Steven Spielberg pěje ódy na druhou Dunu. „Jedna z nejlepších sci-fi, co jsem viděl," tvrdí
Jednou z velkých ambicí Spielberga bylo vždy spojit své sebevyjádření s diváckým zájmem. Byl to on, kdo svými Čelistmi představil moderní blockbuster. A byl to on, kdo stál v čele některých z nejúspěšnějších filmů všech dob jako E.T. a Jurský park, které Hollywood posunuly k aktuálnímu modelu univerzálních megaprojektů, jež oslovují především mladé publikum po celém světě.
Jak Spielberg autorsky dospěl a přestal mít potřebu trhat rekordy, odsunul blockbustery trochu do pozadí a soustředí se na osobní projekty pro dospělé publikum jako Válečný kůň, Lincoln či předělávka West Side Story. Což je trochu paradoxní vzhledem k tomu, že právě jeho celoživotní působení tento typ filmů odsunulo na vedlejší kolej.
Dává však smysl, proč mu tak moc imponuje kanadský režisér Denis Villeneuve, jehož Duna se hlasitě vymezuje vůči současné rychlé popkultuře. Nabízí sci-fi, na které nejenže chce každý zajít do kina, každý se s ním chce navíc ztotožnit skoro jako s manifestem dobrého vkusu. Spielberg vždy hledal rovnováhu mezi komercí a smyslem, což nejvíc reprezentuje rok 1993, kdy vedle sebe uvedl Jurský park a Schindlerův seznam. Villeneuve nyní dokázal najít průsečík těchto tendencí v jediném filmu, jenž je dokonalým produktem pro dnešní vkus, přesto působí jako nekompromisní autorská vize.
Spielberg svou chválou opravdu nemohl rozhazovat štědřeji. „Je to jeden z nejskvělejších sci-fi filmů, jaké jsem kdy viděl. (…) Scéna surfování na písečném červu je jednou z nejlepších věcí, jaké jsem kdy viděl. (...) Obsazení je naprosto bezkonkurenční. (...) Obsahuje některé z nejlepších bojových scén všech dob," dodával režisér.
Když si celou tuto nebeskou chválu zasadíme do Spielbergovy agendy, dojde nám, o co mu nejspíš jde. Jedná se o jeden z prvních oscarových boostů pro Villeneuva, což je však vzhledem k jarní premiéře závod na dlouhou trať. Filmy s ambicemi na získání cechovních cen většinou premiérují spíš ke konci roku, je totiž těžké udržet několik měsíců v kuse veřejný zájem. Spielberg ale chápe, jak moc je pro Hollywood důležité, aby se opět začaly oceňovat úspěšné filmy. Momentum nabrané Oppenheimerem se musí náležitě zužitkovat a druhá Duna by mohla být dobrou záminkou pokračovat. Spielberg jistě chce, aby jeho odkazem byl Hollywood sjednocený nad univerzálně ceněným blockbusterem, nikoliv systém, nad jehož nejúspěšnějšími počiny se ohrnuje nos.