Obří filmový pás s Oppenheimerem okupuje pražský IMAX. Jinde na kontinentě ho nenajdete

Pražský IMAX není z největších ani technologicky nejvyspělejších na světě – kandidát na takový titul se nachází nedaleko od nás v Berlíně. Kouzlo pražské Flory tedy nespočívá v tom, že by majitelé investovali miliony do nejnovějších udělátek. Naopak udrželi v chodu přístroj, který je již takřka jedinečný.

Díky jejich prozřetelnosti přežil do současnosti projektor využívající technologii 80. let, jenž je na stejném místě téměř dvě desetiletí. „Do roku 2008 a příchodu Temného rytíře, jenž oživil povědomí o tomto formátu, tu stál 70mm IMAX projektor v koutě. Sice bez využití, ale také bez nějaké škodlivé manipulace. Byl tedy do posledního kabelu kompletní a ve spolupráci s lidmi od IMAX ho šlo relativně snadno uvést znovu do chodu,“ vysvětluje Matys.

Tomu vděčíme za to, že u nás skončil jeden z pouhých třiceti existujících kotoučů s Oppenheimerem v pravém 15/70mm IMAX formátu. Ten se na rozdíl od klasického 70mm filmu (značeného jako Todd-AO) promítá horizontálně. Políčko tak není na filmovém pásu omezeno ze stran, ale právě na výšku, což zvětšuje obrazovou část.

Právě projektor zaujme v kabině jako první. Jedná se o kolos, vedle nějž se standardní „falešná“ digitální IMAX promítačka, prozatím odsunutá stranou a čekající na odpolední projekci poslední Mission: Impossible, jeví jako trpaslík. Stojí na vlastní kolejnici, aby mohl včas uhnout a vystřídat se s mladšími kolegy. S výjimkou snímku Christophera Nolana už není prakticky žádný další materiál, který jím lze prohnat. Pro zaměstnance kina se tedy jedná o sváteční příležitost, která přichází velmi zřídka.

Vedle promítačky se nachází hlavní star, obří filmový pás s IMAX políčky dvakrát většími, než je standardem. Proto byl IMAX zprvu zamýšlený pro prezentaci zhruba hodinových, především přírodopisných dokumentů. Unikátní kvalita obrazu měla lidem zprostředkovat úchvatné scenérie. Christopher Nolan se však rozhodl netroškařit, celé jeho tříhodinové drama je zachycené v tomto formátu. Pás váží víc než 270 kilogramů a měří přes 17 kilometrů.

Promítač Ondřej Urbanec předvede na starším IMAX traileru zasazení a spuštění pásu do projektoru. Jedná se o pořádné fyzické cvičení, protože co u normálního filmu zabere pár vteřin strávených na jednom místě, v tomoto případě vyžaduje pobíhání po místnosti a tančení okolo nadstandardně rozměrných komponentů. Pro zkušené ruce to však nepředstavuje žádný problém. „Pás přišel ve třech kusech. Doneslo se mi ale, že úplně první kopii dodali do Londýna v sedmapadesáti částech a na místě ji museli lepit od rána do večera,“ svěřuje se Matys.

Výhoda IMAX 70mm filmového pásu je, že na rozdíl od standardních 35mm se opotřebovává mnohem pomaleji, pokud vůbec. Návštěvníci Karlových Varů mohli letos v Thermalu zhlédnout projekci snímků Master and Commander či Princezna nevěsta z tradičního pásu (což už je samo o sobě raritní) a zjistit, jak moc se léta a stovky odpromítání na materiálu podepsaly. V digitální éře už tato patina působí romanticky a je vyhledávaná, někdy dokonce imitovaná. IMAX filmový materiál však takto nestrádá, lidé si tedy Oppenheimera užijí na konci jeho pobytu v kinech stejně jako na začátku. Ani trailery staré roky a mnohokrát promítané neprojevují viditelné známky opotřebení.

Ruku v ruce se svou trvanlivostí je IMAX materiál i velmi pevný, není proto zvykem, aby se trhal. V takovém případě by ho tým samozřejmě uměl slepit, je však třeba mít na paměti, že oproti normálnímu pásu není zvukový záznam jeho součástí, pouští se samostatně. Proto je zapotřebí myslet na udržení audiovizuální synchronizace.

A co se s pásem stane po stažení snímku z nabídky? To není úplně jasné. Je majetkem studia, do Prahy pouze zapůjčen. Vzhledem ke komplikované manipulaci však může zůstat na místě celé roky, možná i navždy. Na stejné konstrukci jako Oppenheimer odpočívá ostatně i předposlední Nolanův titul Interstellar a kdesi opodál bychom našli Dunkerk a Batmana.

Ti sice pro svou kratší stopáž a odlišnou technologii nejsou stejným technickým zázrakem, nicméně páska Interstellaru se přesto na první pohled jeví k nerozeznání od Oppenheimera a v Praze je od roku 2014. „Vyhazovat je určitě nebudeme, studio si je může kdykoli vyžádat zpět, mají na to právo,“ vysvětluje Matys. Proto nejsou do obrazu vypálené české titulky, jak je běžným postupem, promítají se zvlášť.

Stojí všechen ten humbuk za to? Na jednu stranu není zcela na místě podporovat elitářskou myšlenku, že jediný způsob, jak zhlédnout nový film, je v jednom z třiceti kinosálů na světě. Kinematografie byla a zůstává demokratickým uměním, má být přístupná všem. Obraz Oppenheimera však svou velikosti i ostrostí překvapí také diváky a divačky zvyklé na obvyklou nabídku IMAX. Jediným malým škraloupem jsou titulky, jejichž samostatný projektor občas při tmavých scénách zlobí osvětleným flekem. Jde však o malou daň za možnost vidět u nás tento výjimečný film ve výjimečné podobě.