Dáma Judi Dench má požadavky na tvůrce seriálu Koruna ohledně zobrazení královské rodiny. Uhodila hřebíček na hlavičku, nebo nechápe princip fikce?

Milovaná oscarová herečka Judi Dench, jež se honosí šlechtickým titulem dame (dáma) a je ve světě známá především rolí M v Jamesi Bondovi, dokonce zveřejnila otevřený dopis vyjadřující nespokojenost se seriálem.

Konkrétně s tím, jakým způsobem mísí realitu a fikci. Princip Koruny totiž spočívá v tom, že bere notoricky známé veřejné filmové a televizní záběry a fotografie ze života královské rodiny, oživuje je s fetišistickým důrazem na detail a domýšlí příběh, jaký za jejich vznikem mohl stát. Co postavy cítily? Co se dělo před oněmi okamžiky, bezprostředně po nich nebo z jiného úhlu pohledu? Vzniká tím jedinečný a pro příznivce vzrušující pseudoautentický dojem. A právě to leží v žaludku lidem, jimž záleží na faktografické přesnosti.

Judi Dench je blízkou přítelkyní krále Charlese a obzvlášť královny Camily. Do jejích osobních afér má tedy unikátní vhled, o který se rozhodně nebude nikde dělit. Královská rodina se sice poučila mediální krizí následující po smrti Diany Spencer, takže si začala aktivně budovat veřejný obraz, to ale mnoho nezměnilo na obecné nelibosti sdílet o sobě intimní informace. Někteří její členové a jejich loajalisté jsou tedy zhrození z následujících dvou sérií Koruny, které nahlédnou do té nejchoulostivější etapy moderních Windsorů. Čekají nás devadesátá léta, skandální rozpad Charlesova manželství, tragický skon Diany i následná mela. Tedy to nejšťavnatější!

Dench publikovala, kde jinde než v The Times, dopis, v němž vyjadřuje obavy nad dopadem seriálu: „Zatímco mnozí jistě ocení Korunu za její brilantní fikční pojetí událostí, obávám se, že značné množství diváků, především za mořem, může podlehnout dojmu, že tato verze historie odpovídá realitě.“ Dench jmenuje konkrétní události, jež budeme zjevně sledovat v dalších řadách, například Charlesovu snahu přesvědčit Alžbětu k abdikaci, k níž podle Dench nedošlo. „Nikdo nevěří v uměleckou svobodu víc než já, tento přístup ale nemůže ujít kritice,“ podotýká.

Co přesně Dench, která si odnesla Oscara za (velmi nerealistické!) ztvárnění Alžběty I v Zamilovaném Shakespearovi, vlastně chce? Aby se na začátku každé epizody objevilo výrazné varování, že sledované události jsou dílem fikce. Na konci dopisu se dokonce odvolává na zesnulou Alžbětu II, k opatření by prý mělo dojít už jen z úcty k ní. Nebojí se tedy střílet ostrými.

Jedná se zdánlivě o skromný požadavek a někteří si myslí, že je jen záminkou, aby si Dench mohla noblesně zanadávat. Přes uctivé fráze se totiž v dopise objevují i slovní spojení jako „hrubá senzacechtivost“. Možná by tedy stálo za to udělat Dench radost, vložit do každého dílu varování a uklidnit tak „národní poklad“, jímž pro tolik Britů Judi je. Vždyť tolik jiných filmařů vkládá podobné titulky do svého díla zcela dobrovolně.

Tvůrci Koruny se ale předchozí čtyři řady tomuto „disclaimeru“ vyhýbali. Ne že by své dílo označovali za jakkoli dokumentární, právě naopak. Podle nich je naprosto evidentní, že se jedná o fikční seriál, proč na to tedy upozorňovat?

Peter Morgan, tvůrce Koruny, chápe svůj projekt jako vyznání lásky královně Alžbětě, jejíž vláda ságu rámuje, a popírá snahu někoho špinit. „Koruna byla vždy prezentovaná jako dramatizace a nejinak je tomu u páté série. Její události jsou přece velmi dobře známé a důsledně zdokumentované špičkovými novináři,“ podotýká.

Morgan má pravdu, že Koruna byla vždy maximálně vstřícná vůči samotné nebožce Alžbětě, jejíž činy jsou v ní vždy vykládány tak smířlivě, jak jen lze. Jinak je tomu však u zbytku královské rodiny, která se v seriálu umí pořádně utrhnout ze řetězu. Potom je skutečně těžko představitelné, že by si tohle melodrama mohl někdo vykládat jako pokus o přesnou rekonstrukci. Koruna je spíš quality TV telenovela než cokoli jiného a upozorňovat na to na začátku by se tedy mohlo jevit skoro jako vtip.

Dench nejspíš svůj požadavek nedomyslela do důsledku. Kdyby se prosadilo, že umělecká díla mají na svůj fikční status upozorňovat, jaký nepořádek by to způsobilo, pokud by to plošně nezačali dodržovat všichni filmaři? Bude to znamenat, že když se varování neobjeví, zavazuje se štáb k „pravdomluvnosti“? Nebo se snad dané pravidlo týká jen privilegovaných skutečných lidí, jejichž mocní přátelé si upozornění vydupou, protože jim nejprestižnější noviny v zemi otisknou na požádání článek? Co stovky, tisíce dalších občanů, jejichž příběhy jsou běžně dramatizované, ale nemají za kamarádku Judi Dench?

Pokud přistoupíme na skutečnost, že běžní lidé nedokážou rozeznat realitu od fikce (argumenty by se našly pro i proti), odpovědí nejsou vynucená upozornění na začátku individuálních programů, ale propagace a šíření mediální gramotnosti.

Bylo by třeba rozšířit povědomí o tom, že fikční dílo nemá žádnou povinnost následovat historickou přesnost, logiku, logistiku, literární předlohu ani fyzikální zákony a je nesmyslné to očekávat, dokud takovou ambici tvůrci nějakým způsobem nedeklarují. Pokud je podle Judi Dench problém s neschopností lidí chápat umění, neměla by nabízet takovéto řešení, které vyřeší jen její osobní stížnost, ne ale její příčinu. To prostě nestačí.

Pátá řada Koruny na Netflixu odpremiéruje 9. listopadu.

Dva režiséři, co si říkají jen „Daniels", točí opravdu crazy videoklipy a filmy. Tento má zatím nejlepší recenze roku, ale musíte být hodně velcí fandové kung-fu, paralelních světů a buddhismu, abyste ho ocenili.