Za Život Briana se Monty Pythoni dočkali obvinění z rouhačství. Dnes jde o nesmrtelnou klasiku

Po obřím úspěchu Svatého Grálu Pythoni pochopili, že diváci oceňují, když jejich skeče ve filmové podobě drží pohromadě o kus víc než scénky v televizním pořadu seřazené za sebe víceméně náhodně. Cílem Životu Briana tedy bylo nabídnout ucelenější filmový zážitek než kdykoliv předtím (a potom – Smysl života se opět vrátil k sérii narativně nesouvislých skečů).

Primárním terčem jejich zájmu se stalo náboženství. Původně chtěli natočit parodický životopis Ježíše Krista, pak si ale uvědomili, že se samotným Ježíšem vlastně nemají problém (plus není legrační) – vadí jim spíš organizované náboženství. V tomto rozhodnutí jistě hrálo roli i to, že zafinancovat a uvést film explicitně zesměšňující křesťanského mesiáše by bylo o řád složitější. Ne že by to byla procházka růžovým sadem i s Brianem v čele. Mladým mužem, který se v Betlémě narodil ve stejný den o chlívek vedle spasitele.

Režie se chopil výhradně Terry Jones. Terry Gilliam se spokojil s designem scén (a nápadem zachránit Briana před pádem z věže pomocí vesmírné lodi). Pánové si práci oficiálně rozdělili, protože jejich předchozí pokus o hledání společných řešení skončil sérií nekonečných žabomyších válek a konfliktů. Ani vznik Životu Briana nebyl zcela nekonfliktní, produkce ale přeci jen odsýpala zásadně rychleji než u Svatého Grálu. Gilliam byl obzvlášť frustrovaný nezájmem Jonese o kameru. Není to překvapivé vzhledem k tomu, že Jones chtěl prostě co nejfunkčněji realizovat napsané scény, zatímco Gilliam si později stranou Monty Pythonů vydobyl pověst jednoho z nejlepších britských režisérů. Jeho zájem o médium byl tedy mnohem větší a vytříbenější než kohokoliv jiného v souboru.

Snímek se natáčel v Tunisku ve stejných kulisách, v nichž Franco Zeffirelli právě dokončil svou monumentální fresku Ježíš Nazaretský, což se pro estetiku filmu dost hodilo. O hlavní roli soupeřili Graham Chapman a John Cleese. První jmenovaný  nakonec zvítězil, ovšem pod podmínkou, že nebude pít – trpěl tvrdým alkoholismem.

Život Briana premiéroval v době, kdy se ještě filmy doopravdy zakazovaly a obvinění z rouhačství vážně komplikovalo distribuci na některých místech. Už tenkrát však také platilo, že kontroverze se dá skvěle marketingově využít. Zákaz na jednom trhu stojí za to, když na třech jiných přijde o to víc lidí. Dnes tuto taktiku užívají filmy méně často, stojí totiž víc než dřív a musí tedy oslovit všechny a všude. O to víc ji ale využívají média.

Diváci, divačky a kritická obec konce sedmdesátých let se rozplývali nad tím, že upnutým křesťanům vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Dnes provází pro změnu znovuuvedení filmu radost z toho, jak moc budou naštvané progresivní snowflakes, že nikdo nevystřihl „ten trans vtip“. Rozdíl spočívá v tom, že tehdy šlo o vzepření se skutečným autoritám, které ohrožovaly existenci filmu, dnes je to vysmívání se pár hypotetickým otravným děckám na Twitteru.

Dnes už Život Briana není kontroverzní dílo. Starší publikum a konzervativci Pythony dávno přijali za vlastní a mladí i s většinou progresivců je považují za cool retro, které překvapivě dobře odolává zubu času. I těch pár „problémových“ okamžiků drtivá většina levičáků odpouští jako dobový étos. Zdání kontroverze vyvolávají média tím, že se neustále ptají přeživších Pythonů, jak reagují na pomyslné stížnosti, které takřka nikdo autenticky nevznáší. Na máloco se kliká lépe. Je však třeba si přiznat nevzrušivou realitu, že sledovat Monty Pythony v roce 2024 už z nikoho nedělá rebely a drtivá většina publika napříč názorovým spektrem film miluje.

Což nám ale samozřejmě nijak nebrání si snímek užít, právě naopak. Kdybychom chtěli být opravdu hodně přísní, jde rozpoznat, že sestrojení soudržného příběhu s konzistentní psychologií postav, začátkem, prostředkem a koncem není silnou stránkou téhle party. Uspěli relativně dobře vzhledem k tomu, že se o to nikdy předtím v této míře nepokusili, ale vyprávění občas drhne a struktura filmu z velké části dál připomíná humorné scénky řazené jedna za druhou.

Stejně tak nejde říct, že by z filmu jako celku vyplývalo něco koherentního, v tomto ohledu je spásou geniální píseň Always look on the bright side of life, kterou byste mohli nalepit na konec jakéhokoliv filmu, aby mu dodala nejen konečnou tečku, ale i zdání jednotného smyslu. Síla Pythonů jako vždy spočívá v pointách kusých vtipů, které se v tomto případě soustředí hlavně na výsměch zaslepené loajalitě. Ne však pouze té náboženské – vždyť přinejmenším stejně pozornosti věnují směšným politickým bojům rozhádaných židovských sekt proti římské nadvládě.

Život Briana je právem legendární komedií. Jeho znovuuvedení v kinech je skvělá příležitost si ho připomenout. I když co do tempa možná platí, že mezery mezi geniálními vtipy se občas musí přečkat s trochou trpělivosti, jakmile však na ně přijde řada, mají stejnou údernost jako vždy.

Podívejte se také na žebříček nejlepších komedií podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: BBC, Variety, Wikipedia