Oko nad Prahou ukazuje na Klause s Bémem

"Původně jsem chtěla jen sledovat, jak vzniká na Letné moderní stavba," vzpomíná na samé počátky projektu dokumentaristka Olga Špátová, "poměrně záhy se ale scénář proměnil ve společenské a politické drama."

Osoby a obsazení, peripetie i smutná pointa příběhu jsou všeobecně známé. Nadšení nad unikátní stavbou, kterou se bude Praha chlubit před světem, se dramaticky mění ve chvíli, kdy se o stavbě velmi odmítavě vyjádří prezident republiky Václav Klaus. Od té chvíle je zpochybňováno postupně naprosto vše -  průběh soutěže, místo realizace a v jistém ohledu i Kaplického odbornost a profesionalita.

"Nechtěla jsem, aby film vyzněl jen jako stížnost na účelové jednání mocných," brání se jednostrannému výkladu filmu jeho režisérka, "chtěla jsem vyjádřit také touhu Jana Kaplického dát rodné Praze krásnou architekturu, moderní knihovnu." A sama dává k dobru citát Jana Nerudy: "Máme-li v literatuře něco výborného, málokdo to zná. Máme-li v umění něco vynikajícího, buď si ho nevšimnem, nebo ho zničíme, nebo mu, alespoň, můžeme-li, vezmeme všechno možnost, aby se stal velikým."

Producentka filmu a jedna z jeho protagonistek Eliška Kaplický Fuchsová říká, že obtíží okolo filmu bylo hned několik. "Mnoho situací se vyvinulo doslova během několika minut, například natáčení s Pavlem Bémem na magistrátu v  jeho kanceláři. V Londýně zase nechtěli Olgu pustit natáčet na trávník kriketového hřiště v Lord´s Media Center. Nejtěžší ale myslím pro nás bylo film ve střižně dokončit. Zpracovat 83 hodin natočeného materiálu a bezpočet archivních záběru po třech letech natáčení vyžadovalo hodně času."

Podrobnosti na kartě filmu.