Deepfake porno, krize mužství a děti v ukrajinském metru na MFDF Ji.hlava

„Pokud bychom se podívali na program Ji.hlavy přes témata uváděných filmů, vidíme snímky zachycující různé podoby práce, filmy tematizující stárnutí a zkoumající často nefunkční mezilidské vztahy, invazi technologií do našich všedních životů i politická témata ovlivňující životy milionů lidí v různých částech světa. Z uměleckého pohledu jde o filmy výrazné, osobité a pronikavé,“ říká ředitel jihlavského festivalu Marek Hovorka.

K tématům letošního ročníku se váže například americký snímek Jiné tělo režisérské dvojice Sophie Compton a Reuben Hamlyn, ve kterém vysokoškolská studentka objeví, že její portrétní fotografie byly zneužité v pornografickém filmu vytvořeném metodou deep fake. Podobně se Armel Hostiou, režisér snímku Další profil, vydává do afrického Konga, aby zjistil, kdo mu ukradl identitu prostřednictvím facebookového profilu.

Film Tonji Hessen Scheai a Michaela Rowleyho Modlitba za armagedon zachycuje, jak oslabují demokratické mechanismy ve Spojených státech amerických, ať jde o vlivné náboženské skupiny nebo o populární televizní pastory. V sekci Souhvězdí, která představuje výběr z filmových festivalů, bude k vidění nový observační dokument čínského režiséra Wang Binga Mládí (jaro), sledující teenagery pracující v jedné z mnoha čínských textilek vyrábějících „fast fashion“ pro evropské oděvní řetězce.

„Kromě důrazu na aktuální filmovou tvorbu Ji.hlava nabídne unikátní příležitost ponořit se do díla významných filmařských osobností. Klíčovou francouzskou stopu v dějinách filmu přiblíží hned dvě přehlídky: jedna je věnovaná bratrům Mélièsovým, druhá spisovatelce, scenáristce a režisérce Marguerite Duras. Naopak z českého dokumentárního filmu bude k vidění dílo Pavla Kouteckého, kronikáře polistopadové cesty ke svobodě a kapitalismu, a Václava Táborského, který v sekci Český filmový fejeton přináší humorný a nečekaný pohled na oslavovanou kinematografii 60. let,“ přibližuje Hovorka letošní retrospektivy. 

Objevná přehlídka bratrů Gastona a Georgese Mélièsových představí unikátní výběr z jejich díla, který takto ještě nebyl prezentovaný. „Spolupracovali jsme s nadací Cinémathèque Méliès – Les Amis de Georges Méliès – a shromáždili všechny existující filmy, které dokládají snahu obou bratrů dokumentovat dobovou i historickou realitu,“ přibližuje retrospektivu její dramaturg David Čeněk.

A dodává, že cílem přehlídky je ukázat, že Georges Méliès nebyl jen tvůrce fantaskních hříček. Na programu je osmadvacet krátkých filmů z přelomu 19. a 20. století, které zachycují například Dreyfusovu aféru, příběh Johanky z Arku nebo korunovaci anglického krále Eduarda VII., jejíž zfilmování si u Mélièse objednal tamní královský dvůr.

Další letošní retrospektiva se zaměří na tvorbu letos pětadevadesátiletého Václava Táborského, průkopníka české obdoby cinéma verité, který natočil přes osmdesát krátkých filmů. Po srpnu 1968 emigroval do Kanady, kde působil jako pedagog. Jeho tvorba zahrnuje jak fejetonistickou dokumentární satiru, tak celovečerní tvorbu pro děti. Filmové práce Táborského ukazují trampoty českého člověka nejen v šedesátých letech minulého století.

Soutěžní sekce Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí letos patnáct filmů. „Diváci se mohou těšit hned na několik rovin: zajímavou linií jsou filmy natáčené v zahraničí a přemýšlející o současném světě v mezinárodním kontextu, ať jde o Čínu, Ukrajinu, Kyrgyzstán nebo Francii, silné příběhy vyprávěné prostřednictvím mezigeneračního dialogu, například ve filmu Chybění nebo v Jiříkově vidění, nebo čisté soustředění na prostředky uměleckého filmu, což lze najít u filmů Ley Petříkové nebo Martina Ježka,“ zve Hovorka na tradiční Českou radost.  

Tuzemské premiéry se dočká snímek Světloplachost slovenské dvojice Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík. Film zachycuje ukrajinský Charkov na jaře 2022, kde jediným bezpečným místem bylo tamější metro. „Rozhodli jsme se najít něco, co se nejvíce blíží ‚obyčejnému životu‘, a co nejlépe to zachovat: najít okamžik skutečné lidskosti v době zničující hrůzy,“ tvrdí tvůrci, jejichž snímek, nominovaný na Oscara, uvedl letošní ročník festivalu v Benátkách.

Premiéru bude mít i snímek Moje nová tvář režisérky Jarmily Štukové. Film přibližuje příběh Martiny, kterou její expřítel polil kyselinou: způsobil jí popáleniny třetího stupně a oslepil ji. Dokumentární portrét sleduje její životní příběh po tomto útoku, vyrovnávání se se ztrátou fyzické atraktivity, strach ze světa, který nevidí, i hledání nového smyslu života. „Když jsme začaly spolupracovat, byla tím útokem velmi traumatizovaná. S novináři se nestýkala a s natáčením dokumentu souhlasila jen s podmínkou, že kdyby chtěla, vše vyhodím do koše,“ říká režisérka o filmu, který vstupuje do klasické distribuce 26. října.

Svůj nový film na festivalu představí také slovenská režisérka Viera Čákanyová. Poznámky z Eremocénu, žánrově na pomezí vědecké fantastiky a filosofické eseje, rozvíjejí představu země utvářené umělou inteligencí, v níž lidský prvek už nemá místo. Historii bývalé věznice v Uherském Hradišti se věnuje snímek Vězení dějin. Místo bylo nechvalně známé brutalitou, násilím a nespravedlností. Za protektorátu věznici využívalo gestapo, po válce se zde konaly lidové soudy a veřejné popravy a později tu byli věznění a týraní lidé nepohodlní režimu.

Nad krizí mužství se ve svém filmu Pochcánek zamýšlí režisér Jan Hušek, který měl do třinácti let zásadní problém – pomočoval se. Ve svém otevřeném videodeníku zachycuje svou fyzickou a duševní transformaci na cestě od dítěte k muži. „Utekl jsem v noci z domu a při chůzi lesem jsem pochopil, že stát se mužem je už jenom na mně samotném,“ svěřuje se režisér.

zdroje: MFDF Ji.hlava, Kinobox

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.