One man show Martina Hofmanna. Střídavka je sympatickou českou komedií Petra Nikolaeva

Střídavka sleduje eskapády šestice hlavních postav a jejich dětí. Honza (Martin Hofmann) žil s Adélou (Jitka Čvančarová), s níž má dva syny, ale nyní je se Zuzanou (Kristina Svarinská), s níž čeká příchod potomka. Robert (Jiří Vyorálek) má dvě děti s Katkou (Anna Polívková), ale žije s Adélou. Kromě zběsilé střídavé péče se Zuzana stará o svou sklerotickou babičku Olgu (Eva Holubová), Honza vede ženské družstvo v ragby a Katka se stůj co stůj snaží získat zpět Roberta. To, co se krkolomně popisuje a působí dojmem nepřehledného zmatku, se tvůrcům podařilo přetavit v solidní situační komedii, kterou herecky táhne Martin Hofmann (jako by se chtěl stát Pepikem Hnátkem ženského ragby), aniž by však bral prostor ostatním kolegům.

Režisér Petr Nikolaev zabodoval v roce 1997 adaptací knihy Michaela Viewegha Báječná léta pod psa. Později uspěl s adaptací undergroundové klasiky Jana Pelce ...a bude hůř (2007), načež si zavařil kýčovitými Lidicemi (2011), natočil obstojnou krimi Příběh Kmotra (2013) a na poli komedií zaváhal v případě Vybíjené (2015), znovu podle Viewegha.

Nikolaev se dlouhé roky věnoval televizní tvorbě a od jeho letošní novinky nikdo téměř nic nečekal. Ve výsledku ale do žánru romantické komedie zaplul o poznání lépe než Robert Sedláček v případě titulu Řekni to psem. Střídavce nelze upřít kvalitní casting a výpravu, vzhledem k žánru propracované a občas docela vtipné dialogy a situační humor.

Jasně, ve výsledku jde znovu o utopii s happy endem útočící na emoce divaček a diváků (i v sále, kde jsem byl já, pár lidí na konci posmrkávalo a ozval se potlesk, u novinářských projekcí vzácný), film ale nepůsobí tak trapně a bezzubě jako třeba zmiňovaný snímek Řekni to psem nebo Srdce na dlani (taktéž se Svarinskou v jedné z hlavních rolí).

Situace s přesunem puberťáků do školy, z šaten a hřišť i nezvyklých rodinných mejdanů byly velmi dobře odpozorované a přenesené na plátno. Anně Polívkové v roli ženy, která chce svého muže zpátky, její urputnost spolknete i s navijákem. Jiří Vyorálek zaujme svou ležérností (stačí, když na plátně je, aniž by se kdovíjak nutil do pitvoření a výrazných grimas), Martin Hofmann tomu všemu s přehledem šéfuje a vy si vybavíte jeho předchozí role z Mostu! či komerčního hitu Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Ve velmi zdařilé vedlejší roli se blýskne Halka Třešňáková známá z Kanceláře Blaník.

Mimořádný talent má Tomáš Dalecký, představitel Hofmannova staršího syna, který jako správný reprezentant své generace neodtrhne zrak od mobilu, vytváří mezigenerační pnutí a dodává tak filmu další rozměr autenticity.

Autoři Střídavky se nicméně některým klišé nevyhnuli (to mužské omdlévání u porodu už by si vážně mohli odpustit, podobně jako kladení důrazu na to, že o děti se starají výhradně ženy). Ve výsledku se to však dá docela dobře odpustit, protože o mnoho víc se toho ve Střídavce vážně nenašlo.

Ani hudba nepůsobila příliš rušivě a otravně jako například v Řekni to psem (i zde se jí zhostil Jiří Burian, který popovou hudbu doplňuje o zajímavé syntezátorové instrumentálky). Nikolaev navíc dodal žánru solidní filmový výraz, když využil kamerové jízdy, akčnější scény, prostřihy a zakomponoval i mobilní a počítačové obrazovky.

Moje obavy spojené se jménem scenáristky Lucie Konečné (stála za seriály Ordinace v růžové zahradě, Svatby v Benátkách, Přístav či filmem Rodinka) byly ve výsledku zbytečné, neboť, jak jsem psal výše, klišé a stereotypů bylo ve Střídavce minimum, nepůsobily strojeně či násilně, ale byly poměrně autentické, vtipné a v rámci dialogových výměn pohotové.

Pokud loňský Prvok, Šampón, Tečka a Karel cílil spíš na mužské publikum, Střídavka tu bude takříkajíc pro všechny, co si rádi zajdou do kina na dobrý český mainstream, který neurazí, nenadchne a nebude vyžadovat bůhvíjaké aktivní zapojení publika. Je to málo? Je to hodně? V rámci žánru jednoznačně docela dost.