Nový Asterix, který zamířil v kinech do Říše středu, dělá ostudu předloze i českému dabingu

Pokud se budeme bavit o kvalitě jednotlivých sérií, vychází z toho hraná verze zdaleka nejhůře. Opravdu povedené jsou jen první dva filmy (Asterix a Obelix z roku 1999 a téměř až kultovně švihlá Mise Kleopatra z roku 2002), přičemž následující snímky měly nejen problém se zachycením správné atmosféry. Současně nedokázaly vhodně nahradit Christiana Claviera, který jako jediný měl v roli Asterixe se Gérardem Depardieuem (neboli Obelixem) potřebnou chemii. Nejnovější hraný snímek již nemá ani Depardieua, takže jde o jakýsi pomyslný restart. Tomu ostatně odpovídá i dějové znovuzapojení krásné Halabaly (leč jde o opravdu maličký výstup) a nepřímo dojem začátku podporují i nové hlasy v českém dabingu.

V základu je Říše středu stará dobrá klasika. Píše se rok 50 př. n. l. a jedna malá vesnice, obývaná nepoddajnými Galy, ještě stále odolává nájezdníkům. Trubadix všechny terorizuje svým zpěvem, Panoramix je trochu roztržitý, Alfabetix se snaží všem prodat své smrduté ryby, kováři Kovomatixovi leze na nervy atd. Věhlas nepřemožitelných Galů dosáhl až do Asie, a když je princezna Fu Yi v ohrožení, vydá se se svou věrnou strážkyní Na Ban Čim a synovcem fénického kupce Popkornise právě do Galie, aby našla pomoc.

Obecně vzato jde tedy, i když se jedná o první snímek, který nevychází z konkrétního sešitu, o klasickou zápletku Astrerixových dobrodružství. Již v prvních minutách se ale dostavuje podivuhodná trhlina v podobě nespokojeného Asterixe, jemuž už se zajedli divočáci a místo nich by se raději ládoval zeleninou. Pokus o rýpnutí si do momentálně populárního trendu zdravého životního stylu by mohl být zábavný, ale Asterix ke svému postoji není nijak motivovaný (v komiksové předloze byl zpravidla ke změně myšlení vedený láskou) a nic zajímavého z toho následně nevzejde.

Navíc má náš oblíbený hrdina s křídly na helmě pocit, že příliš používá kouzelný nápoj. I to by rád omezil, což je následně demonstrováno tím, že se nechá zmlátit Římany. Není to Asterix, jakého známe, přičemž absence pořádné motivace je druhotný problém. Hlavní je, že se chová jako pitomec, což je něco, co zkrátka k jeho postavě nepatří. A nepomáhá tomu ani jeho herecký představitel Guillaume Canet, který se současně ujal i režie.

Canet, jinak poměrně zkušený herec, režisér i scenárista (pokud budeme vycházet z jeho filmografie, jež má hned několik slušně hodnocených komedií), v postavě Asterixe nevystupuje přirozeně, ať už v komediálnější nebo vážnější podobě. Navíc je skoro stejně velký jako Gilles Lellouche, představitel Obelixe, což k Asterixovi také nesedí a postavu to odcizuje.

Obsazení je obecně problémové, protože všichni do jednoho nepůsobí jako postavy v oživlém komiksu, ale coby sjezd larpistů, kteří dali dohromady jeden nákladnější nadšenecký projekt. Pocit amatérského divadla „dokrmují“ lacině působící kostýmy, které prakticky nikomu nepadnou (vypadají jako to, co si člověk běžně půjčí v obchodě). Je pravdou, že jde o nejlacinější hraný snímek s Asterixem vůbec (vyšel zhruba na 72 miliony dolarů, což je o 6 méně než předchozí britské dobrodružství a hned o 40 než Olympijské hry). Zrovna na kostýmech by se ale něco takového tak drasticky projevit nemělo.

A pak je tu dabing, který zkázu dokonává. Každý, kdo má s touhle sérií zkušenosti, bude obtížně vstřebávat střídání obsazení u všech hrdinů, ale ne proto, že „nové je zkrátka špatné“, ale protože jde o mizerně odvedenou práci. Michal Suchánek se ještě v roli Asterixe jakžtakž snaží něco hlasově uhrát. Zato Michal Novotný Obelixovi nedává nic, podobně jsou na tom vlastně i všichni ostatní a o tom, jak neprocítěně a tupě dabuje Jakub Kohák Popkornise, se jednoho dne budou psát obsáhlé slohové práce.

Nevhodné obsazení, mizerné kostýmy, poměrně jednoduchý děj, který přestože nevychází z konkrétního sešitu, příliš originality nepobral, to vše by pořád nemuselo vadit, kdyby fungoval ten nejzákladnější magický lektvar téhle série –⁠ humor. I tady se ale novému Asterixovi nedostává. Největší kreativita tkví ve jménech Galů, kde je znát alespoň nějaká nápaditá práce.

Vrstvené gagy tentokrát absentují úplně, což snižuje již tak pocitově plahočivé tempo, parodických scén je málo (snad jen fanoušci fotbalu a Zlatana Ibrahimoviće najdou ve filmu moment, který je skutečně rozesměje), akce, když už na ni dojde, je zoufale nenápaditá a vážná a ani pošťuchování mezi Caesarem a Kleopatrou vinou slabého scénáře netáhne, přestože Vincent Cassel a Marion Cotillard jako jedni z mála působí ve svých rolích uvěřitelně (Cotillard je bohužel jen v jediné scéně).

Nechci nijak snižovat to, že bylo do Říše středu napumpováno hodně tvůrčí energie. Ale výsledek prakticky ve všech ohledech nefunguje a je téměř útrpné, minimálně z pozice fanouška předlohy, se na něj dívat. Pro koho má tenhle film smysl? Maximálně pro toho, kdo nemá s Asterixem a Obelixem vůbec žádné zkušenosti. Kdokoli jiný si bude zoufat. Je samozřejmě otázkou, jestli by dojem nebyl lepší, kdyby film neměl dabing, který tahá za uši. I něco takového by ale nevyvážilo skutečnost, že navzdory dobře známým kostýmům a kulisám to celé nevypadá jako skutečné Asterixovo dobrodružství, ale jako nějaká jeho laciná kopie. A není to pěkný pohled.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.