Nemá snad Karel Roden na nájem? Indián vypadá jako nejpitomější český film sezóny, kterým se jeho účastníci bezmezně ztrapní

Snímek vypadá při pohledu na trailer jako další zaměnitelná mainstreamová komedie. A to včetně nadpřirozené zápletky, která to vše trochu oživí. Kam by se ale čeští srandisti mohli posunout, když už jsme sledovali Jiřího Langmajera bláznit s myslí ženy? Co takhle sledovat, jak do těla Karla Rodena vstupuje indiánský náčelník! Jistě to povede k spoustě šíleností, ale taky objevení nové životní moudrosti díky splynutí se zkušeností vznešených divochů.

Jisté je, že v další americké produkci už se Roden nejspíš nemihne, protože až zámořským producentům někde vyskočí plakát na tenhle film, rychle je přejde chuť. Z amerického hlediska je Indián zcela nepřípustným filmem. Češi si ale stále ještě plně neuvědomili, že původní obyvatelé Ameriky jsou skuteční lidé se skutečnou kulturou a jejich zobrazení jak z dobrodružného románu 19. století zkrátka není na místě.

Nesmíme zapomínat, že příchozí běloši se na nich dopustili genocidy (jejíž rozsah jde do desítek milionů obětí) a spory ohledně následků pokračují dodnes. Brát domorodou kulturu jako romantickou studnici moudrosti, z níž běloši čerpají vzletnou náladu, si tedy můžeme podle názoru velké většiny z jejích příslušníků strčit za klobouk. Ne však za čelenku.

Karikovaná podoba indiánů je hlavně ve Spojených státech poslední dekády odstraňována z firemních log, která se jen hemžila různými náčelnickými figurkami a hovorovými výrazy. Největší poprask vzbudil souboj o název sportovního klubu Washington Redskins (Rudoši), než se tým v roce 2020 přejmenoval na Commanders (Velitelé).

Ani samotný pojem „Indián“ už v Americe takřka není používán. Je symbolem evropské intervence a nepochopení, když si dobyvatelé mysleli, že dorazili do Indie a mluví s Asiaty. Někteří naopak míní, že tento termín je „pomníkem stupidity bělochů“, a měl být proto zachován natruc.

Z jistého hlediska dává smysl, že v Česku si s „indiány“ (což je v našem jazyce stále přípustný termín) tolik nelámeme hlavu. Nejde o problém naší komunity. Indiány u nás zastupují romány Karla Maye – muže, který vkročil na americký kontinent až po publikaci většiny svých knih a jeho představy o původních obyvatelích byly čirou romantickou fantazií. "Ušlechtilé divochy" líčil ve velmi pozitivním světle, i proto u nás vůči "indiánům" zpravidla nejsou používány rasistické výpady, ale naopak se jim vyjadřují sympatie.

K dobré pověsti indiánů u nás přispělo i působení esoterických osobností, jako je herec Jaroslav Dušek, který velebí (bohužel neexistující) kmen jihoamerických Toltéků. Poukazovat na škodlivost pozitivních stereotypů je pak vždy o kus komplikovanější než těch negativních.

Nemusíme se tedy Indiánem tolik trápit i proto, že jím nemůžeme z naší malé a vzdálené země indiánům způsobit politickou, společenskou ani emocionální škodu. Z pohledu Američanů by šlo nejspíš o roztomilý projev necivilizovanosti kulturně zakrnělé východoevropské zemičky. „Ano, bylo by lepší, kdyby o tom ti lidé trochu přemýšleli, kdyby projevili trochu empatie a rozmyslu. Víme ale vůbec, jestli v tom Čečensku umí používat splachovací záchod? Nechte je být!“

Režisér a spoluscenárista Tomáš Svoboda ani samotný Karel Roden se nedopouštějí takové společenské nezodpovědnosti, jako kdyby podobný film vyprodukovali za mořem. Pouze se ztrapňují a ukazují svou bezmyšlenkovitost. Pokud se samozřejmě neukáže, že s celým motivem pracují s nějakou dávkou subverze, jako když Džun-ho Pong nechal ve stěžejní scéně oscarového Parazita hrdiny nosit indiánské čelenky, aby dal najevo jejich kulturní necitlivost a izolovanost od skutečného světa. Ale věří tomu někdo? Pravdu se dozvíme 22. září.

Čtvrtý díl komiksového Thora už není lehká komedie, ale vyloženě sebeparodie. Drama zmizelo, i když hrdinovi umírá jeho milá a hrozí mu smrt.