Režisér a producent Miloslav Šmídmajer uhranut náladou filmem zmámeného vinařského městečka si hned několikrát posteskl, jak byl hloupý, že Uherské Hradiště ve svém letním programu tolik let přehlížel. Divákům představil dokument Miloš Forman: Co tě nezabije..., vyprávěl spoustu historek o nejúspěšnějším českém filmaři všech dob (třeba ta o mistrových milenkách byla hodně zajímavá, ale zakázal ji publiku šířit dál, takže sorry) a naznačil i vlastní filmové plány. Právě rozjíždí natáčení animovaného snímku Čtyřlístek ve službách krále, na podzim odstartuje náročné několikaměsíční natáčení filmu Krávy režiséra Martina Duby, jehož hlavními hrdinkami jsou opravdu krávy, a na jaře chystá ve vlastní režii komedii ze středoškolského prostředí příjemně okořeněnou o jednu velmi zvláštní cestu časem.
Don Otakáro
Otakáro Schmidt byl pro změnu uhranut tím, že právě v den jeho 50. narozenin uvedla filmovka jeho zatím jediný celovečerní hraný snímek Eliška má ráda divočinu. Publiku prozradil, že v Uherském Hradišti byl na vojně, ale jen dva měsíce, než dostal modrou knížku kvůli žaludeční neuróze a že na dalším filmu Don Quijote v Čechách stále pracuje. Píše x-tou verzi scénáře, shání peníze a mezitím točí dokumenty. Momentálně o svatém Františkovi z Assisi, příští rok o Cyrilovi a Metodějovi.
Zuřivý Robinson, klidná Diosi
Pouze tři lidé přišli na promítání slovenského dokumentu Malý zúrivý Robinson režisérky Tiny Diosi, kterou tuzemští diváci znají především díky filmu Nevěrné hry, k němuž napsala scénář. A rozhodně udělali chybu. Jozef Urban, slovenský básník a textař, totiž prožil krátký, strhující život, napsal mj. slova k hitu Voda čo ma drží nad vodou, ale hlavně uměl moc hezky přemýšlet o životě.
Loach utlačovaný Slovákem Polákem
Filmovka také včera zažila jeden ze svých vrcholů - návštěvu anglického filmového velikána Kena Loache. Doslova narvaný sál si vyslechl, jak moc je pro něj důležitý autentický dialekt, svícení a jemná hudba a jak se vyplatí dávat hercům scénář jen pár dní před natáčením, aby neztratili spontaneitu. Škoda jen, že předávání Výroční ceny AČFK si tak trochu pro sebe ukradl sportovní komentátor Karol Polák. Britská legenda to vzala s nadhledem a Karol Polák to odčinil při dnešním fotbalovém klání mezi pořadately přehlídky, pořadatelkami přehlídky a návštěvníky. Vyhrály dámy - dost možná i proto, že na rozdíl od pánů hrály jen jeden zápas a měly výhodu dvojnásobného počtu hráčů, vlastně hráček.
Fotbalová horečka (jedna z filmových sekcí) se tak zkrátka na chvíli přenesla na skutečný pažit, ta filmová tu běží dál.