Recenze: Line of Duty - Aaron Eckhart v režii "nejlepšího z nejhorších"

Steven C. Miller natočil s Willisem tři filmy. Během neradostné rekapitulace hereckého podzimu mé oblíbené hvězdy jsem si uvědomil, že právě s Millerem to zdaleka nejméně bolí - dva z nich jsou totiž to nejlepší, v čem se (v rámci přímé videotvorby) někdejší John McClane v posledních pěti letech objevil - Záškodníci a Lovce z kořistí (nejlepší znamená v téhle rovnici průměr). Současně je ale Miller podepsán i pod příšerným Plánem útěku 2.

Záškodníky a Lovce s kořistí udělal Miller rok po sobě (konkrétně 2016-17). Začalo to vypadat, že se z béčkového patlala nakonec stal alespoň ucházející rutinér, loňský Slyův návrat do supertajného vězení byl ale tak příšerný, že se všechny plusové body Millerovi takřka okamžitě vymazaly. Nyní přichází akční thriller Line of Duty a... asi vím, kde se stala chyba.

Natáčení filmů má několik úskalí, které musí každý filmař řešit. A vše je přirozeně do velké míry závislé na rozpočtu, který nikdy Miller nemá k dispozici vysoký (nejvíce 20 milionů u Plánu útěku 2, přičemž "áčková" jednička stála 54). Hůře se obvykle natáčí v noci a smrtící bývají v laciných produkcích digitální triky. A přesně tohle všechno platí pro Plán útěku 2. Záškodníci i Z lovce kořistí si ale vystačily s klasikou v podobě praktických efektů, byly točeny přes den a v reálných kulisách (nikoli v komplikovaně vytvářeném rádoby superfuturistickém vězení). V Line of Duty se, až na finále, Miller také drží při zemi. A potvrzuje, že jakkoli z něj asi nikdy nebude vyloženě dobrý režisér, jako "prostý řemeslník" začíná vystupovat z řady.

V případě Line of Duty dostal k ruce jednoznačně nejlepší základ. Příběh se točí okolo unesené dívky, která je držena neznámo kde v nádrži a ta se postupně naplňuje vodou. Policii dochází čas a pachatele (doslova) nahání v ulicích. Nakonec ho do kouta dostane policista Frank Penny (Aaron Eckhart) a skončí to střelbou, po níž jediná stoupa vedoucí ke zmizelé padá mrtva k zemi. Závod s časem tak dostává ještě naléhavější rytmus. Frank je suspendován a poslán domů. On se ale odmítá vzdát a rozhodne se vyšetřovat na vlastní pěst. Háček je, že má jenom nějakých 90 minut.

Jednoznačně slušný scenáristický výkop, který coby úvodní rozbuška motivací funguje takřka dokonale. Všechny hrdiny uvede do pohybu, chápeme jejich role, víme, o co se hraje a Miller to vše kočíruje s překvapivou přehledností a sebejistotou. Akce má spád, postavy jsou sympatické (dokonce i naivně vykreslená mladá reportérka je nakonec snesitelná) a do rozjetého vlaku později naskočí v záporné roli i charismatický Ben McKenzie (James Gordon z Gothamu), aby ještě o něco víc promíchal kartami.

Bohužel, ve finálním zúčtování už je Millerovi scenáristou předepsána komplikovanější scéna, která speciální efekty vyžaduje a on ztratí pevnou půdu pod nohama. V tu chvíli se Millerův reálný náběh na první dobrý film jeho kariéry rozdrolí. A je to škoda, protože před cílovým klopýtnutím se ručička hodnocení stáčela klidně i k 70%. Přesto palec nahoru. Pro Millera jako takového, který se možná jednou opravdu někam vypracuje a i pro Eckharta, jenž sice kývl na laciné béčko, ale herecky do něj šel naplno.

Hodnocení: 55%