Christopher Nolan si na svůj vysněný film počkal skoro dekádu. Vyplatilo se to
První verzi scénáře dal totiž Nolan dohromady už v roce 2001. Na přelomu milénia jej totiž ovlivnily filmy jako Matrix (1999), Smrtihlav (1998), Třinácté patro (1999), sám se povahou reality kolem nás zabýval už ve svém druhém filmu Memento (2000). O rok později své producentce a manželce tedy ukázal první verzi Počátku, jež byla jednak příliš rozsáhlá na zfilmování, jednak vycházela z hororového žánru.
Od hororu však Nolan postupně upustil, jelikož jej považoval za emočně příliš povrchní. Filmařovi šlo především o postavy, jejich vnitřní prožitky v podobě snů a paměti, k čemuž se mu lépe hodil žánr heist filmu. V tomtéž roce, tedy 2001, ukázal scénář zástupcům studia Warner Bros., jimž se text prý velmi líbil, zároveň ale měli pocit, že režisér ještě nemá dost zkušeností s tvorbou nákladných a rozmáchlých snímků, aby takto velkolepou produkci zvládl.
Podle Warner Bros. bylo tím „menším filmem“, na němž se Nolan mohl zacvičit, restartování batmanovské série snímkem Batman začíná (2005). Své dovednosti filmař následně ještě rozvinul v pokračování Temný rytíř (2008). Na těchto projektech se naučil točit s IMAX kamerami a obklopil se týmem kouzelníků s vizuálními efekty, s nimiž následně spolupracoval i na dalších filmech.
Smělý warnerovský plán tedy vyšel. Po Temném rytíři se Nolan vrátil ke scénáři Počátku a dopiloval jej do podoby, jež dokázala využít vše, co se do té doby naučil. Během této fáze také strávil několik měsíců s DiCapriem, s nímž scénář (a především hercovu postavu Cobba) pilovali tak, aby emoční napojení publika na figuru fungovalo co nejlépe. V únoru roku 2009 web Variety informoval o tom, že scénář je hotov, a o pár měsíců později začalo natáčení filmu, který se minimálně z vizuálního hlediska zařadil mezi nejepičtější a nejnápaditější počiny Hollywoodu 21. století.
Je otázkou, jak by Počátek vypadal a fungoval, kdyby zůstal u původního hororového zařazení anebo kdyby jej Nolan natáčel hned zkraje milénia bez dostatečných zkušeností s velkými produkcemi. Sám filmař zpětně souhlasil s tím, že odklad projektu prospěl jemu i celému filmu. Nolanova vytrvalost však potvrzuje hlavní myšlenku snímku, tedy že některé nápady v hlavě zakoření tak hluboko a tvrdošíjně, že není možné je prostě nechat být.