Festivalové Varyace 3: Království za Toma!

Diskuse ohledně (ne)účasti českých filmů v soutěžích na největším českém festivalu v republice, který je do značné míry placen i z daní českých daňových poplatníků nabírá v kuloárech na obrátkách. (Jen stručná rekapitulace: v hlavní soutěži nic, v soutěži Na východ od západu Nic proti ničemu, v dokumentech Pod sluncem tma.)

Jedni jsou nadšeni. Konečně někdo (rozuměj nový umělecký ředitel festivalu Karel Och) českým filmařům nekompromisně ukázal, jak na tom opravdu jsou. Žádný sentiment, který k domácím tvůrcům chovají například tuzemští distributoři, posílající do kin film jakkoliv strašný, hlavně že je český. Je na čase se prostě naučit říkat nekvalitě NE! V opačném případě míříme rovnou cestou do pekel.

Druhá skupinka tvrdí, že je naopak povinností karlovarského festivalu vybrat ten podle jejich mínění vůbec nejlepší český film uplynulých dvanácti měsíců a vystavit ho světové konkurenci. Už kvůli penězům, které na svou existenci karlovarští od státu pobírají. Ať prý kvalitu posuzují renomovaní porotci a ne křížem krážem prolobovaný malý český rybníček, který sleduje hlavně svoje osobní zájmy.

Obě teorie mají ale své drobné trhlinky. První v tom, že už za časů Evy Zaoralové se kolikrát stalo, že v soutěži nebyl žádný český film (a jindy třeba dva). Optikou druhých pak měl být letos v hlavní soutěži uveden snímek Nic proti ničemu. Jeho technické parametry ovšem opravdu nepatří ke špičkovým, což by obsahově pozoruhodný film mohlo na obrovském plátně Thermalu přece jen poškodit. Ostatní soutěžní snímky problémy se zvukem a zaostřováním nemají.

Osobně bych z jednoho ročníku mnoho nevyvozoval, už proto že otáčení lodě nějakou chvíli trvá. Dejme kapitánovi Karlu Ochovi "sto dnů hájení", tedy aspoň dva tři ročníky a pak jeho práci hodnoťme komplexněji. Zatím je to minimálně zajímavé.

Na horních palubách se tančí a vyhrává kutálka, do podbalubí ale nepěkně zatéká voda. Tak by se dala stručně shrnout tradiční výroční tisková konference Asociace producentů v audiovizi (APA). Čísla za rok 2010 jsou skvělá. Tržby rekordní, návštěvnost nejlepší od roku 1993. Podíl českých filmů na celkové návštěvnosti 35 %. Mezi jedenácti nejnavštěvovanějšími filmy šest českých titulů - 1. Ženy v pokušení, 3. Kajínek, 6. Román pro muže, 8. Doktor od Jezera hrochů, 9. Kuky se vrací, 11. Občanský průkaz. K tomu historicky nejvyšší návštěvnost českého dokumentu, Katku si nenechalo ujít 117 tisíc diváků!

Čísla za letošní rok mají ale přesně opačný nádech. Jen za první čtvrtletí pokles tržeb o 39 procent, což v divácích dělá 1,2 milionu! Budou spasitelem premiéry druhé poloviny roku, tedy Harry Potter, Muži v naději apod.? Navíc další hrozba v podobě zvyšování DPH z deseti na čtrnáct a následně na 17,5 % už číhá na vládním stole.

Podobné je to s filmovými pobídkami, které slaví svoje první výročí fungování. Snaha zastavit odliv zahraničních zakázek do Maďarska a dalších zemí se povedla. Loňských 943 milionů korun utracených zahraničními štáby u nás je nejvyšší číslo za poslední tři roky. Sluší se ale dodat, že před zavedením maďarských stimulů u nás cizí filmaři ročně utráceli 4 500 až 5 000 milionů korun ročně, tedy pětkrát víc!!!

Loňská aktivita vlády se v Hollywoodu, ale i ve Francii, Velké Británii, Německu či Číně setkala s příznivým a prakticky okamžitým ohlasem. Stávající systém má ale dva háčky: 1) omezený finanční strop (letošních 300 milionů bylo vyčerpáno už v březnu), 2) vazbu na kalendářní rok (nároky na filmování jsou příliš specifické, takže producenti musí být hodně flexibilní). Systém by proto měl být vůči filmařům výrazně pružnější. "Britská vláda škrtá v rozpočtu stejně jako vláda česká, jedinou oblastí, kde peníze naopak navýšila, byly právě pobídky," říká Helena Uldrichová z APA. "Čísla hovoří totiž jasně, v českém případě tři sta milionů pobídek znamená investice nejméně ve výši 1,2 miliardy korun," dodává a uvádí ještě jedno pádné číslo. "Ve chvíli, kdy v Praze točil Tom Cruise, kliklo na internetu na stránky Prahy o 2,5 milionů lidí víc, než je běžné."

Vzhledem k množství nepřesných informací a zavádějících čísel, které se na veřejnosti objevily v souvislosti s digitalizací Markety Lazarové, se společnost Universal Production Partners (UPP) rozhodla vydat tiskovou zprávu. Mj. se v ní praví, že na digitálním znvouzrození jednoho z nejlepších českých filmů pracovalo 42 specialistů, přičemž celkové náklady činily 1 milion korun. Helena Fraňková z Ministerstva kultury ČR k tomu dodala, že UPP sice opravdu zaplatili jen milion korun, ale že celkové náklady činily miliony dva. Čert se v tom vyznej.

Zmatky a nedorozumění častou plynou především z toho, že v digitalizačním pojmosloví a technologických postupech se zatím málokdo vyzná. Marketa v tomto směru představuje průkopnickou cestu, která stále ještě není úplně prošlapána. Momentálně například zuří boj to, co s Marketou bude po Varech. Národní filmový archiv na toto téma svolal tiskovou konferenci, kde chtěl oznámit, že výběrové řízení ministerstva kultury vyhrál on, ale pak ji zase velmi rychle odvolal. 

Který další český film bude digitalizován, kým a za kolik, není jasné. Odborná komise před dvěma lety dala dohromady seznam dvou set celovečerních filmů, které tvoří zlatý fond české kinematografie a které by měly být digitalizovány především. "Je pro nás velmi obtížné vypisovat výběrové řízení na něco, o čem nevíme, kolik nakonec bude stát," říká Helena Fraňková. "Každý film je totiž jinak dlouhý, míra poškození každého z nich je jiná, nemluvě o autorských právech atd. A to ještě vůbec netušíme, co se stane, až se pustíme digitalizace barevného materiálu. Navíc tu existují i rozdíly v komerčním potenciálu, zatímco u Markety Lazarové je minimální, protože DVD s digitalizovaným filmem si koupí všech pět českých intelektuálů a nikdo další, u Tří oříšků pro Popelku to bude jiné, to všechno musíme brát v potaz," uzavírá Fraňková. Digitalizovat dál se prý ale určitě bude, rozpočtové kapitoly ministerstva s tím počítají.