Dokumentární film režiséra Pavla Abraháma Dva nula boduje: Získal Cenu Pavla Kouteckého

Natáčení filmu Dva nula se připravovalo dva roky a podílel se na něm skoro stopadesátičlenný štáb čítající například dvacet šest zvukařů, je proto považován za jeden z nejnáročnějších dokumentů v dějinách české kinematografie. Po celou dobu fotbalového zápasu mezi Spartou a Slavií mají vybraní fanoušci na sobě nainstalované mikroporty, takže divák slyší vše, o čem si v průběhu zápasu povídají, jak jej komentují a jak glosují dění kolem sebe. Skrze střípky rozhovorů tak vyvstává specifický obraz fotbalového prostředí, který je jakoby odrazem společnosti samotné – nějak se mezi sebou baví rádoby luxusní dívky ve VIP zóně, nějak nadšení otcové se znuděnými dětmi, jinak zase intelektuálové, sportovní zpravodajové či muži od ostrahy stadionu. Ze samotného derby divák paradoxně nevidí skoro nic. „To že je fotbalový stadion ideální místo pro natočení filmu, mi bylo jasné hned, když mě Tomáš poprvé vzal na Spartu. Líbily se mi ty emoce, atmosféra, barvy, všechno, co se tam odehrávalo. Na stadionu se setkává řada lidí dnes už nejenom z jedné části společnosti, jak tomu možná bylo dřív, ale přichází tam lidé z různých vrstev, z různých pater. Stejně jako tribuna má nějaká patra, tak i společnost má nějaká patra, řekli jsme si, že je to vlastně ideální místo pro probarvený společenský portrét,“ přiblížil okolnosti vzniku filmu Pavel Abrahám.

Snímek byl uveden v loňské soutěži Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava či na Mezinárodním filmovém festivalu Bratislava a aktuálně míří na filmové festivaly do Moskvy či Londýna. Na svém kontě má i několik významných nominací: Cena české filmové kritiky za dokument roku, Český lev za dokument roku a Cena filmových kritiků a teoretiků.

„Dva nula je v českém i světovém kontextu naprosto unikátním dokumentem, neboť v sobě spojuje výjimečný koncept s účinně fungující satirou české společnosti. Češi jsou v tomto filmu ironizováni prostřednictvím citlivě vybraných jedinců reagujících na domácí nejslavnější fotbalový zápas Sparta – Slavia, z některých dialogů mrazí, jiné naopak odkazují k zásadním satirickým dílům československé nové vlny jako je Ecce homo Homolka nebo Hoří má panenko,“ konstatoval hlavní dramaturg AČFK Jan Jílek.