„S tím, čím jako společnost procházíme letošní rok, se nedá nic srovnat,“ říká ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava

Dlouho jsme věřili, že podobně jako v okolních zemích i my budeme moci uspořádat fyzický festival. Právě teď totiž probíhá například Viennale, velký festival v Říme nebo dokumentární festivaly v Lipsku či Lisabonu. Ale situace v Česku se zcela vymkla kontrole a muselo dojít k zavření kin. To byl moment, kdy jsme byli nuceni přistoupit k plánu B. A tím je on-line festival. Do zavření kin jsme se přizpůsobovali nejrůznějším restrikcím, hledali řešení, jak vytvořit vstřícnou a zároveň bezpečnou atmosféru pro naše diváky i hosty.

Těžké roky jsme zažívali během ekonomické krize i několik let poté. Ale to, čím jako společnost procházíme letošní rok, s tím se nedá nic srovnat.

Bylo opravdu zajímavé sledovat, jak pandemie podrobila každou část festivalu kritické rozvaze. Řešili jsme to do jara. Jak se promění návyky diváků. Nebo co třeba tisknout ve chvíli, kdy není jisté, že se festival uskuteční fyzicky. Proto jsme zásadně proměnili podobu festivalového katalogu, který získal mnohem nadčasovější obsah. Už v loňském roce jsme kvůli domýšlení ekologických aspektů našeho fungování rušili některé tisky a přesouvali je do digitálního prostředí, tyto kroky pandemie ještě prohloubila.

Na webu festivalu ji-hlava.cz si diváci zakoupí akreditaci za 350 korun a skoro po dva týdny se mohou dívat na nejlepší české i zahraniční dokumentární filmy. Budeme je otevírat každý den ve dvou blocích, ráno a v podvečer. A filmy budou přístupné sedm dnů nebo na konkrétní počet zhlédnutí. Často to odpovídá jedné nebo dvěma projekcím v kinech.

Opravdu mě těší, že k zásadní proměně nedošlo. Diváci mohou vidět přes 270 snímků. Jde o plnohodnotný ročník, včetně retrospektivy jihokorejského dokumentu, sekci Black Cinema Matters zaměřené na afroamerické tvůrce nebo sto let staré záběry ze sbírky Alberta Khana. Ten vytvořil fascinující databázi obrazů začínajícího dvacátého století doslova z celé planety. Pro diváky se tak naskýtá příležitost, že při on-line festivalu mohou vidět mnohem víc filmů, než kdyby do Jihlavy skutečně přijeli.

Vždy záleží, jak zkušený je divák, který do Ji.hlavy přijíždí. Pro ty, co s dokumenty nemají mnoho zkušeností, doporučuji začít s českou soutěžní sekcí Česká radost. Zde jsou nejlepší české dokumentární filmy, většina z nich k vidění vůbec poprvé. Třeba nový film Víta Klusáka a Filipa Remundy s názvem Jak Bůh hledal Karla či portréty Jana Švankmajera, Jožo Ráže nebo u nás neprávem zapomenutého malíře Jana Jedličky. Fascinující je i snímek Viery Čákanyové Bílá na bílé natočený na Antarktidě. Velmi divácká je i sekce především zahraničních dokumentů s názvem Svědectví, která spojuje filmy o politice, přírodě a poznání. Letos s naprosto výjimečným výběrem.

Velcí filmoví fajnšmekři v podstatě nevycházejí z kin, kde se promítají sekce Fascinace, tedy nejnovější experimentální filmy, novinky doslova z celého světa. Soutěžní sekce Opus Bonum a První světla nabízí to samé u dokumentární tvorby, v Souhvězdích pak ukazujeme festivalové perly, třeba z Berlinale, Sundance nebo Benátek. Poprvé je to vždy krok do neznáma, ale z naší zkušenosti víme, že se k nám pak diváci rádi vracejí, protože uvidí filmy, které jinde nenajdou. Těším se na to i letos.