Režisér Kmotra obsazuje megafilm, který sám financuje. Nebudou chybět ty největší a nejpřitažlivější hvězdy

Megalopolis ušlo stejně jako jeho strůjce Francis Ford Coppola dlouhou cestu. Jako potomek italských přistěhovalců se v průběhu šedesátých let zařadil mezi cinefilní filmaře jako Peter Bogdanovich nebo Arthur Penn, kteří se nebáli absorbovat evropskou uměleckou modernu a natáčeli nejprogresivnější hollywoodská díla té doby. Každý z jeho největších filmů byl přitom značným riskem – legendárního Kmotra nechtěl Coppola vůbec režírovat a bral jej spíše jako nutnou zakázku a tvorba Apokalypsy zabrala takřka celou dekádu. Její natáčení přivodilo infarkt herci Martinu Sheenovi a Coppola mu unikl jen o vlásek – vypovídá o tom dokument Srdce temnoty: režisérská apokalypsa, který nejlépe vysvětluje Coppolův vyčerpávající přístup k práci.

Oba snímky se nakonec staly lukrativními akvizicemi a především obrovskými klasikami, které obstály ve zkoušce časem. A něco podobného lze napsat také o dílech jako Rozhovor nebo Dracula, nemluvě o dokonalém prvním pokračování Kmotra. V průběhu devadesátých let ale Coppola přesedlal k méně ambiciózním titulům a provázel ho sen natočit poslední spektákl, jímž by svou pověst vizionářského tvůrce zpečetil.

Megalopolis měla první záběry pořízené už roku 2001, ale události 11. září vedly k neprodlenému pozastavení produkce. Není divu, když film podle Coppolova scénáře vypráví o utopické přestavbě New Yorku, zdevastovaného ničivou katastrofou. Po dvou dekádách se sociální klima uklidnilo a slavný režisér hodlá snímek dokončit, ovšem nedokázal najít potřebné financování. Sto milionů dolarů tedy uvolní ze svého, k čemuž si pomohl i prodejem části svého vinařského impéria, které mu skvěle vynáší.

Projekt, kterým chce Coppola vyprávět intimní příběh o podstatě lidskosti a současně jej přirovnává k pádu Římské říše, už má na palubě první herecké představitele. Kromě dlouho probíraných a Coppolou vysněných veteránů Jona Voighta (Půlnoční kovboj), Laurence Fishburneho (Matrix) a Foresta Whitakera (Poslední skotský král) se do Megalopolis podívají také hvězdy mladší generace – Adam Driver ze Star Wars a Nathalie Emmanuel ze Hry o trůny.

Distribuční práva zajistí právník Barry Hirsch a je zřejmé, že třiaosmdesátiletému Coppolovi, jenž letos sklidil mohutný potlesk na předávání Oscarů, už nejde o výdělek. Touží za sebou spíše zanechat finální stopu a předat lidstvu utopickou naději na lepší zítřky. Pro web Deadline se režisér vyjádřil následovně: „Co by mi udělalo skutečnou radost? Nikoli vyhrát spoustu Oscarů, těch už mám dost a možná víc, než si zasloužím. A nejde ani o to získat hodně peněz, přestože věřím, že postupem času film dokáže vydělat – vše, na co se lidé opakovaně dívají a nacházejí v tom nové věci, je výdělečné. Až tu jednou nebudu, chci jen, aby o tom lidé diskutovali a ptali se: ‚Je naše společnost tou jedinou, která je pro nás dostupná? Jak ji můžeme vylepšit? Vzděláním, mentálním zdravím?‘“

„Ten snímek říká, že utopie není žádné místo. Jde o to, jak můžeme vše zlepšit. Každý rok přijít se dvěma, třemi nebo čtyřmi nápady, které vše vylepší. Kdybych se dozvěděl, že se něco takého děje, tak bych se ve svém hrobě usmíval. Lidé totiž mluví o tom, co filmy reprezentují, když jim dáte nějaký podnět. Vsadím se, že lidé by dokázali ledacos vylepšit, kdyby měli možnost takové konverzace,“ řekl slavný režisér.

Finančního risku už se Coppola dávno nebojí. Jednak po svých zkušenostech z éry Nového Hollywoodu, kdy prováděl vskutku husarské kousky, jednak díky vědomí, že jeho rodina je zajištěná na generace dopředu. „Co nejhoršího se mi může stát? Umřu na mizině? To se ne. Mé děti jsou všechny úspěšné,“ potvrdil režisér pro Deadline. „Jsem si jistý, že pokud dokážete natočit snímek, který bude lidi inspirovat deset, dvacet nebo i více let, o peníze stejně nepřijdete. Ohlížím se za svými filmy. Lidé se na všechny dívají i po padesáti letech. Ztracenci, Dracula, stále jsou v kurzu. Čím jsou mé filmy divnější, tím déle vydrží. Ani nevím proč,“ dodal.

Ať už Megalopolis dopadne z finančního hlediska jakkoli, pokud ji Coppola skutečně stihne dotočit, půjde o unikátní a svobodné vyjádření velkého filmaře, jenž se proslavil v době, kdy nadaní režiséři a jejich umělecké postoje, nikoli producenti a herci, byli hlavními hvězdami a osobnostmi průmyslu.