Homofobové opět zaplavují weby. Tentokrát to odskákal chválený seriál The Last of Us

Seriál The Last of Us se jako velká událost profiloval dlouho před premiérou. Herní předloha se těší enormní popularitě a rané recenze slibovaly, že televizní adaptace od tvůrce Černobylu Craiga Mazina očekáváním plně dostojí. Nadšení se přeneslo i do přijetí prvních dvou epizod, které nejenže zaznamenaly obří sledovanost, ale publikum si považuje i jejich kvalitu. Na mezinárodní databázi IMDb se první i druhý díl dočkal skóre 9,2 z 10, přičemž hlasovaly 64 tisíce uživatelů a uživatelek. Třetí epizoda s názvem Long Long Time má ale „pouze“ 7,9 z 10. A co víc, hlasů se v jejím případě nastřádalo 138 tisíc, což je víc než dvojnásobek.

Spousta diváků i kritiků se přitom domnívá, že Long Long Time představuje jeden z vrcholů současné televizní tvorby. Skoro polovina hodnocení na IMDb ostatně hlásí stoprocentní spokojenost. Recenzenti kvitují rozhodnutí tvůrců pozměnit a prohloubit linii Billa (Nick Offerman), jenž se po vypuknutí pandemie uzavřel v zabezpečené části městečka nedaleko Bostonu. Tato postava byla gay už ve videohře, avšak Billova komplikovaná osobnost zdeptala jeho partnera Franka (Murray Burtlett), jenž si po společně strávené dekádě sáhl na život.

Třetí epizoda seriálu ukazuje dvacetileté soužití obou mužů, kteří společně udržují malý kus neinfikované země a existují pouze jeden pro druhého. Silné emoční propojení zdůrazňuje nejen melodie od Lindy Ronstadt, již protagonisté hrají na klavír, ale rovněž intimnější milostné scény. A pochopitelně také tragický, byť současně hřejivý konec, který podtrhuje vzácnou sounáležitost ve světě rozkládaném a zbavovaném lidskosti houbovou nákazou.

Někteří kritici, například Juan Barquin z webu Primetimer, si zachovávají odstup a upozorňují na nefunkčnost této romance, která nijak nerozšiřuje minulost aktérů a mimo události zobrazené v dané epizodě postrádá relevanci. Tím se liší od her, které se mimo jiné proslavily právě důrazem na queer postavy, jež procházely důmyslným vývojem. Nicméně kritická obec je i tak spokojená a stránka Rotten Tomatoes hlásí 96 % pozitivních recenzí. Publikum na tomtéž serveru uděluje 92 %.

Jenže Rotten Tomatoes jednak nezahrnují tak obsáhlý vzorek jako IMDb, jednak limitují zásahy trollů například tím, že nepovolují hodnotit žádný titul před jeho vydáním na streamu či v kinech. Ale uživatelé, kteří dílo automaticky znehodnotí, pokud s ním ideologicky nesouhlasí, se projevují na jiných databázích v čele s IMDb, Metacritic nebo tuzemské ČSFD.

Z oněch 138 tisíc hlasů, které najdeme u Long Long Time na IMDb, jich skoro třetina udává hodnocení 0. Jelikož je počet hlasujících oproti minulým dílům dvojnásobný, zásahy trollů jsou téměř jisté. A váhat nemůžeme ani nad tím, proč se to děje. Hejtři opět dávají průchod své homofobii a snaží se alespoň číselně poničit pověst díla, které přeneslo pozitivní pozornost na LGBTQ+ komunitu.

Dají se chápat názory, které tvůrcům vyčítají vypravěčskou stagnaci epizody, což nemá se sexuální a emoční orientací postav nic společného. A dokonce můžeme souhlasit i s těmi, již naopak kritizují zastaralou a přízemní reprezentaci gay postav, o nichž se příliš nedozvíme a které slouží především ke generování emocí. Tvrdá a mnohdy vulgární vzpoura proti snaze v televizní adaptaci populární látky otevřeně zobrazit vztah dvou mužů ale budí lítost a odpor.

Někteří lidé si stěžují, že mají sledovat romanci, která jim jde evidentně proti srsti. Stačí si přečíst pár nenávistných komentářů na ČSFD a rázem bychom měli chápat, proč je zastoupení queer postav ve filmové tvorbě stále tak důležité. Všichni máme vlastní potřeby, specifický soukromý svět i milované osoby, bez ohledu na gender či etnicitu. A pokud třetí epizoda The Last of Us něco vystihuje opravdu působivě, pak právě absenci solidarity a lidskosti, kvůli níž hrdinové ruku v ruce stárnou mimo dosah toxické civilizace.

Podobné internetové útoky loni potkaly rovněž seriálového Pána prstenů, který to schytával třeba za obsazení černošské herečky do úlohy trpaslice. Lavinu nenávisti strhl také disneyovský animák Divnosvět, jenž v kinech strašlivě propadl dost možná i proto, že hlavním hrdinou byl gay chlapec. Ve filmu cíleném na děti je reprezentace sexuálních menšin pochopitelně ožehavější, záleží na rodičích a jejich přístupu k volbě filmu. U seriálu pro masy na motivy videohry, která přinesla průlom v oblasti LGBTQ+ tematiky, ale vidíme jen regresivní společenské cítění.

Na druhou stranu, The Last of Us celkově stále patří k nejlépe hodnoceným seriálům posledních let, což svědčí o pozitivním kurzu větší části publika. Uvidíme, jak si povedou následující díly.

Retro velkofilm Babylon odehrávající se ve 20. letech minulého století stál asi 80 milionů dolarů a je to jeden z největších komerčních propadáků roku. Jenomže má i nominace na Oscary a část recenzentské obce ho považuje za jeden z nejlepších „filmů o filmu“, jaké kdy vznikly.