Hry bez hranic: Přidali jsme se, koukali, vyhráli a ještě se zasmáli

Soutěž se od svého odvysílání stala okamžitě neuvěřitelně populární (Velká Británie si dokonce vytvořila vlastní verzi pro soutěžení mezi britskými městy s názvem It's a Knockout), ale byla vysílána pouze v západní Evropě. I tak ale byla sledovanost neuvěřitelně vysoká, přes 110 milionů diváků. Prvního ročníku Her bez hranic se účastnily Francie, Belgie, západní Německo a Itálie, a tak to bylo až do roku 1982. Od roku 1988 se začaly Hry bez hranic vysílat znovu, za účasti Itálie, Belgie, Francie, Portugalska a Španělska. Nejsilnější byl ročník 1994, kdy se her zúčastnilo devět evropských zemí – Itálie, Portugalsko, Wales, Švýcarsko, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Slovinsko a Malta. Natáčení soutěže skončilo v roce 1999.

Pořádání Her bez hranic bylo velmi finančně nákladné, v roce 1983 se proto přerušilo. Diváci však po dalších dílech toužili a o pět let později se jich též dočkali. Historii Her bez hranic tak lze rozdělit na dvě části. První od roku 1965 do roku 1982 a druhou mezi roky 1988 a 1999. Jedinou zemí, která se účastnila všech 30 ročníků, byla Itálie. Naopak Tunis se účastnil pouze jednou (v roce 1992) a jednalo se o jedinou zemi ležící mimo evropský kontinent. Vedle klasických letních Her bez hranic mohli diváci sledovat i několik Her na sněhu, Vánoční speciál a zimní Hry bez hranic.

U nás jsme se s Hrami bez hranic setkali až v 90. letech, kdy se zapojila Československá (později Česká) televize a rázem se z nich stal jeden z nejpopulárnějších zábavních pořadů. Šlo totiž o neobvyklý typ zábavy, kdy mezi sebou jednotlivé státy soutěžily v originálních kláních, v ještě originálnějších kostýmech a kulisách. Ozdobou soutěží navíc byli i komentátoři z jednotlivých zemí, kteří se také účastnili některých soutěží, případně hlavní sudí, jemuž k velké popularitě stačila pouze dvě slůvka a píšťalka. Nejdůležitější ale byla zábava a bezprostřednost. Původní komentátorkou pořadu byla Martina Adamcová, kterou později vystřídali Marcela Augustová a Petr Vichnar.

Českoslovenští a později čeští soutěžící se her poprvé zúčastnili v roce 1991 a za svou účast si vysloužili titul nejúspěšnějšího národa. Češi vyhráli čtyři z pěti ročníků her, kterých se zúčastnili (konkrétně šlo o ročníky 1991/1992, 1992, 1993, 1994 a 1995). Jediný ročník, který čeští soutěžící nevyhráli, byl ten, jehož finále se konalo v roce 1993 v Karlových Varech (skončili jsme druzí). Družstvo Šumperka v něm skončilo za maďarským Kecskemétem a jedním ze soutěžících byl tehdy ještě neznámý Aleš Valenta, olympijský vítěz v akrobatickém lyžování ze Salt Lake City 2002.

Není tedy divu, že se Hry bez hranic pravidelně reprízují. Není moc příležitostní se pobavit, zasmát a ještě vidět vítězství našich barev (ve Hrách bez hranic jsme nosili zásadně oranžovou). Takže pokud máte Hry bez hranic rádi, neváhejte, stačí si o víkendu zapnout stanici ČT 3, kde je vysílají.