Drastické rituální vraždy a detektiv Edgar Allan Poe. Film Bledé modré oko potenciál okamžité klasiky nenaplnil

Scott Cooper náleží k režisérům, jejichž díla se pohybují na rozmezí mainstreamu a nezávislé tvorby, v níž se překrývají různé žánry a tematické tradice. Vedle čisté masovky Black Mass: Špinavá hra natočil psychologický thriller Pryč od pece, zádumčivý western Nepřátelé a folklórní horor Paroží. Vždy má po ruce hvězdné herce a dvakrát spolupracoval s Christianem Balem, jenž nyní ztvárňuje hlavní roli také v dobovce Bledé modré oko.

Oscarový herec z Temného rytíře vystupuje jako detektiv Augustus Landor, jenž vyšetřuje vraždu na vojenské akademii s pomocí jednoho z kadetů, bystrého básníka Edgara Allana Poea (Harry Melling alias Dudley z Harryho Pottera). Oběť někdo oběsil a v márnici jí z těla vyjmul srdce, přičemž totožných rituálních zločinů rychle přibývá.

Pokud jste kterýkoli předešlý Cooperův snímek viděli, pak víte, že se spoléhá na pomalejší tempo a do popředí staví vývoj svých protagonistů. Bledé modré oko není výjimkou a během 128 minut se dočkáme nepřetržité série dialogů, výslechů a sbírání stop ve věčně zamlženém prostředí lesů a jediném armádním komplexu. Přesto jde film těžko nazvat ryze investigativním. Cooper, jenž Bayardovu knihu sám přetavil do scénáře, se totiž rozkročuje mezi detektivní zápletku, psychologické trauma z minulosti, které sužuje vyšetřujícího Landora, a jakýsi fiktivní Poeův životopis.

Filmař prováděl pečlivý výzkum a zjistil, že během Poeova sedmiměsíčního pobytu v dané akademii, který absolvoval roku 1830, k žádné zaznamenané vraždě nedošlo. Smyšlená je rovněž postava Landora. Snímek tedy můžeme sledovat jako popkulturní ódu na ranou praxi autora, jehož pozdější dílo dotvořilo a specifikovalo žánr, jehož pravidly se Bledé modré oko řídí. Zápletka kolem vyjmutých orgánů se ostatně objevuje v Poeově slavné povídce Zrádné srdce.

Přestože Poe je vedlejší postava a nejvíce prostoru dostává zarostlý a odměřený Landor, právě spisovatel obstarává rozhodující dedukci a musí rozšifrovat záhadu, která tkví hlouběji v minulosti. Harry Melling si díky vášnivé intonaci a gestikulaci krade scény pro sebe a se svým charakterem splývá tak, že zastiňuje i tradičně dobrého Balea. Ten má ale ještě složitěji profilovanou roli – tajemný samotář, jehož rodinu potkalo neznámé a s případem pravděpodobně související neštěstí.

Toto rodinné drama představuje další a pro vyprávění nakonec klíčovou linii. Landorovo podezření padá na koronera Marquise (Toby Jones), jehož syn, dcera a manželka (Gillian Anderson) tvoří na pohled dokonalou rodinu, která detektivovi tak schází.

Cooper víceméně vypráví totéž, čemu se věnoval už v předchozích projektech. V nehostinném a nebezpečném prostředí poukazuje na to, jak zranitelným a současně houževnatým může člověka učinit ztráta jeho milovaných. V Nepřátelích spojil westernové vzorce s duševní poutí ve stylu Conradova Srdce temnoty a přimíchal do nich hutný kontext napětí mezi původními obyvateli a bílými kolonizátory. V Paroží udělal ze špinavého postindustriálního městečka kulisu pro drama o sirotkovi, které mísí folklór původních obyvatel s creature feature hororem.

Bledé modré oko je ponurá historická detektivka s očekávanými proprietami, která ale směřuje k překvapivému vyústění mnohem nezáživněji než předchozí žánrové hříčky. Cooper dokazuje, že jako režisér si udržuje zcela klasický styl postavený na specifické barevnosti obrazu. V tomto případě zahaluje scény do šediva a v interiérech užívá zadní nasvícení, popřípadě je osvětluje svíčkami. Stylisticky je snímek nesmírně profesionální a nespadá do škatulky běžného obsahu, který Netflix týdně generuje. I v tomto ohledu mu ale schází například jakékoli nápaditější napojení na psychiku protagonisty. Cooper v průběhu vytahuje jen pár mlhavých (doslova i symbolicky) flashbacků.

Vina padá spíš na horší scénář, který se příliš soustředí na efekt finálního rozuzlení. V závěru do sebe vše hladce zapadne a zpečetí se klasičnost vyprávění, kdy každá dílčí informace nějak přispěje do celkové skládačky. Jenže tento standardní detektivní přístup umí oslnit jen tehdy, když i dílčí záhady šponují napětí a když hotová mozaika nenechává prostor pro zpochybňování dosavadních zvratů a souvislostí. A to zde úplně nefunguje. Na jednu stranu se působivě završí vývoj Baleova charakteru, avšak spojení více linií zavání vykalkulovaností. Muselo by dojít k velkému množství náhod, aby se zformovala právě taková fabule.

Bledé modré oko tedy zůstává pozoruhodné nikoli svým dějem, ale spíš tím, co všechno reprezentuje. Přítomnost praotce daného žánru v klíčové roli je odvážný tah, který se bohužel drolí v mnohoznačnou výpověď, jejíž švy jsou mnohem patrnější, než bylo zamýšleno. Přesto se najde několik působivých scén a závěrečné Poeovo vysvětlení celé záhady má švih a eleganci, které skoro dají vzpomenout na odhalovací sekvenci ve špionážní klasice Kam orli nelétají. Cooper je kvalitní filmař a jeho herecký ansámbl, v němž spatříme i Timothyho Spalla či Roberta Duvalla (ten je takřka k nepoznání), opět září, zážitek ze sledování ale zůstal za očekáváním.

Loni vzniklo 76 českých filmů – dokumentárních, hraných i animovaných. Vybrat ty nejlepší z nich bylo těžké. Kritériem bylo hlavně to, aby ona vybraná sedmička pokaždé reprezentovala jiný filmový styl.