Benátky ovládli fantasmagoričtí Chudáčci i provokativní migrantské drama

Největší festivalová sezóna áčkové kategorie se chýlí ke konci. Končící léto tradičně okořenil festivalový svátek v podobě jubilejního filmového Biennale, které proběhlo od 30. srpna do 9. září. Světová přehlídka se letos kvůli stávce musela obejít bez největších hollywoodských hvězd a na červeném koberci tak fotografové fotili třeba i procházejícího se holuba (podívejte se do fotogalerie). Možná i díky tomu však byla pozornost upřená především na filmy samotné, kterých bylo z hlediska divácké atraktivity vskutku požehnaně.

Nová díla představili přední tvůrci a tvůrkyně americké kinematografie David Fincher, Michael Mann či Sofia Coppola, evropští mistři současnosti Quentin Dupieux nebo Matteo Garrone a také kontroverzní osobnosti Woody Allen, Luc Besson a Roman Polanski, jehož společenská satira Palác to prozatím schytává ze všech stran. Festival nabídl osm soutěžních i nesoutěžních sekcí, čítajících několik stovek titulů. Jak tedy dopadl boj o Zlatého lva a řadu dalších cen?

Porotě hlavní soutěže letos předsedal režisér Damien Chazelle. Společně s dalšími předními tvurci a tvůrkyněmi, například Martinem McDonaghem, Jane Campion či hercem Salehem Bakrim. Vybírali celkem z 23 snímků.

Výběr opanoval Yorgos Lanthimos s fantasmagorickou cestou Chudáčci. Vypráví příběh ženy, která po letech strávených v laboratoři neortodoxního vědce utíká poznávat opravdový svět, emoce a vlastní tělo. Výtvarně omamný a pro režiséra typicky líbezně divný snímek byl po celou dobu festivalu jasným favoritem a držel si od kritiky nejlepší průměrné hodnocení. Režisér je dlouhodobě festivalovým oblíbencem, z Benátek se může pyšnit cenou pro Favoritku a za nejlepší scénář k filmu Alpy. Teď do kabinetu přidává i Zlatého lva pro nejlepší film, jenž u nás vstoupí do kin 25. ledna příštího roku.

Velkou cenu poroty získalo pomalu plynoucí drama Evil Does Not Exist, odehrávající se v malé vesnici spjaté s přírodou, do jejíhož ekostystému chce zasáhnout korporátní společnost a vybudovat vedle ní kemp. Pro citlivého básníka filmového plátna Rjúsukeho Hamagučiho jde o první benátský triumf, v minulosti uhranul porotu v Cannes svým Drive My Car či na Berlinale povídkovou antologií Kolo štěstěny a fantazie. Za režii byl oceněný Matteo Garrone s filmem Io capitano, jenž je strhující odyseou dvou mladých mužů, kteří putují z Dakaru do Evropy, přičemž na své pouti poznávají nebezpečí pouště, moře i lidí.

Zvláštní uznání poroty získala Agnieszka Holland za drama tematizující osudy uprchlíků čekajících na hranicích Polska, které je odmítá přijmout. Mistrně vystavěný černobílý příběh vzbudil v Polsku vlnu negativních reakcích politiků, ministr obrany jej označil za nacistickou propagandu. Režisérka cenu věnovala všem aktivistům a aktivistkám, kteří se odmítavý státní postoj pokoušejí změnit. Hranice jsou zčásti koprodukovány Českou republikou a již 19. října odpremiérují v kinech.

Pablo Larraín, známý pro své neortodoxní životopisné filmy, byl společně s Guillermem Calderónem oceněný za scénář. Tentokrát zabrousil do metaforického a alegorického světa nesmrtelného upíra, kterému se po stovkách let naskytne šance konečně umřít. Temná a esteticky vytříbená satira Hrabě je zářezem Netflixu, jehož nabídku rozšíří již 15. září.

Herecké ceny si rozebrali Cailee Spaeny, jež se vtělila do Elvisovi Priscilly, která je opulentním a třpytivým návratem Sofie Coppoly na pole blyštivě stylizovaných filmů v duchu Marie Antoinetty; Peter Sarsgaard, jenž zazářil v intimním dramatu Memory o sblížení dvou lidí, které pojí společná minulost a čelí těžkým zdravotním zkouškám; a jako mladý herec uspěl Seydou Sarr za expresivní výkon v Io capitano.

Druhá nejsledovanější soutěžní sekce Orizzonti zaměřující se na objevování filmů z menších států či začínajících tvůrců a tvůrkyň letos představila 18 titulů. Předsedou poroty byl režisér Jonas Carpignano, pod jehož vedením se rozdalo osm cen.

Nejlepším filmem bylo zvoleno maďarsko-slovenské drama Explanation for Everything, které předkládá tak trochu jiný příběh studenta připravujícího se na maturitu, jenž se nemůže soustředit a pomalu objevuje své city vůči spolužačce. Zvláštní uznání poroty pak putovalo do rukou Alaina Parroniho za drama o mateřství a rodičovství v mladém věku An Endless Sunday. Úspěch tematiky dospívání potvrdila i cena za režii pro Miku Gustafson, která se intimní optikou zaměřila na sesterský vztah v příznačně nazvaném Paradise is Burning.

Rodinné drama El Paraiso se může pyšnit cenou pro nejlepší scénář i herečku, kterou je Margarita Rosa De Francisco, jež se blýskla v roli matky sužované rodinnou tragédií a komplikovaným vztahem se synem. Ocenění pro herce za výkon ve filmu City of Wind připadlo Tergelovi Bold-Erdenovi, který ztvárnil snažícího se sedmnáctiletého studenta, jenž se chce uspět v chladném a nelítostném školním prostředí mongolského systému. Diváci a divačky pak udělili cenu filmu Felicità – portrétu jedné rozštěpené rodiny a dysfunkčních rodičů, kteří ničí osobní identitu a sny svých dětí.

Mimo tyto dvě soutěžní sekce bylo rozdáno množství dalších cen. Jednu z takových vedlejších sekcí pro nezávislé tituly ovládl a cenu Europa Cinemas Label Award si odnesl česko-slovensko-ukrajinský snímek Světloplachost Ivana Ostrochovského a Pavola Pekarčíka, tematizující válečnou úzkost a sžírající strach ze světla, jenž se z naděje proměnilo v hrůzu.