31. týden-kinopremiéry: Sexy špionka v Berlíně a oceněný Křižáček pod vlnou kritiky

Železná opona, studená válka a grafická novela "The Coldest City" inspirovala režiséra Atomic Blonde: Bez lítosti Davida Leitche, který obsadil Charlize Theron do role špionky na území rozděleného Berlína na konci 80. let minulého století. Herecká hvězda se kromě nekompromisní sexy agentky MI6 ujala též role koproducentky a na světě je filmová verze Johna Wicka v sukni. Theron v Berlíně vyšetřuje smrt kolegy a nejednou se řádně zapotí. A divák pobaví.

Jak vidí Atomic Blonde kolega Tomáš Chvála? "Příběh chladné agentky MI6 Lorraine Broughtonové se na Wicka nechytá. Snaží se nabídnout složitější strukturu vyprávění, ale výsledek nemá zdaleka tak vyvážené tempo ani dostatečně zajímavě vykreslené pozadí světa tajných služeb. Finální nálož zvratů je navíc dost nepřehledná (asi vím, o co tam šlo, ale ruku do ohně bych za to nedal). Na druhou stranu je Berlín atmosférickou kulisou, herci přesně vybraní, soundtrack několika nápady pobaví a režie nepostrádá silné momenty. Být scénář vyváženější a konec o něco méně zmatený, Wick by měl přímou konkurenci. Takhle mu Atomic Blonde kouká na záda."

Film se nicméně může pochlubit jednou památnou akční scénou, která aspiruje na událost sezóny. Tuzemští recenzenti dávají Atomic Blonde rozpačitých 55 procent. V zámoří to vidí lépe, RottenTomatoes má prozatím 76 procent pozitivních ohlasů.

Honosí se hlavní cenou z Varů a zástupem poměrně kritických recenzí. Do klasické distribuce vstupuje Křižáček Václava Kadrnky s Karlem Rodenem v artovém filmu, s kterým si mnozí neví rady. Křižáček se sice odehrává v době křižáckých výprav, Roden ve filmu hledá svého zbloudilého syna, ale ve výsledku se meditativní drama zaobírá spíš plynutím času, tématem dětství, rodičovství a vrací na scénu filmy z éry, kdy se nemuselo každou vteřinu dít nic okázalého. Uvidíme, co na to divák.

Křišťálový glóbus pro Křižáčka překvapil i celou řadu recenzentů, kteří prozatím snímku dávají pouhých 44 procent. Ne všichni se ale shodnou. Například scenárista Ondřej Štindl napsal ještě před oceněním filmu pro Echo24 pochvalný komentář: "Má nějakou jasnou koncepci, kterou dodrží, obsah, který chce vyjádřit, formu, jež mu odpovídá. Za těch několik let od premiéry Kadrnkova debutu Osmdesát dopisů udělali režisér a jeho tým výrazný pokrok, řekl bych. Taky je to film, který divákovi nejde ani trochu naproti, vyprávěný v pomalu plynoucích a nepříliš dějových obrazech v téměř čtvercovém – směrem nahoru otevřenějším – formátu, herectví je v něm stylizované, dialogů minimum."

Jedno je nicméně jisté, režisér Kadrnka ze své autorské vize nesleví, což je dobře. Podobných autorů máme jak šafránu.

Dále můžete do kin vyrazit na komediální drama Španělská královna (2016), které je druhým dílem trilogie režiséra Fernanda Trueba. První dějství Dívka tvých snů (1998) se odehrávalo ve 30. letech minulého století, kdy španělská herečka Macarena (Penélope Cruz) natáčí v nacistickém Německu milostný příběh z Andalusie. A zamiluje se do ní ministr propagandy Goebbels.

Aktuálně uváděná Španělská královna se odehrává po 2. světové válce, kdy se do země začínají sjíždět filmaři, aby natočili snímek o královně Isabele I. V čem je háček? Režisér filmu nikdy nenatočil zvukový film, scenárista nenapsal nic pořádného a producent také nemá valné zkušenosti. Zachrání vše herečka Macarena, která má za sebou hollywoodské zkušenosti?

Z recenze Františka Fuky: "Problém (za který nemohou tvůrci) spočívá v tom, že ve filmu je pravděpodobně spousta narážek na "první díl" a také spousta narážek na tehdejší španělskou politicko-ekonomickou situaci, která pochopitelně jde zcela mimo mě. Proto je možná ve filmu tolik dialogů, které sice dávají gramatický smysl (v českých titulcích), ale zůstalo mi zcela utajeno, proč ve filmu jsou a jaké emoce mají v divákovi vzbuzovat. Většinou to asi měl být humor a film je především komedie (ve stylu Ave, Caesar!). Ale pokud jsem film bratří Coenů nazval rozbředlým, pak neexistují slova, kterými bych mohl nějak analogicky označit Španělskou královnu. Vyznačuje se především totální absencí dramaturgie a režisérovy soudnosti."

Všechny recenze si přečtete zde. Prozatím má Španělská královna známku 40 procent.

Na závěr se představuje argentinsko-španělský Vážený občan (2016), který si odnesl mužskou hereckou cenu z loňských Benátek, podobně jako Španělská královna se drží komediálně-dramatického žánru a věnuje se tématům jako je identita, sláva, stará přátelství a pokora. Herec Oscar Martínez ve filmu ztvárnil držitele Nobelovy ceny za literaturu, který se vrací do rodné vesnice, kde mu mají předat titul váženého občana. Úspěch se ale neodpouští.

Vážený občan má pouhou jednu tuzemskou recenzi, na RottenTomatoes pouhých 9 příspěvkou, všechny nicméně pozitivní.

Seznam všech srpnových premiér najdete ZDE.

Seznam všech filmů v kinech podle % hodnocení uživatelů Kinobox.cz najdete ZDE.