Režisér populárních Devadesátek uvede na ČT Stínohru, brutální thriller o pomstě

Stínohra pojednává o záchranáři Janu Kavkovi (Milan Ondrík), jehož žena (Dominika Morávková) byla svědkyní brutálního přepadení benzinové pumpy. Psychopatický násilník Robert Stránský (mimořádně děsivý Jan Jankovský) si jí všiml, srazil ji dodávkou, naložil a po následné zběsilé jízdě nočním městem ponechal v havarovaném voze. Žena po kolizi s druhým automobilem zemřela, Stránský se ocitl ve vazební věznici, nebyl nicméně usvědčen a bude propuštěn na svobodu.

Vdovec Kavka, který si ženinu smrt dává částečně za vinu (těsně před událostí se po telefonu pohádali a on jí nebral hovory, když volala z místa činu), se hroutí. Coby ambulantní záchranář naráží na své fyzické a psychické limity, nekontrolovaně pije a dělá výtržnosti. Čas od času se setkává s policejním vyšetřovatelem (skvělý Vladimír Javorský), od něhož požaduje přímou konfrontaci s pachatelem. Obnoví boxerské tréninky pod vedením kamaráda Michala (Hynek Čermák), který pod svá ochranná křídla vzal částečně vyšinutou Gretu (mimořádně talentovaná Leona Skleničková). Co všechno se při snaze dosáhnout spravedlnosti a pomsty může pokazit?

Autorkou scénáře ke Stínohře je Vendula Bradáčová (režírovala dokument Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama), která film produkovala spolu s manželem Janem Bradáčem (ředitel sítě multikin CineStar a distribuční společnosti Falcon). Ostřílený Peter Bebjak (seriál Devadesátky, minisérie Herec, filmy Zpráva nebo Čára) se zhostil režie mimořádně dobře obsazeného thrilleru, který by rád navázal na sedmdesátkové revenge snímky. Podařilo se to ale pouze částečně.

Herci působí autenticky naštvaně, smutně, útočně i odhodlaně. Milan Ondrík (Budiž světlo) v titulní roli dokáže prolévat slzy i jednat chladnokrevně. Lokace jsou bezútěšně oprýskané a noirové. Kameraman Martin Žiaran předkládá mimořádný rejstřík svého řemesla, statické celky střídá s polodetaily a detaily, nevyhýbá se záběrům ze steadicamu a citlivě střídá, co se zrovna nejlépe hodí. Bebjak vše diriguje do jednotlivých scén a epizod tak, aby to dávalo co největší smysl. Hudba Juraje Dobrakova poněkud odvádí pozornost od revenge thrilleru do emočně sladšího hájemství jazzu.

Překombinovaně však působí především scénář Venduly Bradáčové (jde o její debut v rámci celovečerní hrané tvorby), který je místy příliš doslovný a občas v rámci motivací postav nedává smysl (opravdu by zdrogovaný pachatel naložil sraženou ženu do svého vozu a ujížděl dál?). Snaží se říct a postihnout vše, přičemž některá gesta a symbolika působí spíš směšně než dramaticky (na drogách závislý pachatel nemá ve vězení abstinenční příznaky). Kdyby se tvůrci rozhodli jet více v duchu revenge klasik, odpustili si hned několik psychologických linek (řeší se tu motivace minimálně čtyř postav) a důkladněji se věnovali mstiteli a pachateli, výsledek by vypadal kompaktněji, sevřeněji a srozumitelněji.

Postupem času se úvodní brutalita a tíseň rozmělňuje, sympatické však je, že nikdo nepůsobí černobíle. Každá z postav vrhá pomyslný stín, hryže ji svědomí, vyplouvá zasunutá bolístka či pochybnost (snad kromě kriminálníka v podání Jana Jankovského). Na pozici dramaturga překvapil režisér Petr Zelenka (Ztraceni v Mnichově, Karamazovi), který schválil například komediálně laděné scény (Hynek Čermák svléká Milana Ondríka, Ondrík ve sprše, kňučící štěně v samotném závěru) podrážející podstatu thrillerového žánru.

Pokud snesete ostřejší záběry (distributor uvádí, že je snímek přístupný od 12 let, já bych to zvedl na 15) a nebráníte se snímkům s hrdiny, kteří jsou na dně, mohla by vám Stínohra přijít vhod (když pomineme zmíněné výtky). Na druhou stranu je třeba přiznat, že kriminálních dramat filmaři a televizní společnosti produkují v posledních letech přehršel, což už je dost únavné. Za herecké výkony, kameru a režii dávám Stínohře lehký nadprůměr.