Glosa: Dostat cenu, kterou vám hrubě vyčtou? Je to sarkasmus, nebo absurdita?

V prvé řadě podotýkám, že jsem se letos zdržel hlasování. Důvod?

a) Je toho moc, hrané filmy, dokumenty a v poslední době ještě televizní kategorie.

b) V jednom večeru se předávají televizní a filmové ceny, dochází k zapomenutí na profese, které pracovali „jen“ na televizních projektech. Kde jsou ceny za scénář, kameru, hudbu...? Ve světě se většinou jedná o dvě různé ceny (Oscar a Emmy). Vím, že je to těžké rozhodnutí jak se k tomu postavit, ale inflační spirála ceny - při spojení filmu a televize - už roste. 

c) Mám čím dál tím větší problém hodnotit. Mám respekt k tvorbě, autorům, vizím. Každý má svůj svět. Přesto chápu, že by Český lev mohl být stále zajímavým názorovým zrcadlem. Mnohé se ale změnilo.

Rád bych se ale zastavil u pár drobností, které mě překvapily a dovolím si pár poznámek, aniž bych chtěl rozebírat podstatné milníky z minulosti.

Očernění vítěze. Představte si, že získáte cenu od Akademie a členové ČFTA vám řeknou (shrnuji, co skutečně různí Akademici řekli): "Jste pěkně vychytralý, vychcaný producent a ojebal jste nás. Trochu levárna. Budeme řešit, zda-li jste jako producenti filmu Masaryk nezneužili pravidla." Každý soudí vše podle sebe, podle svých zkušeností. Co bych si počal s takto slovně zneváženou cenou? Asi bych řekl "Děkuji a Lva vám vracím s velkou pachutí". Možná je namístě otázka: Jakou mají nyní sošky pro držitele cenu?

Trocha filosofie o skutečnostech. Všichni věděli, dlouhé měsíce, že Rudolf Biermann využil jako člen ČFTA i jako producent filmu Masaryk všech dostupných možností a pravidel, která všichni akceptovali. Vše bylo s filmem Masaryk v pořádku. Během komerčních projekcí v kině Lucerna, před nominacemi, po nominacích, během vyhlašování. A po bitvě? Skandál. Co by se stalo, kdyby vyšel naprázdno? Nebo vyhrál dvě, tři sošky? Nic? Ticho? Jak se cítí tvůrci ostatních filmů, když tolikrát zaznělo, že film Masaryk úmyslně vklouzl do slabšího roku? Navíc film Masaryk má od některých kritiků jen lehce nadprůměrné hodnocení. Jaké jsou po těchto vyjádřeních ostatní filmy roku 2016?

Trocha logiky. Co by se stalo, kdyby film byl kontinuálně nasazen od prosince, splnil všechny podmínky a vyhrál všechny ceny? Kdyby se březnové nasazení jmenovalo obnovená premiéra? Nic? Snažím se pochopit, v čem je problém s filmem Masaryk. Možná v tom, že je moc soutěžních snímků a Akademici vidí jen některé s dobrou propagací? Nebo, že film Masaryk je pro Akademiky prostě lepší než ostatní? Holý fakt v součtech?

Trocha historie. Rudolf Biermann v minulosti už podobnou akci udělal s filmem Obsluhoval jsem anglického krále. Vše bylo v pořádku. Pravidla dodržena. Hořící keř (zástupce HBO ještě se mnou jednal, jak splnit podmínky, rozhodnutí podléhalo už novému prezidiu ČFTA) se dokonce účelově přestříhal pro kina. Na Oscarech neprošel, doma ano. Žádná bouře a spousta ocenění.

Nepravda číslo 1. Pavel Strnad napsal na svém facebooku:“...Přijde mi smutný, že se kvůli jednomu vychcanému producentovi budou muset předělat pravidla filmových cen, která byla doposud jednoduchá a benevolentní (promítání v komerčním kině 7 dní nepřetržitě nebo 14 dní nekontinuálně), aby se mohly zúčastnit třeba i dokumenty, které mají jen omezenou distribuci.“ Obsah Pavlova sdělení je smyšlený. Toto pravidlo vzniklo ne kvůli dokumentům, ale jako obrana proti možné nadprodukci poloamatérských  nebo amatérských filmů. Snímky na České lvy musely projít řádně distribucí. Podmínka placeného promítání v komerčních kinech byla a je prvním měřítkem kvality díla. Autoři musejí najít distributora, kino, požádat Unii filmových distributorů o zařazení do plánu premiér a vybírat vstupné. Proč by to měla být výhoda pro dokumenty? Jakou to má logiku? Co je to za účelovou informaci? Byla to selekční podmínka.

Nepravda číslo 2. Adela Banášová řekla v přímém přenosu, že by se už konečně mohl během večera předat i nějaký ten lev - „stále se dostávají nějaké kužele“. Kolega Pavel Strnad řekl, že „na to nemám odpověď“. Pavel byl asi zaskočen, ale odpověď dobře znal. Po dlouhém jednání o převzetí Českého lva jsem kromě jiných lidí nabídl práva k sošce i zprostředkovateli Alessandru Pasqualemu, majiteli Karlovarských minerálních vod, který byl posledním mužem, kdo vytvořil částečnou dohodu mezi mnou a prezidiem ČFTA. Právě tento muž mi potvrdil, že sošku Českého lva bezúspěšně nabídl prezidiu ČFTA . Sdělil mi, že lidé z prezidia nechtějí mít nic společného s mým dvacetiletým působením. Sošku odmítli. To bylo jen potvrzení předešlých jednání. Možná správná odpověď měla znít: „Sošku lva jsme nechtěli, protože by nás vázala se starou tradicí, tak jsme vymysleli neutrální kužel a uvažovali o jiném názvu cen, aby to bylo nové a jiné.“ Za sebe dodávám, škoda, práva na sošku Českého lva jsou stále k dispozici.

Osobní poznámky. Škoda, že v přenosu byli jen nominovaní tvůrci bez filmových ukázek spojených s profesí, za níž cenu dostali. Chyběly i názvy filmů. Měl jsem radost, že Akademie se rozhodla vrátit k ironii, díky Adele Banášové, která byla prostě dobrá. Překvapilo mě, že Akademie slevila na dress codu, někteří lidé přišli v džínách či za pestrobarevné punkery. Vzpomínám, že na toto téma jsem měl hodinové přednášky od prezidia, jak mají být lidé oblečeni na dvoutisícové party v Lucerně. Měl jsem radost za Evu Zaoralovou i Jiřího Bartošku, zcela zaslouženě ve dvojici. Mám radost, že český film stále žije.

A proč to píši? Včera se objevila stručná tisková zpráva prezidia Akademie: „Prezidium ČFTA gratuluje upřímně všem Českým lvem oceněným tvůrcům. Šlo o výsledek zcela regulérního hlasování, jehož se v prvním kole zúčastnilo 112 a v druhém kole 157 akademiků, kteří měli možnost všechny filmy zhlédnout.”
Co jiného po to všem říci? Snad jen dodat, že akademiků je dnes celkem 278? Otázka je, proč se zpráva musela vydat. Možná omezit riskantní kroky producentů, vyřadit narychlo vyrobené filmy z televizních minisérií (zmíněný skvělý Hořící keř)? Zpřesnit pravidla pro koprodukce? Zpřísnit výběry filmů? A tak prezidium v tiskové zprávě dodalo: „Prezidium ČFTA zváží zpřesnění statutu cen Český lev v kategorii celovečerních filmů po důkladné diskusi s akademiky.“ Dokud budou mezi námi vládnout ega, pak papíry, prohlášení budou jen gesta. Vím dobře, o čem píši. Vím, co osobní zájem, v jakékoliv rovině, může způsobit. Organizovat Akademii a výroční ceny by měla být jen služba, stejně jako vše ostatní. Sloužit v pokoře je umění.

Ať žije český film, ať žije Český lev. V úctě Petr Vachler.

P.S.: Rudolfe Biermanne a držitelé sošek za film Masaryk, nenechte si zkazit radost, z dopingových kontrol, ani dalších pomluv. Takový je nyní náš český filmový svět. Třeba se to změní.