Glosa: Český lev má po galavečeru blbou náladu aneb Není premča jako premča

Je nezpochybnitelné, že producent filmu Masaryk Rudolf Biermann (film se jmenuje Masaryk, producent Rudolf Biermann, aby bylo jasno) s bravurou protřelého bankéře, který zná své pappenheimské, využil regulí Českého lva ku prospěchu svého filmu. Zdánlivě na tom není nic nelogického. Producenti pro svůj film dělají všelijaké výmyky a salta.  

Ano, film se promítal veřejně v kině Lucerna v prosinci loňského roku, ale moment, moment. Nemá plakát filmu pod titulem uvedené datum uvedení do kin 9. března 2017? Má. Nemá distributor filmu – společnost Bioscop – uvedené v plánu premiér snímek Masaryk na 9. března 2017? Má. A nemá Unie filmových distributorů v posledním plánu premiér v tabulce u filmu Masaryk uvedené datum premiéry 9. března 2017? Ale jistě! Ano, už všichni – nebo skoro všichni – víme, že se film v takzvaném „limitovaném nasazení“ či jak praví plakát „exkluzivně“ promítal týden v prosinci 2016 v jednom pražském kině.

V právním sporu by dost možná mohla z tohoto detailu pro všechny, kdo na Lvech ostrouhali, přece jen svitnout naděje. Základní otázka by tedy zněla – neměl by být na plakátech a v propagaci filmu využíván termín „obnovená premiéra“ namísto „v kinech od 9. března 2017“? A pokud ano, neporušily se touto formou propagace regule pro účast na Českých lvech 2016? Jistě, do této žabomyší války se asi žádný z konkurenčních producentů nepustí, ale tento detail je patrně jediný, v němž cítím, že producent filmu Masaryk si až moc zalamoval pravidla respektive statut Českého lva.

Ponechme stranou, že pokud by Masaryk nedostal 12 Českých lvů, asi by se nedělo vůbec nic. Je otázkou, jak moc křišťálovou cestičku o dvanácti homolích producent Biermann svým PR týmem dláždil, jak moc se mu podařilo ovlivnit členy akademie, kteří měli právo účasti na hlasování. Tím nemyslím úplatky, ale regulérní PR práci, kdy skutečně uděláte první poslední, aby se o vašem filmu vědělo a mluvilo. Finální bod strategie - stanovení tzv. premiéry na dobu po Českých lvech (to je precedens) má tak podobu obří slavobrány, která je přichystána pro všechny, kdo podlehli kouzlu reklamy na film. Uvidíme, jak moc jsou Češi zvědaví, co že je to za majstrštyk ten Masaryk.

Vyhlašování „filmových cen filmu Masaryk“ vyvolalo silné emoce. Čerstvý držitel Českého lva za mimořádný umělecký přínos české kinematografii Jiří Bartoška označil situaci s Masarykem za „levárnu“ a člen prezídia ČFTA Pavel Strnad se nebál použít ještě ostřejších slov. Ba co víc, na tento týden bylo svoláno prezídium a prezident akademie Ivo Mathé vydal oficiální prohlášení, v němž se jako důvod uvádí, že „mnohým zvolená interpretace stanov zkazila náladu a dojem z jinak vydařeného ceremoniálu“ a tak si akademici v prezídiu musí říct “zda jde o akceptovatelnou producentskou strategii či o zneužití pravidel vyžadující si jejich úpravu ve prospěch celé české filmové a televizní tvorby“.

A tím se dostávám k meritu celé věci. Totiž nenabízí se jako bod k jednání na prezídiu spíše otázka související s principem hlasování jednotlivých akademiků? Jak by hlasovali, kdyby film Masaryk měl premiéru například v lednu roku 2016? Dostal by také 12 Českých lvů? Nemají filmy z první poloviny hodnoceného roku tak trochu smůlu, protože akademikům zmizí v propadlišti paměti? Pokud ano, pak je na místě ptát se, jak zodpovědně respektive nezodpovědně k hlasování členové akademie přistupují. Kolik jich z celkového počtu hlasovalo (neoficiální zdroj tvrdí, že to nebylo ani 60% akademiků) a kolik filmů reálně stihnuli v kině vidět? Pokud nestihnou projekce, mají možnost sledovat film na zvláštním internetovém portálu určeném čistě pro ně.

Pokud je hlasující všechny viděli, o čemž silně pochybuji, dere se mi na jazyk otázka - skutečně je Masaryk tak převálcoval? Možná je mezinárodně ceněný Rodinný film režiséra Olma Omerzu pro české akademiky podivně nesrozumitelný, takový nijaký, možná až příliš introvertní, navíc ceněný filmovými kritiky, možná je Hřebejkova Učitelka až příliš slovenská, Anthropoid příliš britský a Já, Olga Hepnarová až příliš depresivní a z bůhví jakého důvodu černobílá. A možná, což se mi jeví velmi pravděpodobné, zmíněné filmy ani neviděli. To se vzhledem k tajnému hlasování nikdy nedozvíme a důvod záplavy Masaryka rekordním počtem lvích homolí tak zůstane navždy skrytý. Každopádně otázka principů hlasování se tak znovu otevřela, jak konzerva, s jejímž záhadným obsahem se buď smíříte anebo s ním něco uděláte.

Dodatek: Pokud by se Akademie skutečně sešla, bylo by docela fajn zvážit návrat k původní podobě sošky Českého lva. Adela Banášová s příjemnou ironií poukázala na to, že by se už konečně mohl během večera předat i nějaký ten lev („stále se dostávají nějaké kužele“). Člen prezídia ČFTA Pavel Strnad v tu chvíli mohl na pódiu samozřejmě říct, že lev byl spojený s předchozím organizátorem a zakladatelem Lvů Petrem Vachlerem a po vynuceném převzetí se bylo třeba ve všech ohledech od jeho koncepce odstřihnout (ne, myslím, že právě v tomto ohledu to nutné absolutně nebylo), ale na to už v přenosu asi nebyl čas.