Recenze: Herec - homosexualita, intriky a divadelní sny pod železnou rukou komunismu

Standa Láník (Jan Cina) je na Silvestera roku 1952 perspektivním členem divadelního souboru. Jeho potenciální rozlet však brzdí kolaborantská pověst obou zesnulých rodičů a v neúprosné stranické hierarchii nemá nárok ani na řádné vzdělání. Společně se vzpurnou sestrou Anežnou (Jenoféva Boková), která se proti komunismu nebojí vyjadřovat i nahlas, bydlí pod babiččiným dohledem v činžovním domě, ovládaném zasloužilým soudruhem Štěpánským (Adrian Jastraban). A podobně jako mnoho jeho vrstevníků si také Standa uvědomuje, že na světlou budoucnost se člověk v době politického temna nemůže jen nečinně spolehnout, nýbrž ji musí chtít vybojovat všemi dostupnými a pochybnými prostředky.

Jako striktně dobový projekt si Herec ukousává opravdu vydatné sousto a pokouší se o jakousi všeobecnou reflexi tuzemských 50. let. Nikoho už přitom asi nepřekvapí, že žádný z hlavních tvůrců dané období na vlastní kůži nezažil - scenárista Petr Bok si však retro alespoň vyzkoušel seriálem Četníci z Luhačovic a slovenský režisér Peter Bebjak si získal respekt svou různorodou tvorbou, zahrnující například seriál Případy 1. oddělení nebo kriminální thriller Čára. Jejich autorský návrat do napjaté a divácky atraktivní doby tak přirozeně ústí do ambiciózního tvaru, který vyplňují témata politického útisku a vrozeného třídního postavení, ale také ilegální homosexuality nebo kontrolovaného uměleckého výkonu. Průvodcem je přitom mladý idealista Standa, který se ocitá na pomezí mezi pouhou nesvéprávnou obětí a uvědomělým podporovatelem režimu.

Dobová kulisa je dle očekávání autentická a zvýrazňovat ji pomáhají také přesvědčivé kostýmy a dobře obsazení herci. Právě na herecké výkony je samozřejmě kladen značný důraz, i když avizovaný rámec divadelní scény zůstává v součtu spíše opuštěn - Standova kariéra v divadle je nakonec pouze vedlejší linií a snaživý Jan Cina nemá šanci atakovat vyčerpávající kreaci Klause Maria Brandauera ve slavném Mefistovi, který postavil zapáleného hereckého kariéristu proti totalitním silám nacismu. Herec sice operuje s podobnými myšlenkami o zřeknutí se morálních zásad a rodinného života ve prospěch troufalé hry s režimem, ale psychologie hlavního hrdiny se utápí v poněkud nesoudržném a zdlouhavém vyprávění. Délka třídílné série se totiž blíží ke čtyřem hodinám a každá osmdesátiminutová část se pokouší o vlastní vnitřní vývoj se soběstačným vyvrcholením - tvůrci jakoby se báli, že jen pečlivým kontinuálním rozvojem ústřední osobnosti začnou rychle nudit. A tak příběh rozdělují do místy ledabyle pospojovaných epizodek a ve všech třech dílech užívají velmi podobné schéma vyprávění, ústící do takřka totožného, jen lehce obměňovaného sdělení. A nedaří se jim tedy zakrýt, že by stačila stopáž minimálně o osmdesát minut kratší, v níž by se motivy nemusely stále opakovat.

Tím nechci přímo tvrdit, že by příběh vůbec neměl co říci. Rozpolcenost

titulního charakteru je zajímavá a jeho činy v mnohém opravdu souzní s depresivním obdobím strachu, které tvůrci ze všech sil vykreslují. Bohužel se za tímto účelem uchylují k řadě dosti zjednodušujících a obecných argumentů či zvratů, které na složitou a objemnou problematiku vrhají jen pramálo autorského světla - stačí zmínit jednorozměrně a až démonicky zlého soudruha domovníka, který jen účelně jedná, aby protagonistům co nejvíce zavařil.

I s přispěním výrazného hudebního podkresu se však daří znázornit rostoucí tíhu příběhu a situace, v níž se mladý herec a mistr přetvářky ocitá - na prknech Divadla Československé armády, kam příběh směřuje v prostřední části, je Standa suverénní stejně jako v manipulaci s nepřáteli režimu, které intrikami pomáhá dopadnout. Jeho domnělá vychytralost je ovšem jen chabým soupeřem pro všehoschopnou vládnoucí elitu, která drží životy většiny obyvatel pevně v šachu a snahám o vyproštění se jen potměšile vysmívá.

A jsou to právě přední straničtí hodnostáři a členové SNB, kdo mají nevyhnutelně poslední slovo. Strach z jejich nekompromisního zásahu a politických procesů motivuje i ty nejmenší ryby k udavačství a velcí hráči musí úzkostlivě střežit své slabiny a tajemství. Standa se ostatně v prvních dvou dílech zásadně podílí na usvědčení dvou vysoce postavených homosexuálů, z nichž jeden nachází útočiště na zdánlivě neutrální akademické půdě, zatímco plukovník Kempný (Pavel Batěk) plánuje útěk do Ženevy a prodej informací západu. Jde přitom o velmi důležité linie, které ale vyznívají příliš tendenčně a nerozvinutě - v prvním případě sice poslouží k překvapivému zvratu, jenž zcela přepisuje Standovy motivace a jeho postavení ve společenské hierarchii, podruhé už zápletka s homosexuálním straníkem nemá čím překvapit a ani se o to nepokouší. Jakoby tvůrci jen sveřepě vybírali atraktivní motivy ze složité doby plné strachu či útisku menšin, ale nedokázali je plně podřídit celkovému sdělení a podat je s psychologickou věrohodností.

Spletitý příběh Cinova protagonisty je v součtu naštěstí nejen tendenční, ale rovněž relativně vzrušující a žánrově proměnlivý. Jako ublížený člen mladé generace, jehož strana předem zavrhla a jemuž i v průběhu hází klacky pod nohy, by měl v závěru usilovat o tajný útěk přes hranice. A skutečně, finální část vymění spíše konverzační charakter výpravy za osvěžující dobrodružnou kulisu, která směřuje za pointou sice očekávatelnou, avšak poměrně údernou a ideologicky hloubavou. Standův temný vývoj a příklon ke komunistickým praktikám sice místy stagnuje a není tak propracovaný jako ideologický konflikt ve zmíněném Mefistovi, ale nakonec se jeví jako celkem vtahující prostředek k ambivalentnímu obrazu nešťastného hrdiny, jenž při závěrečných titulkách poměrně rezonuje. A to i přesto, že z vyprávění stále čpí manipulace prostřednictvím bezpečného rámce temné minulosti - většina národa se dnes na padesátá léta a éru komunismu obecně ohlíží s opovržením, čehož tvůrci mohou bez omezení využívat.

Herec je bezpochyby projekt, kterým se Česká televize v loňském roce pokoušela ukázat veškeré konkurenci záda - a jen počet nominací na Českého lva či Ceny české filmové kritiky a spíše kladná divácká hodnocení svědčí o tom, že mise proběhla úspěšně. Zasazení do černočerně vykresleného období 50. let je divácky přitažlivým a vstřícným krokem a skýtá mnoho podnětů, jejichž výpovědní hodnota nestárne a nelze ji zpochybňovat. S tím ale bohužel souvisí místy argumentačně tendenční charakter vyprávění, které příběh hlavního hrdiny doplňuje nepříliš zajímavými vedlejšími figurkami a pod tíhou některých manipulativních zvratů působí zdlouhavě a odtažitě. Občas chybí i prostý náznak humoru, který by diváka k postavám přiblížil, a navzdory chvályhodnému obměňování žánrů (první část je dobové drama o nežádoucím sociálním statutu, prostřední díl atakuje špionážní motivy a závěr je dobrodružný thriller) se vždy nedaří udržovat plnou pozornost. Podobně odstrašující vzpomínky na tvrdý komunistický režim si už z principu cením a není vůbec vyloučeno, že stejný postoj zaujme velká část tuzemské divácké obce. A jestli tvůrci neměli žádnou další přesahující motivaci, pak svou práci vlastně odvedli velmi dobře.

Hodnocení: 70%