho nejlepších filmů podle databáze Kinoboxu.