Prvních pět minut z filmu Moonfall, v němž si to Měsíc namíří proti bezbranné Zemi

Režisér Roland Emmerich přináší sci-fi novinku s názvem Moonfall, která by se měla do tuzemských kin dostat již 3. února 2022. Německý tvůrce se po válečné Bitvě u Midway vrací ke svým kořenům a planetu Zemi opět vystaví ničivé síle, s níž si bude vědět rady jen hrstka odvážných spasitelů. Neznámé mimozemské síly totiž vychýlí Měsíc z jeho osy a zemský satelit si to namíří vstříc lidské civilizaci. Do boje za záchranu lidstva vytáhnou astronautka Jo Fowler (Halle Berry), Brian Harper (Patrick Wilson) a konspirační teoretik KC Houseman (John Bradley).

Snímek s premisou, jaká nás zavádí zpět do žánrové tvorby padesátých a devadesátých let, napsal vedle Emmericha jeho dvorní scenárista Harald Kloser (2012, Den poté). Moonfall by měl disponovat poměrně štědrým rozpočtem 150 milionů dolarů a kromě zajímavého obsazení, které doplňují třeba Michael Peña, Donald Sutherland a Charlie Plummer, nabídnout výživnou dávku Emmerichova destrukčního talentu. První teaser lákal na potemnělý apokalyptický spektákl, který se bere poněkud vážněji, než býváme u německého filmaře zvyklí. Od odlehčeného 2012 a nahláškovaného Dne nezávislosti se tedy spíše očekává posun k bezútěšnějšímu Dni poté, i když v případě Emmericha si nikdo nemůže být jistý.

A o tom svědčí také pětiminutový úvod filmu, který studio Lionsgate předběžně zveřejnilo a na nějž se teď můžete podívat.

První záběr ve stylu Vesmírné odysey, který spojuje výjev na Zemi a na blízký Měsíc, přerámuje na dvojici astronautů na oběžné dráze, čímž pro změnu připomene oscarovou Gravitaci. V tu ránu se ovšem spustí píseň Africa od Toto a výskající Patrick Wilson dá na srozuměnou, že úplně seriózní sci-fi asi čekat nemůžeme. Události ale nabírají rychlý spád, tajemná černá hmota se prožene kolem lodi, v níž se nachází také postava Halle Berry, a doslova se zavrtává do povrchu Měsíce.

Prolog zcela neoslní ani vizuálně, ani tím, jak přesně uvádí zápletku do pohybu. Na předčasné soudy je ovšem brzy a Emmerich beztak nikdy nesázel na oduševnělé náměty, nýbrž na poctivý příval starosvětské akce a na fascinaci čímkoli obrovským a tajuplným, co zavání zkázou naší existence. A padající Měsíc by měl tyto filmařské buňky plně uspokojit stejně jako fanoušky, kteří si takto výpravný katastrofický biják nenechají ujít na velkém plátně, kam bezesporu patří.

Máte rádi filmy Rolanda Emmericha a zajdete na Moonfall v únoru do kina?