Uvěříme Adamu Mišíkovi proměnu v drogového dealera? Chystané drama BANGER. slibuje drsné vypadnutí ze škatulky
Adam Sedlák natočil v roce 2016 vynikající a pro české streamovací platformy přelomový seriál Semestr a v roce 2018 přišel se svým debutovým celovečerním body hororem Domestik. Pak ho zastihla pandemie jako všechny filmaře a celý svět, přesto stihl v bojových podmínkách připravit BANGER. Drama odehrávající se během jediné noci plné drog, hip hopu, sexu a násilí, natočený kamerou iPhoneu.
První upoutávka má pouhou minutu, stíhá ale nabídnout dostatek podnětů k vyvolání zvědavosti. Sedlák vytváří dojem, že zajde dál než tvůrce populárního amerického seriálu Euforie, který rovněž nabízí „nezkrášlený“ pohled na život určitých subkultur, má ale tendenci vždy na poslední chvíli ucuknout. Trailer na BANGER. lze brát jako slavnostní slib, že něco takového nás tentokrát nečeká.
Hlavní roli mladého drogového dealera ztvárňuje Adam Mišík, který se zřejmě dostal do fáze kariéry, již známe od tolika amerických teen hvězd. Vybudují si silnou značku v mainstreamové popkultuře, vydělají hodně peněz, ale nemají to, po čem dospívající člověk touží nejvíc: respekt. Proto po vstupu do dospělosti buď zcela překopou celou svou image jako Miley Cyrus, nebo začnou programově brát nekonformní role, které záměrně protiřečí jejich dosavadní personě, jako to udělal Robert Pattinson.
Mišík v tuhle chvíli jistě patří mezi představitele té nejnižší z nízkých kultur a jeho dosavadní výraznější filmové pokusy v Andílkovi na nervy a Bajkerech ho jenom potvrdily jako nepříliš talentovanou pěknou tvářičku, která se na své místo dostala zásluhou nepotismu přes svého slavného otce Vladimíra Mišíka.
To je svým způsobem skvělá pozice pro „vykupitelskou“ roli, která situaci herce, jenž chce vystoupit z vlastního stínu, využije naplno. V traileru na BANGER. Mišík pronáší: „Prachy tvejch rodičů skončej v mý kapse.“ A: „Potřebuju dokázat, že na to mám, že za to stojim.“ Tentokrát ne coby popová hvězda, ale jako nezdravě působící drogový dealer, který místo podepsaných desek vybírá peníze za plastové pytlíčky. Jde o paralelní kontrast tak chytlavý, že se najednou zdá, jako by tuto roli nemohl ztvárnit nikdo jiný.
Mišík má poprvé hlavní roli v celovečerním filmu, který na první pohled vykazuje umělecké ambice. Poprvé má příležitost předvést „dobrou práci“. V krátkometrážním filmu Martina KrejčíhoStrach z roku 2013 už ho vedl režisér, který usiloval o „kvalitní výkon“, a Adam Mišík tuto úlohu zvládl se ctí. Herec sám může většinou předvést jen tolik, kolik mu to umožní film, v němž vystupuje. A člověk s kariérou Adama Mišíka se může snadno octnout uvězněný v permanentní nekvalitě. Gesto jako BANGER. pak může být jako dělicí čára nezbytné. I když je samozřejmě brzo hodnotit, jestli jde pro Mišíka o jednorázový „úlet“, nebo o náznak budoucího směřování. O něčem se ale nad minutovou ukázkou, kde mluví o tom, jak „chce dokázat, že na to má,“ bavit musíme.